Divadelní noviny > Názory – Glosy
Joker
Smutný svět vůkol. Přesmutný. Všechna ta novodobá propojení, spojení, sítě… Místo aby nás opravdu spojovaly, houpaly… víc a víc nás dělí v uvězněné solitéry. Umělý svět ničí svět přirozený, v němž nás prožité problémy a konflikty posouvají k vyzrálosti. Umělý svět propojený jen a jen přes elektronická média nás odstřihává od setkávání tváří v tvář. Místo objetí teplých rukou, dlaní, polaskání obličeje s obličejem, rtů se rty… chladná technicistická grafika face–face. Může to končit jinak než totálním odcizením?
To jsem zahlédl i ve filmu Joker. Tristní, zoufalý vhled na nás, lidstvo. Pro mne zvlášť bolestivý, neboť pojednává o chlapíkovi, jehož touhou je stát se klaunem. Jenže vlastní krutý osud, psychické limity, nelítostné setkání s realitou ho přivádějí na zběsilou cestu násilí. Zrod komiksového antihrdiny? Ne, ne… Tady chybí batmanovská hravost, nadsázka, tady se hraje o holý život, o tvrdý skutečný život. Temné okolí ho požere a proměněného vyplivne. Mohu chápat jeho činy, chtěl jen a jen bavit, sdílet lidskou něhu, bolest, objevovat směšné v absurditě života, ale okolí je tak vyhraněné k jakékoli jinakosti. Rádo ji vymycuje, vyklešťuje… Ať zmizí do propadla, čemu nerozumíme… Musím ji tedy bránit! Popadnu pistoli a…
Kolikrát zažívám stejné ponížení, ale vzít po jokerovské logice revolver a v ten moment ukončit aroganci, potměšilost, povýšenost…? Vítězství? Zaženu tím samotu? Šílenství? Dav se ihned chytne vlastní frustrace a revoluce smete vše – a vše se opakuje, neboť lid má své zlostné zvíře uvězněné hluboko v nitru. Zoufalá smyčka kolem vlastního krku. Vidět naši klaunskou profesi v takovémto světle? Hrozivé. Nepodlehnout! Stejně jako statečně bojují děti v nemocnicích, od rána do večera, plné optimismu navzdory bolesti, omezenosti, handicapu, přesto nepodléhají… Kolem palba děl, ohlušující smršť slov, neurvalostí, odcizeností. Nepodléhají!
Jsme tak daleko, že nikdo nebere druhého opravdu vážně, falešně si žvatláme a využíváme se, zneužíváme navzájem. Faleš na faleš! Jak tedy chránit pravdu jinakosti? Klauni jsou strážci čistoty, přeplněni citem, spravedlností, mají rádi i černočerný humor, ale raději… Film s brilantními hereckými výkony bude slavit světový úspěch, ale raději se před světem, jaký je, po buninovsku schovají do purpurového listí. Budou laskat něžnost, citlivost! Bránit ji před logikou nemilosrdného okolí. Barevné listí a v něm spolu s kumpány a vůkol šustí listí, les… Předevčírem byly čarovné dva či tři javory a jedna osika ve Skorodném. Les je ještě celý zelený – a uprostřed najednou jediný strom celý oděný do průzračného, nachově růžového listí s fialovým odstínem krve… Sad sípe a kvasí. Skoro celé nebe je potažené břidlicovým kalem, oblačností… Ostrůvek žluti, do níž jako by kdosi ukápl červené barvy – světlý okr? Ne, to není ono… Když padá listí, je ten svět nepopsatelný. Žijeme ve žlutém. Jak nicotné je umění…
Krása!
Před pohromami stejně neutečeme…
Komentáře k článku: Joker
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
