Divadelní noviny > Blogy Kontext

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 528)

Ozvala se múza Mab: Je větrno a mraků plno, v Moravském zemském muzeu bude jistě teplo. Knížky Ondřeje Sekory patřily k vaším oblíbeným, tak v jedenáct na výstavě.

Foukalo a kašlajících plná tramvaj. Petrskou uličkou jsem doputoval k budově muzea v okamžiku, kdy vítr kousek přede mnou shodil shůry mramorovou kachli. Plesklo to, až jsem se lekl. V krčmě paní Husy nabízeli gulášovou polévku…

Promluvila múza Mab: Dietrichsteinský palác byl postaven v letech 1613 – 1616 jako místodržitelské sídlo olomouckého biskupa kardinála Františka Dietrichsteina. Dějiny muzea se začaly psát v roce 1817. Tehdy císař František I. císařským dekretem stvrdil vznik Franciscaneum. O reprezentačním významu paláce svědčí pobyt významných osobností Fridricha Falckého (1620), Marie Terezie (1748) nebo Michaila Ilarionoviče Kutuzova (1805).

Prošel jsem barokním portálem, koupil vstupenku a ptal se po avizované monografii… Zatím není, je v tisku, zněla odpověď.

Mab se nadechla: Ondřej Sekora, významný český spisovatel, novinář, ilustrátor a tvůrce knih pro děti se narodil v Králově Poli 18. 12. 1899. Výstava, kterou Moravské zemské muzeum přichystalo k 120. výročí Sekorova narození, reflektuje všechny jeho základní autorské polohy a ukazuje pestrost fazet jeho tvorby.

Omladina ze základní školy vzala výstavu úprkem. Marně se ji snažila paní učitelka ubrzdit.

V zaskleném rámu se nachází zahnědlá strana Lidových novin se statí a kresbičkou. Autor Ondřej Sekora. Výstavní místnosti dominuje velká bílá plocha s pěti podobami proměny mravence ve Ferdu. V první a druhé kresbě má hlavičku malého králíčka, v páté je již mravenčím švihákem s puntíkatým šátkem uvázaným do tvaru motýlích křídel, s elegantními botkami na atletických nožkách a výraznými dlaněmi na tyčkovitých rukou.

Hledím do skleněné vitríny na originály obrázků. Černošce s dítětem v náručí zdobí zápěstí a kotníky nohou okrasné kroužky. Pastelové chalupy se zdají být v pohybu a malý mouřenín má kukuč rošťáka. Mab fotí a přitom šeptá: Fenomenální kreslíř…

Stojím nad kruhovým stolem s leporely a knížkami. Brouk Pytlík, Ferda Mravenec, Kuře Napipi, městečko Kocourkov… Beru do rukou Sekorovu Abecedu, listuji v ní a čtu kouzelné říkanky u nakreslených písmen… Knížky dětství, které ovlivnily mé vnímání. Škoda, že už není návratu.

Maminka s dceruškou ťukají do psacího stroje a pak z barevných destiček skládají žížalu. Když ji doskládají, navlhčí na podušce s černou barvou dřevěnou raznici a udělají obtisk na papírový aršík.

Mab šeptá: Výstava je koncipována v duchu Komenského Školy hrou. Děti dostanou při vstupu slohu s úlohami a křížovkou, musí najít šest raznic, natisknout jimi obrázky a vyluštit tajenku…  Nasadila si na hlavu černou čapku s tykadly, oblékla na sebe puntíkovaný kabátek a stala se beruškou. Zářila… Sekora byl sportovní redaktor. Propagoval ragby, hru, kterou poznal ve Francii. Psal reportáže o průběhu cyklistického závodu Tour de France. Je tady akreditační páska, kterou měl na rukávu, když byl účastníkem Olympijských her. Rád lyžoval.

Přešel jsem do druhé části expozice věnované Sekorově spolupráci s divadly, televizí a filmem.

Loutky kdysi legendárních postav, Stréčka Křópala a Jozéfka Melhoby, navrhl pro brněnské divadlo Radost. Jsou k vidění za sklem vitríny. Pražské Vinohradské divadlo uvedlo jeho hru Ferda Mravenec. Dokladem jsou fotografie z dávné premiéry. K překvapení jsem na jedné z nich rozeznal tvář své profesorky herectví, paní Loly Skrbkové.

Mab pravila: V divadle Polárka jste prosadil inscenování Příběhů Brouka Pytlíka. Hrál ho Jirka Skovajsa. Byl to úspěch.

Věru ano. Jednou se na dopolední produkci nedostavil herec. Nechtělo se mi poslat děti a jejich paní učitelky domů, tak jsem vlezl do kostýmu a stal se slavným… Už bych to nechtěl zažít.

Ve zlínských ateliérech natočila Hermína Týrlová loutkový film Ferda Mravenec. Zavěšené loutky jsou nehybné. Udivují filigránskou jemností provedení.

https://youtu.be/dIRrPUZT1P8

Na velké obrazovce je promítán vzácný dokument. Ondřej Sekora kreslí a tvorbu komentuje. Tak takhle se dělá psík jménem Voříšek…

U pokladny jsem si posteskl, škoda, že ještě není vytištěna Sekorova monografie. A koupil jsem si Ferdův puntíkatý šátek.

Bylo hluboko po poledni. Zelným rynkem foukal studený vítr.

Mab řekla: Ondřej Sekora byl znám nejen u nás. Jeho knížky slavily úspěch v mnoha zemích světa. Ale život neměl snadný, jeho manželka pocházela z židovské rodiny a z toho pramenily hrůzné svízele. V roce 1941 se dočkal vyhazovu z redakce Lidových novin. Byl vězněn v koncentračních táborech. Zemřel 4. července 1967 v Praze ve věku šedesáti sedmi let. Příčinou úmrtí byla mozková mrtvice. Je pochován na hřbitově Malvazinky.

V teple kavárny jsem si dal kávu s horkým mlékem a jablkový koláč se šlehačkou. Přemýšlel jsem o dětech, které výstavní expozici proběhly tempem téměř závodním. Možná jim cesta z výuky a zpět do školy zabrala více času, než se předpokládalo.

Nebo je tomu jinak?

5. 2. 2020

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 9. února 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 528)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Sekorovo košaté dílo
   umělce malíře, tvůrce příběhů zlidštěných postaviček hmyzu, ilustrátora a humoristy od svého vzniku zajímá a baví všechny své čtenáře od těch nejmenších po nejstarší a již několik generací. A nejen čtenáře, ale umělce jiných oborů, kteří jeho postavičky uvedli do pohybu, rozezpívali a doprovodili hudbou. Jejich inspirace bude nepochybně mít další varianty i v budoucnosti.

   09.02.2020 (17.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ