Divadelní noviny Aktuální vydání 22/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

22/2024

ročník 33
24. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

    Zemřel Kirk Douglas

    V roce 1955. Foto archiv

    Kirk Douglas

    9. 12. 1916 Amsterdam, New York, USA – 5. 2. 2020 Beverly Hills, Kalifornie, USA

    Americký herec a filmový producent. Jedna z největších hvězd historie světového filmu (v nedávné anketě se umístil na sedmnáctém místě).

    Mezi jeho nejznámější filmové role patří Spartakus ve stejnojmenném americkém filmu nebo Vincent van Gogh ve filmu Lust for Life (Touha po životě), za který byl nominován na Oskara. Nominován byl též za filmy Champion, The Bad and the Beautiful, ale žádnou z nominací neproměnil. Nicméně Oskara nakonec v roce 1996 získal ve speciální kategorii za „50 let kreativní činnosti inspirující filmovou komunitu“. Má svou hvězdu na „chodníku slávy“ na Hollywood Boulevard a v roce 1984 vstoupil do síně slávy představitelů westernových filmů.

    Jeho původní jméno bylo Issur Danielovitch (rusky Iser Danijelovič). Vyrůstal se svými šesti sestrami v nuzných poměrech jako syn rusko-židovských negramotných přistěhovalců (jeho otec byl v Gomelu, dnešním Bělorusku, koňským handlířem; v USA se stal hadrářem). Aby rodinu finančně podpořil, od dětství tvrdě pracoval, mj. jako kamelot, číšník, uvaděč, prodavač ovoce a noční hlídač. Na jevišti stanul poprvé ve třinácti letech, kdy navštěvoval Wilbur Lynch High School. V letech 1935-39 studoval na St. Lawrence University v Cantonu (stát New York), přitom se zároveň věnoval divadlu a sportům (byl několikanásobným studentským přeborníkem v boxu a řecko-římském zápase). V té době užíval umělecké jméno Isadore Demsky. V letech 1939-41 absolvoval odbornou hereckou průpravu v American Academy of Dramatic Arts v New Yorku, hrál na letních scénách v New Yorku a Pensylvánii. V roce 1941 se objevil poprvé na Broadwayi v úloze zpívajícího doručovatele telegramu v revue Jaro je tady, v roce 1942 se představil pod pseudonymem George Spelvin v broadwayské inscenaci Čechovova dramatu Tři sestry.

    Foto archiv

    V letech 1942-44 sloužil jako poručík u námořnictva v Tichomoří. Po válce se vrátil na Broadway a uplatnil se rovněž v rozhlase a ve filmu, kde debutoval – již pod jménem Kirk Douglas – úlohou Waltera O’Neila, slabošského manžela hlavní hrdinky (Barbara Stanwycková) v kriminálního dramatu Podivná láska Marthy Iversové (r. L. Milestone). První výraznou rolí, kterou na sebe upozornil, byl egoistický boxer bez skrupulí Midge Kelly ve sportovním dramatu Šampion (r. M. Robson).

    Díky své drsné a ostře řezané tváři s výrazným důlkem na bradě a s pronikavým pohledem, v němž se zračí nepokoj i cynické sebevědomí, i díky atletické postavě a široké, rozložité chůzi byl předurčen pro postavy tvrdých mužů prudké až násilnické povahy, kteří se často stávají oběťmi svého vlastního hněvu a nemilosrdného jednání. Právě tímto typem rolí se prosadil jako hvězda westernů, dobrodružných a kriminálních filmů. Počátkem padesátých let zaujal také psychologicky propracovanějšími portréty nesympatických hrdinů, z nichž vynikají zejména bulvární reportér lokálního deníku Charles Tatum v dramatu o cynických metodách amerických lovců senzací Senzace v jeskyni (r. B. Wilder), newyorský policejní inspektor s patologickými sklony James McLeod v Detektivním příběhu (r. W. Wyler) a energický a brutální filmový producent Jonathan Shields v kritickém snímku o Hollywoodu Město iluzí (The Bad and the Beautiful, r. V. Minnelli, 1952).

    Jako značně rozporuplná osobnost, dohnaná svou sebezničující zarputilostí a tvůrčí posedlostí k šílenství a smrti, byl v jeho pojetí holandský malíř Vincent van Gogh, v životopisném dramatu podle stejnojmenného románu Irvinga Stonea Žízeň po životě (r. V. Minnelli). Rostoucí spory s režiséry a touha po nezávislosti, jež by mu umožnila vybírat si postavy podle svých představ, jej vyprovokovaly k tomu, že v roce 1955 založil vlastní produkční společnost Bryna Productions (1962 rozšířená o odnož s názvem Joel Productions), která se podílela na vzniku několika významných historických a protiválečných velkofilmů (Stezky slávy, Vikingové, Pekelník, Spartakus), v nichž vytvořil hlavní role. Při natáčení eposu Spartakus se osobně zasadil o to, aby scénář podle románu Howarda Fasta napsal spisovatel Dalton Trumbo (jeden z pověstné hollywoodské desítky scenáristů, kteří byli Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti dáni na černou listinu), čímž mu zajistil oficiální návrat do Hollywoodu.

    Foto archiv

    Vedle postav westernových pistolníků (mj. Muž bez hvězdy, Poslední vlak z Gun Hillu, Přestřelka u ohrady O.K., Cesta na západ) a armádních důstojníků (mj. Stezky slávy, Sedm květnových dní, Hrdinové z Telemarku, Po zlém, Vrhnout mohutný stín, Hoří Paříž?) se dokázal neméně zdatně vyrovnat i s úlohou současníka zmoženého stereotypem dosavadního života a odhodlaného radikálně řešit osobní krizi, jak to učinil úspěšný odborník reklamní agentury Eddie Anderson, jehož ztělesnil v psychologickém dramatu Tichá dohoda (The Arrangement, r. E. Kazan, 1969).

    Během sedmdesátých let sice polevila jeho herecká aktivita, zato ve vlastní produkci režíroval dobrodružný snímek z prostředí pirátů Rošťák a western Trestní oddíl. V roce 1963 zakoupil autorská práva na román Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven a ještě téhož roku se představil na Broadwayi jako rebelantský pacient psychiatrického ústavu Randle Patrick McMurphy v jevištní dramatizaci této knihy. Pro její zfilmování si vytipoval režiséra Miloše Formana, kterého zcela náhodou stejnou věcí pověřil o mnoho let později Douglasův syn Michael, nový majitel práv. Ve filmové verzi s názvem One Flew Over the Cuckoo’s Nest (1975, Přelet nad kukaččím hnízdem) se však musel vzdát ústředního hereckého partu ve prospěch podstatně mladšího Jacka Nicholsona.

    Van Gogh ve snímku Žízeň po životě. Foto archiv

    Kromě tří oscarových nominací (Šampion, Město iluzí, Žízeň po životě) mu byla v roce 1967 udělena Cena Cecila B. DeMilla. V roce 1981 byl vyznamenán prezidentem Jamesem Carterem Medailí svobody za cesty kolem světa ve funkci velvyslance dobré vůle, v roce 1984 byl zvolen do Kovbojské dvorany slávy a v roce 1985 dostal francouzský Řád čestné legie. Za celoživotní dílo mu byly uděleny American Cinema Award (1987), Cena Národní film. rady (1989), Cena Amerického film. institutu (1991), Čestný Oscar (1996) a Zlatý medvěd na MFF v Berlíně (2001). Počátkem roku 1960 navštívil také Prahu, kde besedoval se studenty filozofické fakulty.

    Je autorem memoárové knihy The Ragman’s Son (1988, Hadrářův syn) a románů Dance with the Devil (1990, Tanec s ďáblem), The Secret (1992, Tajemství) a The Last Tango in Brooklyn (1994, Poslední tango v Brooklynu).

    Foto archiv

    Byl dvakrát ženatý. První manželkou byla Diana Dill (narozena 22. ledna 1923, svatba 2. listopadu 1943, rozvod v roce 1951), s níž měl dva syny, herce Michael Douglase a producenta Joel Douglase. Jeho druhá žena se jmenuje Anne Buyndens (svatba 22. května 1954) a měl s ní také dva syny: Petera Douglase, producenta (narozen 23. listopadu 1955) a herce Erica Douglase (narozen v červnu 1958, zemřel 6. července 2004 na předávkování drogami).

    V roce 1996 utrpěl mozkovou mrtvici, čímž byla částečně narušena jeho schopnost mluvení.

    Zprávu o jeho úmrtí přinesla světová média v noci na čtvrtek. Časopisu People to potvrdil jeho syn Michael Douglas. S obrovským zármutkem spolu se svými bratry oznamuji, že nás dnes ve věku 103 let opustil Kirk Douglas, uvedl. Jeho text dále pokračuje: Pro svět byl legendou, hercem ze zlaté filmové éry, který se dožil úctyhodného věku, filantropem, jehož oddanost spravedlnosti a principům, kterým věřil, stanovila měřítko, o které bychom měli všichni usilovat. Ale pro mě a mé bratry Joela a Petra to byl prostě táta, pro Catherine úžasný tchán, pro vnoučata milující dědeček a pro manželku Anne skvělý choť. Dovolte mi, abych uzavřel slovy, která jsem mu řekl o jeho posledních narozeninách a která zůstanou vždy pravdivá. Tati – moc tě miluji a jsem tak hrdý, že jsem tvůj syn.

    • Autor:
    • Publikováno: 6. února 2020

    Komentáře k článku: Zemřel Kirk Douglas

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,