Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 520)
Mám rád slovenštinu. Od mládí. Strýc Mikuláš byl víc než tajemným bardem od Šaštína. Sezonní dělníci cukrovaru mluvívali slovensky o tom, že řeka Dyje vtéká do Moravy a maminka k tomu zpívala – pod Prešpurkem kraj Dunaja… Když student brněnské konzervatoře Maroš Kramár na hodinách přednesu recitoval Hviezdoslavova Detvana, přivíral jsem oči.
Juraj Kukura vládne sametovým hlasem. Jeho herecké kreace mě vždy zaujaly. Byl jsem tedy na jeho čtení biblických textů upřímně zvědav.
Bylo nevlídné adventní sychravo. Zabalený do svetru a šálu, pokašlával jsem. Múza sýčkovala: Koledujete si o zápal plic…
Do Bratislavy je cesta daleká, tu bych už asi nezvládl. Pan Kukura se na Provázku bude obracet k Bohu. U toho přece musím být…
Před divadlem se vrtěly kolotoče. Rozjaření občané holdovali svařenému vínu a já měl orosenou i hlavu. U pokladny mi řekli: Jdete pozdě, ale snad se pro vás něco v sále najde…
Uviděl jsem jediné volné místo. Bylo v první řadě. Upadl jsem na židličku a kapesníčky si stíral pot. Vedle sedící mladík řekl: To je miesto pre redaktora Sme. Vydechl jsem: Šak áno, som tuná nie…
Před konstrukci nevzhledné vysoké zdi vešel do bělostných kalhot a bílého saka oděný elegán. Juraj Kukura. Foto Lubo Špirko
Zazněla hudba doby baroka. Možná Johanna Sebastiana Bacha. Měl jsem před sebou baterii hudebních stojanů a židliček bez hudebníků. Před konstrukci nevzhledné vysoké zdi vešel do bělostných kalhot a bílého saka oděný elegán. Juraj Kukura. V levé ruce nesl scénář, na pravé měl navléknutou gumovou rukavici. Ve slušivém roláku, se šviháckými brýlemi na nose připomínal chirurga. Jen místo skalpelu se mu v ruce objevil mikrofon…Chvíli bloudil světly ramp, aby našel ten správný svit.
Na počiatku stvoril Boh nebo a zem. Zem bola pustá, prázdna, bola tma… a Boží duch sa vznášal nad vodami. Boh povedal: „Nech je svetlo“. A bolo svetlo. Boh videl, že svetlo je dobré. A oddelil svetlo od tmy. Bol večer, bolo ráno, prvý deň.
Herec velmi působivě dokumentoval jevištní dění vznikem abstraktního obrazu spektra krutých barev. Foto Lubo Špirko
Herec v hloubi scény postavil rám s plátnem. Z kelímků tahal hadříky a házel je na bílou plochu. Velmi působivě dokumentoval jevištní dění vznikem abstraktního obrazu spektra krutých barev. Červená se mu vpíjela do bílého saka, černá tvořila šmouhy na nohavicích.
Slovenština pana Kukury je skvostná. Když rozehrává repliky biblických aktérů, zdá se, že jde o hudbu sfér. Já som Pán, Boh tvojho otca Abraháma a Izáka. Zem na kterej odpočíváš, dám tebe a tvojmu potomstvu. Nebudeš sa už volat Jakub, ale Izrael, lebo zápasils s Bohom a zvíťazil si…
Líčení Mojžíšova zápasu a exodus lidu izraelského z Egypta opisuje mistrovsky. Dramatickou linku snoubí s lyrikou. Desatero Božích přikázání zní jako monument…
Za notové pultíky usedají hudebníci. Foto Lubo Špirko
Za notové pultíky usedají hudebníci. Herec cituje texty Nového zákona. Ježíš vstupuje do Jeruzaléma. Mnohí prestierali na cestu svoje pláště, iní zelené ratolesti. „Hosanna! Požehnaný, ktorý prichádzá v méně Pánovom, král Izraela!“
Bolestnou pouť Ježíše Krista líčí Juraj Kukura sugestivně. V poskvrněném oděvu přechází krokem starce zastaveními křížové cesty. Přešlapuje z nohy na nohu. Na plátno cáká barvy zla. Zelenou překrývá čerň, nad černou vítězí nach.
Sám si niesol kríž a vyšiel na místo, ktoré sa volá Lebka, po hebrejsky Golgota. Tam ho ukrižovali… Pilát vyhotovil aj nápis a pripevnil ho na kríž. Bolo tam napísané: „Ježíš Nazaretský, židovský král:“
Červená se mu vpíjela do bílého saka. Foto Lubo Špirko
Inscenace má podobu oratoria. Hudebníci hrají, notové stojany blikají jako hvězdičky. Barvami potřísněný herec nabádá: Jako chcete, aby ludia robili vám, tak robte aj vy im! Ale milujte svojich nepriatelov, dobře robte, požičiavajte a nič za to nečekajte! Tak bude vaša odmena velká a budete synmi Najvyššieho, lebo on je dobrý aj k nevďačným a zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesúďte a nebudete súdení. Neodsuzujte a nebudete odsúdení! Odpúšťajte a odpustí sa vám. Lebo akou mierou budete merať vy, takou sa nameria aj vám!
Světélka uhasla. Plátno hrůzy byl povaleno. Hudebníci a Juraj Kukura se děkují. Diváci vstávají. Velký aplaus.
Jsem znavený, pokašlávám a z divadlo mizím. Na Zelném rynku točí rozjásaní konzumenti své děti na kolotoči.
Múza Mab kárá: Jste zralý na postel. Láska k divadlu vás jednou přivede do hrobu…
Brno – Komín, 30. 12. 2019
Divadlo Aréna, Bratislava, Slovensko – Biblia (Bible). Scénář a režie: Rastislav Ballek, dramaturgie: Saša Sarvašová, svetelný desig Róbert Polák hudba: Ivan Acher, Boaz Avni, Johann Sebastian Bach, Johann Georg Benda, Max Bruch, Joseph Haydn, Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart, Romuald Twardowski, hudební dramaturgie, dirigent: Ewald Danel. Hrají Juraj Kukura a Slovenský komorný orchester pod vedením Ewalda Danela. Premiéra 15. 3. 2019. Psáno z reprízy 14. 12. 2019, Divadlo Husa na provázku, Brno.
///
Více o inscenaci Biblia v DN 18/2019:
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 520)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Ort
Obdivuji vytrvalost a invenci Jaroslava Tučka
– v tomto roce již pět (!) Mudrování – texty vždy v nadhledu, v neopakovatelné dikci, témata v širokém záběru: od architektury, loutek, studentů, po biblické čtení v Huse na provázku. Na cestách dokonce s orosenou hlavou na pokraji horečky, kašlajíc, obklopen aerosolem bacilů, nedbajíc varování múzy Mab: Láska k divadlu vás jednou přivede do hrobu…
Těším se na další Mudrování z Provázku, třeba k bibli s Bachem a s vlastnoručně kolorovaným recitátorem nepochybně kontrastní produkcí nazvanou Pravidla bincárny, které dalo umělecké vedení poutavý, pro nás mimo češtinu žijící polovzdělance pouze po konzultaci s nespoutaným, konvence zavrhujícím, eroticky radikálním mládím srozumitelný podtitul: Lepší špryc do hrsti než dročka na střeše.
Když by bylo Mudrování na onen „špryc“, tak prosím – jako vždy – s múzou Mab a obrázky!
13.01.2020 (12.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Zdeněk Pololáník
Bezmezná je obětavost pana Tučka,
že téměř od začátku zimy se neohlíží na svůj zdravotní stav, navštěvuje představení zajíždí i daleko od Brna, aby se se čtenáři DN podělil o zážitek nevšedních inscenací. Jistě ho musí posilovat zážitek čtení Bible, o kterém se nám tak krásně rozepsal. Jsem mu za to velmi vděčný a zvláště panu Kukurovi, neboť znalost Bible, její všeplatné a stále živé myšlenky by neměly minout žádného gramotného člověka. Jaká je však skutečnost? A jaká je to škoda.
Panu Tučkovi brzké a plné uzdravení!
13.01.2020 (13.53), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Pelikán
Jaroslav Tuček
je vytrvalý hledač tvarů slov a figur a melodií a vůbec všeho, co hledá jak být, jak nacházet, jak ztrácet a znovu nalézat. Velmi obdivuji jeho neúnavnou hledačskou cestu života. A velmi děkuji za komentář k inscenaci Biblia. Kéž bych ji také mohl zhlédnout…!
13.01.2020 (18.00), , Trvalý odkaz komentáře,