Připomenutí
Karikatura Adolfa Hoffmeistera, 1936 REPRO LIBOR VODIČKA
Symbolické setkání Zastávka režiséra Vsevoloda Emiljeviče Mejercholda v Praze na konci října 1936, při jeho cestě z Francie do Moskvy, byla pro českou divadelní avantgardu klíčovou událostí, o níž se v literatuře traduje několik vzpomínek. Setkání to muselo být velmi intenzivní a silné, neboť všem vplynulo do jediného dne a večera, ačkoli víme, že jich bylo několik. Všichni hovoří o pátku 30. října, kdy se měli setkat s Mejercholdem a jeho okouzlující chotí, herečkou Zinajdou Rajchovou. Uvádějí to Voskovec s Werichem, ale také Emil František Burian, jako by v týž den byl pár v jejich divadle a setrval „delší dobu v přátelském hovoru“. Víme, že hosté si nechali předvést Wachsmannovu oponu Déčka i s doprovodem mechanické hudby, Ravelovy Španělské rapsodie a voicebandové ukázky z Máchova Máje, večer pak měli zhlédnout představení Lazebníka sevillského. O stejném dni a večeru se ovšem také traduje, že Mejerchold s chotí byli v Osvobozeném divadle, kde měli zhlédnout večerní představení Nebe na zemi, které však nikoho moc nenadchlo, neboť v té době byla inscenace už notně vyhraná. Víme ale s určitostí, že V + W se ještě týž večer rozhodli učinit gesto a oba hosty pozvali na Baladu z hadrů, v té době již pět týdnů staženou z repertoáru. Obnovená premiéra a současně derniéra se konala 2. listopadu 1936, kdy se inscenace „na Mejercholdovu počest“ vrátila na jediný den na repertoár Osvobozeného divadla. Hrálo se, jak jinak, před vyprodaným hledištěm.
Symbolické setkání bylo faktickým epilogem ke svobodnému tvůrčímu projevu české meziválečné avantgardy. Politické podmínky československého demokratického státu se již za dva roky zásadně promění k horšímu, neboť stát bude zakrátko ohrožen zvnějšku německým nacismem a zevnitř tendencí k pravicovému autoritativnímu režimu. Avantgarda však odhalí ještě jednu nebezpečnou politickou tendenci. Ve chvíli, kdy Mejerchold hovoří s českými komunisty i nekomunisty z malých avantgardních divadel o svobodném moderním umění, v sovětském Rusku již probíhají brutální čistky, které později budou nazývány moskevskými procesy. V té době již byli odsouzeni a popraveni Zinověv a Kameněv a takzvané trockistické nepřátelské centrum se brzy stane důvodem roztržky uvnitř české surrealistické skupiny. Její část vedená Karlem Teigem vystoupí spisem Surrealisté proti proudu (1938) proti bolševickému totalitarismu, který jim bude ze všeho nejvíc připomínat nejhorší orientální despocie. Málokdo tehdy předvídal, že Nezvalův pokus surrealistickou skupinu mocensky rozpustit předznamenal vývoj o deset let. Sotvakdo v té chvíli však tušil, že sám Mejerchold, protestující proti oklešťování umělecké svobody, bude ve své vlasti záhy zatčen a bez řádného soudu popraven zastřelením, jeho manželka Zinajda Rajchová krátce na to zavražděna.
Komentáře k článku: Připomenutí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
