David Janošek
(1989) Herec, scénograf, tanečník, loutkář. Vystudoval Střední školu umění a designu v Brně, Vyšší odbornou školu restaurátorskou a Janáčkovu akademii múzických umění v oboru činoherní herectví. Po JAMU nastoupil na tři sezony do angažmá v činohře Národního divadla moravskoslezského, pak hrál jednu sezonu v Divadle Spejbla a Hurvínka a dnes je na volné noze. Jako herec i scénograf působí v divadlech napříč žánry v tuzemsku i na Slovensku. Opakovaně spolupracuje s režiséry J. A. Pitínským, Jankou Ryšánek Schmiedtovou, Zuzanou Fischerovou, Hanou Kovaříkovou, Pavlem Gejgušem, Terezou Říhovou a dalšími. V současné době hostuje v pražském Národním divadle v inscenaci Braňa Holička Jsme v pohodě a na Letních shakespearovských slavnostech v inscenacích Dobrý konec všechno spraví a Zkrocení zlé ženy.
Co vás přivedlo k umění/divadlu
Jednak mamka, která mě odmala vedla ke kultuře a otvírala mi obzory v umění, jednak snaha uniknout do svého světa od bolestivé reality.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Pitínského Kalibův zločin ve Slováckém divadle a Hordubal v Huse na provázku. Představení Varekai od Cirque du Soleil a koncert zpěvačky Aurory. A taky muzea výtvarného umění v Londýně. Zážitků je mnoho…
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Karel Čapek. Módní návrhář Alexander McQueen. A vždycky rád mluvím s J. A. Pitínským.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Přitahuje mě křehkost zakoušená zlem, temnota ozařovaná světlem, stavy ode zdi ke zdi a samota destruovaná raciem. Zároveň mě fascinuje boj osobitého jedince s průměrným davem a nedá mi spát nihilismus bytí. Spojování zdánlivě nesouvisejícího. Námět – život ve vyostřených, nekomfortních okolnostech a asociacích.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte
Mám rád divadlo, které se nebojí být zranitelné a zraňující, kruté svým nadhledem, hravé a magické, nekompromisní. Miluju surrealismus a metafory, Salvadora Dalího, korintské akanty, vlámské květinové mistry, Dürrerovy kresby, rokokové intarzie, opulentní baroko v malbě, hudbě i divadle. Hudebně preferuju melancholický pop – Aurora, Susanne Sundfor, Anohni, Sia. Z literatury Karel Čapek, japonské haiku, Charles Baudelaire. Filmy Petera Greenawaye. Nesnesu jen metal a hardrock, jinak jsem otevřený všemu.
Historická či současná osobnost či divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Na to neumím odpovědět. Mám pocit, že ve fiktivním světě divadelních postav lze ve všem najít nekonečnou blízkost i vzdálenost. A z historických či současných velkých osobností neznám nikoho natolik, abych s ním byl v citové blízkosti. Citově nejblíže jsou mi jen mí přátelé a rodina.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Lilie (pro svou vůni a nádherné barvy), orchideje (stálost). Všeobecně miluju kvetoucí květiny. Pávy a kolibříky pro neskutečné a nepochopitelné barvy a křehkost a celkově ptáky pro schopnost létat.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Nikdy bych nechtěl vědomě poškodit druhé, nenaváděl ke zlu, rasismu, xenofobii, nesnášenlivosti k odlišnostem. A mnoho, mnoho dalšího…
Umělecký/divadelní sen
Moct stále tvořit. To je můj sen, a i přesto, že se plní a vzácná setkání přicházejí, nepovažuji jej za samozřejmost… Přál bych si dál tvořit v důvěře s inspirativními lidmi. S lidmi, jejichž tvorba mě fascinuje a baví. Například s Danem Špinarem či duem SKUTR.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění
Zahradníkem.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Ano! Pokud je podložená opodstatněnými argumenty a ne osobním nesouladem.
Komentáře k článku: David Janošek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
