Připomenutí
Jak Jan Kopecký (ne)přednášel v Benátkách Jan Kopecký ve svém dopise (DN 19/2019, str. 16) zmínil, že ho v roce 1970 nepustili přednášet do Benátek. Na jaře 1970 byl na Katedře teorie a dějin divadla FF UK vyhlášen konkurs na stipendijní pobyt pro studenta, jenž měl profesora Kopeckého doprovodit na benátský seminář s tématem Historie evropského divadla 18. století, který ve dnech 10. až 23. září 1970 pořádal a financoval Mezinárodní institut pro výzkum divadla (FIRT). Vybrali mě, ale už před létem se začalo proslýchat, že profesora Kopeckého vedení Filosofické fakulty do Benátek nepustí pro jeho politické postoje v roce 1968 a kvůli jeho účasti na protestech po úmrtí Jana Palacha. Koncem semestru mi to potvrdil i profesor Kopecký a já mu odpověděl, že v tom případě nemá ani pro mě žádný smysl do Benátek jet. Za pár dní mi však profesor Kopecký navrhl, že mi předá svou přednášku v češtině a francouzštině, několik výtisků publikace, která byla vydána v souvislosti s nastudováním Komedie o umučení ve Státním divadle v Brně, a dva dokumentární filmy na dané téma. Že bych do Benátek odjel a na místě zařídil, aby jeho přednáška zazněla a filmy se promítly. Tím by přes zákaz vedení fakulty byla jeho práce zveřejněna, dokonce na mezinárodním fóru.
Taková služba se nedala odmítnout. Jak profesor Kopecký předpokládal, výjezd mu zakázali a já 8. září odjížděl z hlavního nádraží vlakem na Vídeň a Benátky sám. Cestu hradila vysílající strana, tedy fakulta, a dostal jsem valutovou a samozřejmě vratnou zálohu 5 USD. Vše ostatní hradila italská strana. Přijeli přednášet renomovaní teatrologové ze Švýcarska, Jugoslávie, Maďarska, Polska, Dánska, Portugalska, Španělska. Československo zastupoval student čtvrtého ročníku teatrologie. Na studentské koleji jsme bydleli po dvou, na mě připadl Polák Lech Sokol. Skamarádili jsme se, a protože mluvil perfektní francouzštinou, nabídl se, že přednášku Kopeckého přednese. Já jsem podle české verze připravil obrázky do epidiaskopu rozřezáním jediné publikace, kterou mi na italských hranicích celníci nezabavili, protože ležela rozečtená na vedlejším sedadle. Zbývající knížky i oba filmy mi sebrali se zdůvodněním, že jde o proticírkevní materiál. Přednáška přečtená 19. září měla strhující úspěch pro svou vědeckou i stylistickou kvalitu a po zásluze získala nejvyšší ohodnocení a také peněžitou prémii. Tu jsem panu profesorovi přivezl v obálce, kterou jsem si při přechodu naší hranice přilepil na tělo. A byl jsem rád, že všechno proběhlo podle jeho představ a že československá teatrologie na mezinárodním fóru po zásluze zabodovala.
Tomáš Engel, dramaturg a překladatel
Komentáře k článku: Připomenutí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)