Pod duhovou vlajkou
Divadlo LETÍ slaví 15 let své existence, jak se patří: novými texty pro domovskou scénu ve VILE Štvanice. Autorem toho prvního s názvem HOMO 40 je šéf činohry pražského Národního divadla Daniel Špinar, který inscenaci o gayích kolem čtyřicítky a nemoci jménem nezávazný sex také zrežíroval. Volně navázal na svou studentskou práci HOMO’06, věnovanou reflexi dospívání a coming outu.
Radim Vizváry představuje křehké alter ego silácké chatové komunikace FOTO ALEXANDR HUDEČEK
I tentokrát jde o téma osobní, i když jinak než tehdy. Bez autentické zkušenosti s „jinakostí“ gay komunity, s jejími stereotypy v navazování vztahů či prožívání sexu, ale i s jejími frustracemi a smutky by Špinarova zasvěcená a sebeironická divadelní zpráva sotva mohla vzniknout.
Tvoří ji koláž mikropříběhů gayů, kteří hledají partnery, inspirovaná komunikací na sociální síti Grinder, kde se potkávají homo-, bi- nebo transsexuálové. Součástí seznamování (aspoň podle Špinarovy hry) jsou třeba selfíčka vybraných tělesných partií, informace, jak TO kdo má rád, případně kdy TO dělal naposledy. Člověk by lehce mohl nabýt dojmu, že gay komunitu tvoří vesměs závisláci na erotickém chatu nebo sexuální štvanci. Jak je to skutečně, se „heteráci“ mohou jen dohadovat.
Nicméně Špinarův text je zábavný a výstižně evokuje pravidla, styl i absurditu virtuální komunikace: šokující otevřenost zúčastněných, ale i nejistotu a samotu schovávanou za emotikony – zpocenými smajlíky a fialovými čerty.
Na scéně stojí úhledný, ale i trochu směšný dřevěný domeček, na zahrádce stožár s duhovou vlajkou. Takové ironické zhmotnění představ o šťastné gay domácnosti. Do prostoru vtančí drag queen v župánku s plameňáky a dva skautíci v kraťáskách zařezávajících se do zadku. Ti se posléze promění v námořníky, zajíčky v erotických maskách nebo travesti skupinu. Na pohled pestrá „vykroucená“ estetika homoerotických show, sexshopů nebo časopisů vypovídá o preferencích postav.
Herci Michal Kern a Tomáš Kobr interpretují chatovou komunikaci a vztahové zpovědi gayů s brilantním vtipem a přesnou nadsázkou (rozhodně beze stopy uslintané parodie). K explicitnímu líčení sexuálních praktik nebo etudě s fialovým vibrátorem přistupují bezprostředně, instinktivně se vyhýbají nevkusu či oplzlosti, i když se přirozeně stále pohybují na hraně.
Radim Vizváry svým dokonalým tělem, jemností a elegantním pohybem doplňuje monologické pasáže a dialogy o mimické nebo taneční etudy, někdy jako ztělesněný erotický idol, jindy bezeslovný souputník, křehké alter ego silácké chatové komunikace. Velkolepý je výstup, v němž ve zlatém saku předvádí masturbaci: mužství se stává hudebním nástrojem a jeho majitel dirigentem, jenž ho povzbuzuje k bombastickému vyvrcholení.
Režisér, herci i autorka výpravy Linda Boráros hýří nápady a gagy. Postupy, které ve Špinarových režiích v Národním divadle občas působí nepatřičně, afektovaně nebo „přepáleně“, jsou v této barevné hořké homoshow najednou přirozené. Jenže je to dlouhé. Překvapení z „jiného“ světa je první půlhodinu oslňující, ale rychle se okouká. Inscenace se dál pod efektní povrch nedostane, jen rozehrává další varianty bizarních pokusů o partnerství, jejichž princip se víceméně opakuje.
Jako ironicky nadsazená zpráva ze života současné gay komunity je Špinarovo autorské divadlo cenné, nakonec ze všeho nejvíc vypovídá o paradoxním hledání blízkého člověka způsobem, který od vytouženého partnerství spíše vzdaluje.
Divadlo LETÍ, Praha – Daniel Špinar a kol.: HOMO 40. Režie Daniel Špinar, dramaturgie David Košťák, výprava Linda Boráros, pohybová spolupráce Radim Vizváry. Světová premiéra 21. ledna 2020 ve VILE Štvanice.
Komentáře k článku: Pod duhovou vlajkou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
