Skautská bojovka na Slovensku
Nedlouho po svém uvedení na karlovarském festivalu se kolem česko-slovenského filmu Cigán rozpoutal spor filmových kritiků o to, jde-li o autentický pohled, nebo zda snímek Martina Šulíka příliš uměle nepřikrašluje Roma z východoslovenské osady a nečiní tak celé problematice konfliktního etnického soužití s xenofobní majoritou medvědí službu. Zvlášť když severními Čechami pochodují protiromské pochody a „cikáni“ se stali pro individualistickou českou společnost obrazem veřejného nepřítele číslo jedna, který nepracuje, projídá marnotratně dávky, je „nepřizpůsobivý“ a dělá problémy takzvaným „spořádaným“ občanům. Ani milionoví tuneláři, mafiáni, zkorumpovaní politici nevadí většině lidí u nás tolik jako romské etnikum.
Sledujeme popisný sociální portrét etnika s jeho těsnými rodinami, bídou, lichvou, nevzdělaností či neschopností myslet na budoucnost. Ivan Mirga (Adamův otec Emil) a Martina Kotlárova (Julka)
FOTO PAVEL PEKARČÍK, BONTONFILM
Ve skutečnosti největší předností Cigána je, jak zasahuje (byť neuměle) do zanedbané společenské debaty plné divošských předsudků, nenávisti, rozhořčeného měšťáctví a na druhé straně politické korektnosti a planého multikulturalismu. Odvažuje se s dobrou vůlí mluvit o tom, o čem se jinak mlčí – o dilematech a dramatech samotných Romů. Stojí za pozornost, že snímek zatím vidělo v našich kinech sotva půl druhého tisíce diváků, což je jen o něco více, než kolik činí kapacita Velkého sálu hotelu Thermal, kde se konala první projekce Šulíkovy novinky v rámci hlavní soutěže našeho největšího filmového festivalu.
Jistě, Cigán je malým, poměrně literárním snímkem, zčásti plným toporných neherců, který trpí inscenační neobratností. Hned první záběr představuje velký detail tázajících se očí cikánského teenagera. Sledujeme popisný sociální portrét etnika s jeho těsnými rodinami, bídou, lichvou, nevzdělaností či neschopností myslet na budoucnost. Chlapi neplatí za to, co si mohou ukrást, ženské musí něco vydržet. A když už si někdo z nich půjčí peníze na ubytovnu, pořídí si za ně raději auto, aby se přijel do osady ukázat. A všichni začnou tancovat…
Až na výjimky ale naštěstí není impresivní vykreslení divokého živlu cikánské osady s rozpadajícími se chatrčemi a moderními satelity tak poklesle „humorné“, jak by se mohlo zdát. Autoři se vystříhali vulgarizované cikánské slovenštině a až na jednu výjimku i hloupým vtipům a rozjuchaným slavnostem. Namísto toho zní kolovrátková melancholická muzika a film míří k útlocitně podanému dramatu outsiderství a beznaděje lidí, kteří se nemohou vymanit ze stigmatizujícího původu a barvy kůže. Dostává se nám návodu na porozumění Romům, kteří jsou ustrkováni ve společnosti nebo šikanováni téměř fašistickou policií. Takže v sobě živí nevraživost vůči nepřátelským gádžům.
Autoři si „chmatácky“ vypůjčují motivy nalevo i napravo. Ať už od Hamleta či Romea a Julie samotného Shakespeara, nebo z černé kroniky místního plátku o fetující mládeži a krádeži nafty z nádraží. Čtrnáctiletý Adam přichází o svého zavražděného otce a následně se ocitá mezi dvěma mocnými, v rámci filmu symbolickými protihráči. Ovdovělá matka, aby zabezpečila děti, se znovu provdá a vezme si otcova bratra, jímž je lichvář z osady Žigi. Ten se snaží výhružkami i sliby zasvětit ještě nedospělého kluka do své bandy a nutí jej pomáhat krást. Adamovi se začne „hamletovsky“ zjevovat zemřelý otec, který mu odhaluje, že jeho skutečným vrahem byl vlastní bratr, který nyní sdílí lože s jeho ženou. A ponoukne svého syna ze záhrobí k pomstě.
Při svých opakovaných útěcích z domova nachází Adam únik u místního faráře, který trénuje kluky box a snaží se mu poskytnout oporu. Na vedlejší kolej se dostává druhá linie, v níž je Adam zamilován do mladé dívky z rodiny dlužící Žigimu peníze. Načež ta musí prodat dceru bohatému „ženichovi z Čech“, který bude zřejmě pasákem z bordelu.
Z mého pohledu je zásadní, že Šulíkův, byť rozpačitý výlet do východniarské osady Romy nedémonizuje, ale ukazuje je z „normální“, nebulvární perspektivy. Nestraší mafiemi, gangy a mačetami po vzoru většinových médií. Když se mluví o obchodě s bílým masem, vzniká z toho krádež drůbeže v Tescu. Na druhou stranu příběhu hrozně uškodil způsob vykreslení Adama jako melancholického Hamleta bez skutečné vrstevnatosti a hloubky charakteru. Autor se scenáristou Markem Leščákem vsadili do slovenské osady oběť, která smutně přijímá svůj osud. Přese všechnu nespravedlnost má čtrnáctiletý kluk dospělácké porozumění pro obětující se matku, odrazuje mladšího bratra od fetování. Když už má krást, dělá tak z donucení, vlastně trpitelsky a ostatní jej pro jeho dobrotu nazývají homosexuálem. Dopředu tušíme, že jeho život musí skončit tragicky. Právě tím je Šulíkovo drama jakoby dopředu vypočítané a vnější.
Nastiňuje nepochopení i vinu okolní společnosti na Adamovi způsobem, že z filmu vzniká jakási skautská bojovka ve slovenském údolí plném pastí a gádžovsko-romské nevraživosti. Filmový divák si hned vybaví například filmy bratrů Dardennů. Ti však dokážou podobné „zápasy o duši člověka“ situovat přímo dovnitř člověka plného rozporů, osudových protivenství a tužeb po naději. Škoda, že si Šulík nevybral místo předčasně vyspělého premianta skutečného grázla a nezkusil raději hrát o jeho osud. A nelze se ubránit pocitu, že by to byla zajímavější výzva.
Komentáře k článku: Skautská bojovka na Slovensku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
