Divadelní noviny > Názory – Glosy
K čemu došlo v Opavě?
Došlo k prvnímu z očekávaných kolapsů rozpočtů divadel po nekrytém navýšení tabulkových mzdových tarifů v kultuře. Předchozí vlády nechaly spadnout platy v kultuře pod neúnosnou mez, a aby se alespoň zčásti zaplatil faktický letitý dluh společnosti vůči umělcům a dalším pracovníkům v kultuře, musí se platy zvyšovat. Jenže v nesystémovém dotačním prostředí může zvýšení nákladů vést až k likvidaci divadla, což si odboráři, kteří si navýšení platů vymohli, a správně, přes varování nepřipustili.
Došlo, pokud vím, ke druhé nesystémové misi ministra Lubomíra Zaorálka (první byl Pražský komorní balet). Nevyčítal bych mu, že něco na své triko zachránil. Jenže musí následovat záchrana systémová, jinak se napřesrok situace v Opavě bude opakovat. Přitom zákon o VKI z letošního legislativního plánu vypadl, nerespektuje se státní kulturní politika ani příslušná prohlášení vlády, třeba slib, že do roku 2021 budou platy v kultuře na úrovni platů ve školství. Místo toho se zachraňuje šest vyhozených pěvců, a proč zrovna v Opavě, když v Českých Budějovicích nebo Uherském Hradišti na tom nejsou lépe?
Zásahem ministra došlo k ročnímu ekonomickému zajištění šesti tabulkových míst souboru, který je už dlouho zralý na zásadní rekonstrukci. Měl ji v programu i předchozí šéf opery Lubor Cukr, ale neprosadil ji přes ředitele Ilju Racka, což uvedl jako jeden z důvodů, proč na svou funkci začátkem sezony rezignoval.
Došlo k dalšímu dočasnému přežití divadla, jemuž dlouhodobě chybí výkonný management počínaje ředitelem divadla přes marketing až po umělecké šéfy s jasnými uměleckými vizemi. Management, který by existenci divadla dal smysl na úrovni roku 2020. Tam to všechno začíná.
Komentáře k článku: K čemu došlo v Opavě?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
