Já vůl…
… šel do práce a byl tam.
Přijeli karlínský poldové, a že mě maj někam vodvíst.
– Asi na Barťák, na desítku, odhadl jsem. Kývli.
– Je sobota a nemám cigára.
Dlouho jsme trpělivě hledali kšeft, kde by je měli. V sobotu odpoledne v roce 1979.
Odevzdali mě na Barťáku, celí nesví… těm…
Ušlechtile vyvedenej estébák se představil jako kapitán Peřt. Nebo Fořt, ale to je…
– Nechali jsme si vás předvíst, abychom vám mohli vrátit psací stroj.
Všechno psal na stroji všema deseti.
Já nic neříkal.
Na otázku, jestli chci svůj psací stroj, který mi zabavili, jsem slušně odpověděl
– Chci psací stroj, protože je můj…
Psal, usmíval se a já jen čuměl. Co to, kurva, je zas za fintu…
Pak zavolal nějakýho poskoka a řekl mu: Přineste ten psací stroj.
Přišel zas nějakej jinej s tím psacím strojem.
Byl to dost těžkej stroj CONTINENTAL SILENTA.
Člověk, co mi to prodal (lacino), říkal, že je to původem z Pečkárny a že je tichej (SILENT), aby nerušil vyšetřovanýho klapáním.
Stál jsem pak v Bartolomějský na ulici a čekal, kdy…
Došel jsem na Národní, vzal první tágo a dojel do Ječný k Daně N. a tam to vyprávěl.
Já se bál, že mě s tím strojem v náručí srazej.
Mám ten stroj doma.
Jen si nejsem ouplně jistej, jestli si to ten stroj psací taky pamatuje.
Komentáře k článku: Já vůl…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
