Divadelní noviny > Blogy Kontext

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 504)

Chvátal jsem. Volal na mě soused: Kampak? – Do kostela.- To mi povídejte. Smráká se a komínský kostel máte za zády. – Pane, v Brně je kostelů… Jdu do toho největšího, do katedrály.

Cesta k temeni Petrova je osvětlena spoře. Klopýtám po kamenné dlažbě a těším se na setkání s chrámovou hudbou. Katedrála je obklopena auty. Vcházím do dómu zasvěcenému světcům Petru a Pavlovi. Ticho a chlad. V lavicích sedí lidé zachumlaní v kabátech. Mnoho jich není…

Na kůru, pod píšťalami stříbřistých varhan, stojí hradba hlav pěveckého sboru.

Zdravím se s přáteli. Hudební skladatel, varhaník Zdeněk Pololáník je ponořen v péřové bundě, jeho paní Jarmila v kabátu. Gotická strohost vysokého zdiva je zdobena bělostnými podobami andílků a světců.

Na historické kachle pod kazatelnou nastupují hudebníci z Holešova, Kroměříže, Němčic nad Hanou a Morkovic. Členové sboru Cantus Morkovice vstávají z lavic a řadí se k nim. Hlas konferenciérky se drolí v mnohohlasé ozvěně. Zaznívají chrámové zpěvy. Teskný Návrat domů Antonína Tučapského se prolíná s velebnou dikcí skladby Josefa Schreiera Salve Regina. Nad hlavami pěvců, v dálce, se leskne oltářní svatostánek. Ve chvění tónů rozeznávám part harmonia. František Xaver Brixi a jeho Regina Coeli. Maminka při poslechu říkávala, to je svatost. Člověk musí věřit a dojde spasení…

Morkovičtí usedají do lavic. Do formace nastupují členové brněnského filharmonického sboru Brněnská Beseda. Hrají a zpívají skladbu Milana Slimáčka Missa Brevis. Výstupky oratoří jsou netečné, kazatelna neobydlená… Ave Maria, zbožné vydechnutí Zdeňka Pololáníka, ohlazuje strohost gotických stěn. A poté Hymnus k svatému Václavovi připomene vroucnost proseb směřujících ochránci zemí českých.

Opět nastává v katedrále pohyb. Morkovičtí se navracejí do sestavy účinkujících. Zní oslavné skladby Vladimíra Bleši Svatá Anežka česká a Svatý Cyril a Metoděj. Burácejí varhany. Dozní chorál Antonína Dvořáka Hospodine pomiluj ny z oratoria Svatá Ludmila.

Ozývá se potlesk.

Loučím se s přáteli a poněkud promrzlý opouštím katedrálu.

Skladatel Pololáník volá: Tak zase někdy…

Odpovídám: Pěkný koncert. Zastavení na cestě. Doufejme, že budou další…

Chlad listopadu neodradil sýčka, pípal. Nebo to bylo pískání vlaku…

Brno – Komín, 26. 11. 2019

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 1. prosince 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 504)

1. Miroslav Řezáč

   

   Po přečtení pěkného článku
   o varhaním koncertu v katedrále sv. Petra a Pavla, se mi vybavila ještě jedna vzpomínka. Když jsem byl gymnazista, tak ještě s jedním přítelem jsme chodili do posvátného ticha chrámu a tam ve starých lavicích psali svoje první verše. Bože, jak upřímné a naivní bylo naše snažení. Byť opojeni múzou, výsledek byl až roztomile nezdařilý. Zdá se mi, že to bylo včera, no možná před rokem, ale dříve už to určitě nebylo.

   01.12.2019 (14.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Jaroslav TUČEK
   občas zabrousí i na koncert a stejně jako o divadelních představeních napíše o svém dojmu z hudby, z účinkujících i publika nevynechá nic důležitého. Myslí na čtenáře, z nichž si mnozí řeknou, že tam mohli být, a třeba příště i přijdou. Že je v chrámech chladno, venku zima a tma? To bychom celé dlouhé období mohli být závislí jen na umění, které nás navštěvuje v teplém domově. Návštěva koncertu na místě konání, setkat se tam s přáteli, ocenit a povzbudit interprety potleskem stojí za zkoušku!

   01.12.2019 (21.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ