Divadelní noviny > Festivaly

Krkem velbloudím (No. 3)

Stalo se už festivalovou tradicí zahajovat divadelní večer Arabského nedivadla studentů a pedagogů katedry Blízkovýchodních studií FF UK vernisáží výstavy v kavárně Divadla Na Prádle. Předloni se prostřednictvím obrazů Jaroslava Pavliše vydal do Kuvajtu, loni do Jemenu. Letos přišla na řadu Palestina.

Ve spolupráci s Velvyslanectvím Státu Palestina a panem velvyslancem J. E. Khaledem Alattrashem byl letošní večer otevřen vernisáží fotografií Fadi Thabeta Okno do Gazy. Jeho snímky jsou, navzdory složitým a nelehkým okolnostem na daném území, plné naděje, lásky a víry v lepší a důstojnější budoucnost.

Přátelskou atmosféru vernisáže umocnilo vystoupení hudebníka Charifa, pocházejícího z Nazaretu, který zahrál na arabskou loutnu a zazpíval několik arabských písní. Do jejich zpěvu se spontánně zapojili i přítomní arabští mluvčí včetně irácké velvyslankyně J. E. Sundus Omar Ali Albayraqdar, která společně s J. E. Khaledem Alattrashem navštívila také následující divadelní představení, po němž následovala ochutnávka palestinských kulinářských specialit.

Když před zhruba devíti lety přemýšlel docent František Ondráš z katedry Blízkovýchodních studií, která se tehdy jmenovala ještě katedra Blízkého východu a Afriky, jakým způsobem víc motivovat své studenty ke studiu arabštiny, vznikl nápad, že začnou hrát divadlo. Samozřejmě v arabštině s českými titulky. První představení humorných středověkých příběhů Maqámy odehrálo v roce 2012 v Divadle Kampa v rámci 4. ročníku festivalu Nad Prahou půlměsíc. Vzhledem k obrovskému zájmu, kdy někteří diváci museli být umístěni přímo na scéně a stali se tak neplánovaně součástí tržiště, kde se děj převážně odehrával, bylo jasné, že pro příští premiéru bude třeba hledat větší divadlo. A tak nově vzniklý soubor Arabského nedivadla přichýlilo Divadlo Na Prádle, kde se od roku 2013 uskutečnily všechny následující premiéry včetně té současné.

Stojí myslím za to si celou neotřelou dramaturgii Arabského nedivadla připomenout: Po Maqámách následovala adaptace románu egyptského novelisty Nagiba Mahfúze Skandál v Káhiře, kterou studenti uvedli u příležitosti osmdesátých narozenin překladatele a pedagoga, profesora Jaroslava Oliveriuse. V roce 2014 a pro velký úspěch ještě i v roce 2016 byla na festivalu reprízována Kalila a Dimna. V roce 2015 se studenti vydali spolu se súdánským spisovatelem At-Tajjibem Salehem na Cestu na Sever a v minulých dvou letech s diváky sdíleli Osudy arabských bojovníků s křižáky podle Usámy ibn Munkize.

Původní nápad tak přinesl své ovoce. S každou novou premiérou roste nejen chuť studentů objevovat arabštinu a jejím prostřednictvím poklady arabské literatury a dramatu, s každou novou premiérou stoupá nejen úroveň arabštiny všech účinkujících, ale zvyšují se i nároky tvůrců na divadelní zpracování zvolených předloh. A řady diváků nabývají na takové síle, že i Divadlo Na Prádle začíná být se svojí kapacitou cca 150 míst malé. Letošní představení Králem je vždy král syrského klasika Saadallaha Wannouse (1943-1997) přilákalo totiž rekordní počet diváků. Po sérii dramatizací próz si tvůrci pod vedením Adély Provazníkové poprvé vybrali skutečnou divadelní hru a jejich výběr se vyplatil.

Hra vypráví alegorický příběh jednoho království, jemuž vládne znuděný král Hádž Mustafá (Lukáš Koutský). který si jednoho dne usmyslí, že si vystřelí z celé země tím, že dosadí na trůn zkrachovalého ničemu a opilce Abú Azíze (Adam Pospíšil). Vezír Hádž Mahmúd (Karolína Kotalová) krále sice varuje, ale není s to mu v jeho bláznivém kousku zabránit. Tak Abú Azza dostane plášť a korunu a stane se králem a jeho sluha Urqúb (Muhammad Hasan) vezírem. Jenže co se nestane? Nejenže si nikdo této záměny nevšimne, nakonec sám sebe i svou rodinu nepozná ani Abú Azza. A co víc, stane se ještě mocnějším a krutějším než skutečný král. Svou jedinou dceru (Ester Majid) prodá a obyčejným lidem, k nimž dříve patřil, se obrátí zády a jejich životní situaci přitíží.

Jednoduchá zápletka, dramatikem zpracovaná jako divadlo na divadle, vychází z jednoho z příběhů Tisíce a jedné noci a vede k hlubšímu zamyšlení nad reflexí reality. Co je sen a co skutečnost? Co je jen hra a co doopravdy? Text nabízí také spoustu humorných situací a politických jinotajů, kterým se od srdce zasmáli jak čeští, tak arabští diváci. Některé aspekty vlády panovníků jsou totiž skutečně „bez hranic“. Časových i regionálních. Hra nabízí i vtipné řešení, jak s podobnými vládci zatočit: Povídá se, že v jedné zemi prý takového nehodného panovníka snědli. Mnohým z nich bylo sice špatně, někteří dokonce zvraceli, ale nakonec se vše pročistilo a byl klid.

P. S. Výstava fotografií Fadi Thabeta Okno do Gazy je v kavárně Divadla Na Prádle k vidění do konce listopadu.

///

Fadi Thabet

pochází z Pásma Gazy, kde absolvoval Fakultu výtvarného umění. V současné době pracuje pro organizaci UNRWA při OSN. Specializuje se na uměleckou fotografii, olejomalbu a arabskou kaligrafii. Zúčastnil se několika arabských a mezinárodních festivalů a výstav. Na soutěžích umělecké fotografie mu bylo uděleno několik ocenění, z nichž nejpozoruhodnější je zlatá medaile od Arabské asociace fotografů v Káhiře. Další ocenění mu byla udělena na výstavách v Palestině, Jordánsku a Spojených Arabských Emirátech. Ve svých fotografických a uměleckých dílech se snaží vystihnout prostou lidskost.

Thabet fotí pouze v Gaze, protože přes její hranice je téměř nemožné se dostat. Jeho fotografie lidí v utečeneckých táborech či mezi ruinami domů často zachycují jejich úsměvy. Jsou to však momenty a úsměvy obtěžkané každodenní tíhou života v izolovaném Pásmu Gazy, kde OSN opakovaně varuje, že za současných životních podmínek je situace dlouhodobě neudržitelná. V Gaze sice žijí jedni z nejvzdělanějších mladých lidí v arabském světě, ale zároveň je tu nejvyšší nezaměstnanost na světě. Palestinské území o velikosti Bratislavy je s více než dvěma miliony obyvatel jedno z nejhustěji obydlených míst na planetě, přičemž polovina Gazanů jsou děti. I přes těžké životní podmínky se rodiny v Gaze snaží neztrácet naději, milovat život, doufat v lidskost a hlavně přežít.

Právě to je prostý vzkaz lidí, který Thabet svými fotkami okřídluje a vysílá za hranice Gazy: Jsme lidé jako vy, život milujeme a doufáme v šanci ho žít.

///

Více o festivalu Nad Prahou půlměsíc na i-DN:

Nad Prahou půlměsíc

…

• Autor: Lucie Němečková
• Publikováno: 10. listopadu 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Krkem velbloudím (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ