David Drábek
Psaní tohoto textu mě zastihuje v „odčervovacím období“. Předesílám, že jde o prázdninové odčervování hlavy. Svého druhu výplach mozkovny savem. Dopřávám si té starosvětské vymoženosti nechat hlavu o divadelních prázdninách ladem, strávit léto jako lenošivý prvok. Po workoholické sezoně jsem na konci srpna panic. Když mě provádějí divadlem, je mi občas něco povědomé, to ano, ale – Ne, ne, nevím… opona? Aha. Hele, kdo je to? Subreta? Hm, pěkné. Tohle vypadá na skvělou inscenaci, čípak je? Moje? Nádhera. Vím, někdo si lenošení nemůže dovolit, neboť peníze divadelníkům a učitelům do ruky nepatří. To ví každý spravedlivě rozhořčený český vidlák. A tak se hraje na Hradě Shakespeare, i když přetrumfnout výkonem onoho šaška, co opodál kraluje, je zhola nemožné. Rifle a petláhve a snowboard jsou levičácké kousky a gayové devianti… Václave, ukaž tanga, ukaž svoje tanga, říkám ti. Ne, ten bělostný králičí ocásek vzadu na nich mi opravdu nepřijde pravičácký… Hájek z Libidočan ti lhal. Anebo je na latex, ano. Václave, jak to, že tě nikdo vlivný necituje? A co ten Breivik? Jsi neobyčejný. A už běž, děkuju. Pošlete našemu maloburžoaznímu nacionalistovi vzdušnou pusinku… Ano, i od téhle pakárny se v létě odčervovávám. A jak vidno, ne zcela úspěšně. Pojďme zpět k té kúře. Důležitá je
Hudba. Po tichu lesa boduje královna fada Cesaria Evora. Sehnal jsem v Brně její trojcédéčko. Už názvy alb Café Atlantico, Voz d’Amor a Rogamar vás odvedou tam, kde je duši dobře. Pokud potřebujete vzpružit, tak samozřejmě Sto zvířat. A pokud se chcete rozparádit namaděru, pusťte si Horkýže slíže. Tuhle kapelu můžeme Slovákům jen závidět, proti dementnímu Kabátu je tohle klenot. Tahle mordparta si dělá ze svých spoluobčanů očistnou prču. Skladby R’nB Soul, Bernardín nebo Mám v p… na lehátku potěší i našince. Krom lesa a luk a skal a hor samozřejmě doporučuju
Moře. Teď nemyslím veřejné pláže, což je po celé Evropě přehlídka špatně zakrývané celulitidy, nezakrývaných panděr a nepodařeného tetování. Tetování má každý. Až se za pár let ty roztomilé tetované ještěrky promění v nacucané povislé varany s jokerovským úsměvem z křečových žil, bude to čirá nádhera. Když si Češi k té kérce nasadí zlaté řetězy a ponožky do sandálů… ejhle, středoevropský gang fešáků.
Číst je nejlépe v mracích. A když něco více chilli, tak Chucka Palahniuka. Třeba Strašidla, Ukolébavku nebo Program pro přeživší. Tenhle člověk se s obrovskou kuráží hrabe v septiku úchylek naší napapané části světa. Ten šok vám pomůže.
Z filmových zážitků se ve mně stále převaluje Mallikův Strom života, vítěz z Cannes. Ano, přesně o tomhle je dobré točit filmy, některé sekvence jsou dechberoucí. Ale v celku mi to přijde poněkud okázalé a snobské. Co bylo u Stanleyho Kubricka zaujaté hledačství, mi tady přijde vykalkulované. Ale neberte to zle, taky jsem slzel. Zato kompletní uspokojení mi přinesl snímek, po kterém jsem dlouho pásl: Donnie Darko. Chvála králičího přízraku, svérázného scénáře bez předžvýkaného výkladu, přesných herců… ano, už si na konci srpna začínám vzpomínat – kvůli tomuhle dělám dál pro spoluobčany „opičky“… A nakonec doporučuji skvěle koncipovanou
Výstavu Konec avantgardy? v Městské knihovně. Jak se vedlo Fillovi, Zrzavému, Toyen a dalším mezi Mnichovem a „vítězným“ Únorem. Hnědý a rudý mor nás sužují stále, i když jsou mnozí jeho věrozvěsti „pod pultem“. Jak napsal Vratislav Effenberger v roce 1945: Stál jsem ve středu Evropy a bylo ticho jako před bouřkou.
Komentáře k článku: David Drábek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
