Posvícení
Ještěže není každej den posvícení.
To bych se asi pomát…
Dostal jsem doma pár korun, ať se jdu pobavit.
Nejraději bych nikam nešel, ale to se nedalo… obhájit.
Bylo mi šest.
Velbloud měl svěšený hrby, mývalové smrděli víc než králíkárna.
Z řetízkáče jsem vyhodil posvícenskej voběd.
Houskový knedlíky, zelí a bůček s kusem suchýho králičího. Nebyl jsem sám.
Zaujalo mě kolo, nebo spíš koule – to už nevim – smrti.
Železnej děravej glóbus, asi tak pětimetrovej. Dovnitř tý koule vlezl chlápek s motorkou a jezdil i hlavou dolů… atd.
Bratr Jaromír rozeznal i značku motorky…
Panoptikum mě bavilo. Ženská jen od pasu nahoru na stojanu, dvouhlavý děti v lihu a podivný zvířata a zrůdy.
Na lochnesce už tehdy v padesátejch pouštěli počátky rokenrolu. Obdivuhodný. Žádná cenzura.
Do cirkusu na závěr přivedli mizernýho medvěda a vyzvali místní k zápasu.
Přihlásil se silnej zedník a jednou ranou medvěda uzemnil. Dostal odměnu. Slíbenou. To bylo celý dost…
Na pouti prodávali všelijakej šmejd a cukrovou vatu…
Tejden jsem neměl vodvahu to zapsat. Až teď.
Zrálo to sedmdesát let.
Komentáře k článku: Posvícení
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)