Muzikál a opereta – soubor s tradicí i vizí
Opereta patří k českému měšťanskému divadlu v Plzni od samých počátků. Už za ředitelování Pavla Švandy ze Semčic jí v roce 1868 cestu na zdejší jeviště proklestili jako první F. von Suppé a J. Offenbach. Samostatný operetní soubor byl ustaven až v roce 1954, v 60. letech za vedení Miroslava Doutlíka se pak výsledky práce souboru nepřehlédnutelně zapsaly do celorepublikového kontextu.
Monty Python’s Spamalot –
evropská premiéra v plzeňském muzikálovém souboru
FOTO PAVEL KŘIVÁNEK
Je samozřejmé, že po listopadové revoluci 1989 bylo třeba práci souboru dříve či později transformovat. Tuto činnost nastartoval Jan Ježek (šéf 1997–2000), avšak jejím hlavním hybatelem se stalo divadelní myšlení Romana Meluzína, který stanul v čele souboru 1. ledna 2000. Čekal ho nelehký úkol: zcela proměnit personální složení sboru i orchestru, který přirozeně nebyl schopen na dobré úrovni zahrát operetu, jazz i hard-rock, a zároveň kvalitativně proměnit a omladit ansámbl sólistů. Razantními kroky dostal „vody do pohybu“ a posunul tak vyjadřovací schopnosti souboru k výrazně modernějšímu hudebnímu divadlu.
Jako jeden z mála divadelních šéfů nejde Meluzín cestou klasických castingů, ale poctivě objíždí česká divadla, vede si o hercích vlastní přehled a následně oslovuje ty, o nichž se domnívá, že by mohli plzeňské inscenace nějakým způsobem obohatit. Zastává názor, že soubor musí pracovat v tvůrčím neklidu, aby umělecky nezakrněl. Páteř souboru tvoří současné domácí stálice jako Stanislava Topinková Fořtová, Bronislav Kotiš, Jan Kaštovský, Soňa Borková či Jiří Untermüller. Kolem nich se postupně konstituoval „širší soubor”, v němž se opakovaně objevují hostující interpreti, kteří výrazně přispěli k proměně souboru a jeho pohybu vpřed, např. Zuzana Kolářová, Jan Kříž, Ivana Jirešová, Roman Říčař a mnozí jiní. Četnost, s jakou sem významní umělci jezdí, jasně ukazuje, že v muzikálovém souboru funguje zdravě konkurenční prostředí a že „hrát v Plzni“ přináší profesní prestiž.
Jádrem tvůrčího procesu je vždy herec a jeho schopnost adekvátně sdělit trojakost muzikálové role. Čtvero ocenění Cenou Thálie (Jan Ježek, Stanislava Topinková Fořtová, Daniela Šinkorová a Zuzana Kolářová) je důkazem, že v souboru jde o divadlo na základě dramatické situace, nikoliv o „kostýmované koncerty“.
Odvážná dramaturgie – základní kámen úspěchu
Roman Meluzín rovněž generálně proměnil dramaturgii souboru se zásadním cílem: každý titul musí být „pro někoho“. Po baladickém muzikálu Cikáni jdou do nebe přišla například dodnes nedoceněná ruská rocková opera Juno a Avos, české premiéry v zahraničí populárních Pirátů z Penzance a Carouselu, pokus o netradiční moderní inscenaci Mechanického pomeranče nebo velmi oblíbený původní rodinný muzikál Kniha džungle. Na pomyslný piedestal je však nutno postavit zejména čtyři inscenace – Řeka Zorbu, Chicago, Vévodkyni z Chicaga a Monty Python’s Spamalot, uvedený v české premiéře.
Zorba přinesl na plzeňské jeviště v citlivé režii Petra Novotného neotřesitelnou životní moudrost, víru, naději, na druhé straně v nebývalé symbióze vtip a inteligentní humor. Naproti tomu cynické, ironizující Chicago, plné přetvářky, vražd, korupce, ale hlavně brilantních hudebních a tanečních scén (režie Roman Meluzín, choreografie Pavel Strouhal), zastihlo v životní formě všechny tři představitele hlavních rolí, Zuzanu Kolářovou (Velma), Michaelu Badinkovou (Roxie) a Bronislava Kotiše (Billy Flynn), čímž vznikla inscenace v našich poměrech zcela mimořádná a v konkurenci českých „Chicag“ těžko překonatelná. Pokud v illinoiské metropoli ještě chvíli zůstaneme, hlavním přínosem Vévodkyně z Chicaga je skutečnost, že nabídla publiku zapomenutou Kálmánovu operetu v modernějším hávu, v atraktivním scénickém provedení a s vtipnými komiksovými prvky. Čardáš s trochou jazzu dokázal, že opereta nepatří do konzervy, ale může přilákat i mladší publikum. To oceňuje i trvale vyprodanou inscenaci muzikálu Monty Python’s Spamalot, která, opět v režii Romana Meluzína, do Plzně dorazila pouhých pět let po premiéře na Broadwayi a stala se okamžitě šlágrem sezony. Na české jeviště vstoupil zcela nenapodobitelný humor, který doslova uzemní nejen příznivce slavné britské humoristické formace.
Sebereflexe je oknem
do budoucnosti
Zmíněné inscenace poukazují na výborné renomé plzeňského souboru muzikálu a operety, které přináší mimo jiné i důvěru zahraničních majitelů provozovacích práv k jednotlivým titulům. Jen díky předchozím úspěchům, za nimiž stojí i častí Meluzínovi spolupracovníci Petr Novotný, Radek Balaš, Pavel Strouhal, Michael Prostějovský a Adam Novák, se v nadcházející sezoně mohou diváci těšit na muzikálový superhit Evita nebo na českou premiéru broadwayské novinky Prodavači snů aneb Prohnaní, prolhaní lumpové.
Pochopitelně Roman Meluzín již dnes promýšlí budoucí repertoár svého souboru v souvislosti s výstavbou nového divadla: Rozvoj spektakulárnosti, která k žánru hudebního divadla neodmyslitelně patří, je determinován stavbou a vybavením nové divadelní budovy. To je však fakt vnějškový, nejpodstatnější jsou cíle, směřující dovnitř, k obsahu a smyslu činnosti souboru muzikálu a operety. Můžeme je pojmenovat takto: permanentní zvyšování nároků na profesionalizaci všech složek, dramaturgická originalita obsahující pokusy o získání nejnovějších muzikálových titulů z celého světa a podpora vzniku původních českých muzikálů. Postulování jedinečnosti souboru v souvislostech českého hudebního divadla však nelze dosáhnout bez sebereflexe a nepřetržité analýzy zpětné vazby s plzeňským divákem.
Komentáře k článku: Muzikál a opereta – soubor s tradicí i vizí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
