Festivaly
Byl to nějakej festival. Těch teď je! Určitě to bylo na východním Slovensku. Já měl to štěstí, že ve chvíli, kdy na mě přišla řada číst a žvanit, se elektrická instalácia celkom pojebala.
Mám rád podobná znamení či varování.
Pověrčivost má svý. Poruchy taky.
S připitomělými pražskými vejšplechty jsem si přisedl ke dvěma krasavicícm.
Sadaj, chalan, myslím, že řekly (nebo něco zvukově podobnýho).
Byly krásný. V očích jim svítily všechny ty nájezdy z východu, i na vlasech to bylo znát.
Ptaly se, velice slušně, co znám z východňárský kultury. Vybalil jsem několik vejškrabků paměti. Cikánský, který jsem si přinesl z Pankráce od Emila Tomáše, je nebraly (jinej, asi paralelní směr), židovský přehlídly, a tak jsem spustil s mizernou výslovností, co nás učil Nikolaj Stankovič, místní rodák.
Ty známe! volaly s nadšením. Dokonce mi jedna, ta krásnější, plácla přes stehno.
Pokusil jsem se o Hej, hej pojebali koně voz, terazky, má milá, na piči si seno voz…
To je naše svatební! A dvouhlasně spustily.
Zřejmě už neproniknu do tajů, jak se mají milostný výkřiky psát. Výklad není potřeba, ani obrázky. Pokud člověk zažil, nebo jen o tom četl, kus života se ženou, ví svý.
Na závěr bych dal refrén: [: Hej, hej…:]
Komentáře k článku: Festivaly
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)