Divadelní noviny > Názory – Glosy
Musíme to udělat ZARÁZ!
Pamatujete si doby, které snad trvají dodnes, kdy hlavním městem českého progresivního divadla byla (vyjma Prahy samozřejmě) Ostrava? Minimálně z pohledu zájmu odborné veřejnosti to tak vypadalo a vypadá občas i nyní. Domnívám se, že důvodem byla a je přehlídka OST-RA-VAR. Brno se na teatrologické mapě také najednou hledalo o poznání lépe, když se naplno rozjel festival Divadelní svět Brno – byť se jedná o akci poněkud jiného typu, ovšem s hojnou účastí brněnských souborů.
Jednou jsme takhle seděli u kávy s kolegou Petrem Michálkem, ředitelem Městského divadla Zlín, a já si posteskl, že k nám do Uherského Hradiště z kritiků nikdo moc nejezdí (čest výjimkám). Petr si posteskl, že k nim mimo Setkání Stretnutie také ne (čest výjimkám). Svým způsobem je to logické. Jet přes celou republiku z Prahy na jedno představení, protože v Brně kulturní (nedej bože divadelní!) redakce prakticky zanikly, nedává z ekonomického hlediska příliš velký smysl.
Proto jsme přemýšleli, jak do Zlína a na Slovácko dostat kohokoli, kdo je schopen smysluplně reflektovat naši tvorbu. Povídali jsme si o OST-RA-VARu, o festivalu Divadlo Plzeň a o Divadelním světě Brno a snili o tom, že i my budeme mít ve svých divadlech taky takovou přehlídku. A pak někdo z nás, tuším, že já, řekl: Musíme to udělat ZARÁZ!
A tak v roce 2016 vznikl unikátní společný výběrový košt Slováckého divadla Uherské Hradiště a Městského divadla Zlín, kde každé divadlo prezentovalo nejprve čtyři, od loňského roku tři inscenace, které považuje za nejzajímavější. A pravidelně zveme odbornou veřejnost, studenty teatrologie a divadelních fakult i kolegy profesionály.
A funguje to báječně! Již počtvrté se nás letos ve dnech 15.–17. ledna sešlo kolem padesáti. A vzhledem k tomu, že každý den jsou na programu pouze dva kusy, máme čas si hodně povídat, diskutovat a sdílet své problémy a naděje. Pro mě jakožto ředitele a uměleckého šéfa jsou takové poznatky a reflexe k nezaplacení.
Formát diskusí se postupně hledal a od obecných témat, jako je postavení regionálních divadel v rámci ČR, smysl jejich existence jako veřejné služby či provozní a zejména finanční těžkosti, jsme stejně vždy nakonec skončili u toho nejzajímavějšího – u tvorby obou divadel. S kolegou Michálkem jsme vždy žádali o otevřenou, důkladnou a zejména upřímnou kritiku. Protože kritiky a všechny ostatní zájemce zveme, aby nám poskytli pokud možno objektivní náhled na naši práci v regionu v celorepublikovém kontextu.
Dokonce jsme si letos již podruhé sjednali na zahájení diskuse „zlého muže“, abychom co nejrychleji překonali úvodní zdvořilostní „obcházení kaše“ a dostali se ke konstruktivním věcem. Diskuse to jsou leckdy bouřlivé, ale vždy korektní a hlavně nestranné. Výhodou společného pořádání přehlídky dvěma divadly totiž je, že se obě tato tělesa ocitají na jednom laboratorním stole a jsou podrobena stejné analýze. Srovnávání se pak neodehrává v rovině horší–lepší, ale s důrazem na pestrost inscenačních přístupů, jiné tradice a jinou skladbu a zaměření souboru, přestože by se mohlo zdát, že obě divadla jsou zaměřena stejně nebo velmi podobně.
Co však považuji za nejcennější, je reflexe programu obou divadel v dlouhodobějším horizontu. Někteří hosté přijeli tento rok již počtvrté, a měli tak možnost posoudit, kam, jak a proč se naše práce ubírá.
Vzhledem k tomu, že já osobně letos pořádám ZARÁZ naposledy, chtěl bych tímto poděkovat všem, kdo se na něm podíleli a kdo jej podpořili. I těm, kdo přijeli jednou a pak i podruhé. A zejména Petru Michálkovi, řediteli zdravě konkurenčního a zároveň spřáteleného divadla.
ZARÁZ byl skvělý, ale obávám se, že letošní opětovné navýšení platů zaměstnanců divadla, a to opakovaně bez dokrytí mzdových prostředků, bohužel nic nevyřeší. Takže otázkou zůstává, zbyde-li na jeho pořádání i v budoucnu.
Komentáře k článku: Musíme to udělat ZARÁZ!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
