Dagmar Pecková
(1961) česká operní a koncertní pěvkyně, mezzosopranistka. Absolvovala Pražskou konzervatoř a operní studium v Drážďanech. Vystřídala angažmá v drážďanské Semperově opeře a Státní opeře v Berlíně, hostovala v řadě dalších významných světových scén (Stuttgart, Ženeva, Mnichov, San Francisco, Paříž, Barcelona, londýnská Královská opera Covent Garden a další) včetně pražského Národního divadla. Vystupovala na prestižních mezinárodních hudebních festivalech, jako je Edinburgh International Festival, Salzburger Festspiele, Pražské jaro nebo Schleswig-Holstein Music Festival, kde byla v roce 2014 rezidenční umělkyní. Spolupracovala s Českou filharmonií a řadou našich i světových dirigentů (Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Richard Hickox, Libor Pešek…). V roce 2000 obdržela Cenu Thálie v oboru opera za roli Carmen v inscenaci pražského Národního divadla. I když letos oznámila, že s operou končí, dál veřejně vystupuje. Na letošní Vánoce připravila koncertní program českých a moravských vánočních koled a písní staré Evropy, při němž ji doprovází komorní soubor Musica Bohemica a mužský vokální soubor Gentlemen Singers.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Nepocházím z umělecké rodiny, a přesto byl zpěv denní složkou našeho společného života. Maminka měla krásný hlas a její otec (můj děda) byl autodidakt. Naučil se sám na akordeon a vyhrával po hospodách nebo slavnostech v mých rodných Medlešicích. Já, sestra a matka jsme zpívaly při úklidu i trojhlasně. Prostě to bylo všude kolem mě. V šesti letech jsem začala hrát v LŠU Chrudim na klavír a to mě zoufale nebavilo. Ale když k tomu v deseti letech přibyl sólový zpěv, tak jsem byla ochotna pokračovat.
Největší divadelní/umělecký zážitek
Někdy to nemusí být ani velkolepé, aby otrlého umělce dojala síla hudby nebo umění. Stačí si někde v daleké cizině poslechnout předehru k Prodané nevěstě. Nebo společně vystoupit s osmiletou klavíristkou Klárkou Gibišovou. Pozorovat, jak se tato před chvílí naprosto dětsky poskakující holčička promění v interpretku a její přednes proniká hluboko do duše. V tu chvíli víte, že Bůh je.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Maria Callas. Příští rok se na chvíli proměním v hlavní postavu McNallyho divadelní hry Mistrovská lekce. Premiéra bude na festivalu Zlatá Pecka, který už počtvrté budu pořádat ve svém rodném městě Chrudimi. Bude to moje první činoherní role a Maria Callas je k tomu jako stvořená. Neexistuje umělkyně s tak kompaktním projevem, tak složitá, a přesto geniální figura a povaha operních dějin.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
A už jsme zase u festivalu Zlatá Pecka. Každý rok je jiný dramaturgický oblouk. Například v roce 2017 byla hlavním tématem Carmen. Kromě klasického koncertního provedení Bizetovy opery a hudebních variací hostujících orchestrů a kapel napsal Jan Jiráň pro mě a herečku Báru Hrzánovou divadelní hru s názvem Carmen y Carmen. Hostujeme s ní s velkým úspěchem po celé republice i v Divadle Kalich. V lednu tuto hru odvysílá i Česká televize. V roce 2018 to byla antika a Offenbachova Krásná Helena, letos Dvořákova Rusalka a příští rok, jak již bylo řečeno, Callas. Velmi mě zajímá zpracovávání daného tématu, většinou operní hrdinky nebo interpretky, v činohře, ve výtvarném umění nebo filmu. A to se v plné šíři snažím návštěvníkům festivalu podat.
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Strašně moc mě v poslední době baví činohra. Je to možná i proto, že se tam chodím učit a zkoumat co a jak. Imponují mně komponované pořady mluveného přednesu a hudby (zpěvu). Skvělé CD Purgatio dua Kchun. Ráda uvádím v život u nás spíše nehrané autory, jako je třeba Kurt Weill. Za nahrávku Wanted jsem dostala zlatou desku Supraphonu. Miluji výtvarno – spíše moderní obrazy a plastiky. Dá se v tom „nekonkrétnu“ tolik objevit.
Co ovšem nemohu vystát, je nahlas hrající hudební kulisa všude, kam vkročím. Popina na každém kroku, ať se nám to líbí, nebo ne. Lidské uši dnes už pomalu nejsou schopny poslouchat uměle nezpracovaný tón. „Hudby“ je všude spousta. Otázkou je, co a jak jsme schopni vnímat.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Kromě již jmenované Marie Callas je to Malý Princ se svým úžasným náhledem na svět. A Woody Allen. Svými citáty mi dělá denní život hnedle veselejším.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Rostliny jsou zajímavé souputnice životem. V obou svých domech mám zimní zahrady plné zeleně. Některé kytky jsem kupovala jako dvaceticentimetrové a po více než třiceti letech péče o ně nedohlédnu jejich vrcholu. A když jim pěkně zpívám, objeví se i monstrózní květy monstery.
Jo a pro svého shih-tzu, bych udělala vše. Je to nejdražší pes na světě. A to v pravém slova smyslu…
Etické či jiné hranice, za které byste nešla
Nesnáším lež, podvody, pomluvy. Jsem přímý člověk, který nerad kličkuje. Už Václav Havel říkal, abychom se k ostatním chovali tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám… Neustále se snažím jeho slova naplňovat a neustále a nepoučena ve finále padám na hubu.
Umělecký/divadelní sen
Sny se nemají prozrazovat… ale přání se mohou poslat éterem, třeba se vrátí jako skutečnost. Takže role Dolly Gallagher Levi v klasickém muzikálu Jerryho Hermana Hello, Dolly. To by byla fakt pecka.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Vždy mě hodně zajímala historie. A dobové kostýmy. Historické souvislosti… Ale nedokážu si představit, že bych pracovala někde v ústavu jako vědátorka s několika tituly…
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Kritika není úplně jednoduchý obor. Dle mého vždy převáží osobní názor a zájmy jednotlivce nad nadhledem a fakty.
Většinou se v novinách dočtu úplně pravý opak, než co jsem jako divák zažila. A myslím, že internetové portály, kde si každý může napsat, co chce, a většinou velmi negativně, protože se to dnes žádá, jsou úplně špatné. Jde o osobní pomstu nebo zlo znepřátelené skupiny, která se ventiluje právě při hodnocení výkonu. Navíc anonymně. Lidi se už za sebe nemusí ani zodpovídat.
Myslím si, že ubývá pozitivních věcí, lásky a vzájemného respektu. Pojďme se o to víc snažit.
Komentáře k článku: Dagmar Pecková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
