Postkriminální kydy
Než se nám dcera narodila, jezdil jsem často s Havlem na Hrádeček.
Byly i ty v nadpisu zmíněný kydy.
Havel se smál mý nevzdělanosti a já zas jeho naivitě.
Pak jeden z nás spadl pod stůl.
Ale hudbu jsme poslouchali kvalitní.
Havel votravoval s kpt. Beefheartem, kterýho mám taky rád. Ale když jsem škemral vo trochu swingu, tak se mi vysmál.
Jsem rocková generace, říkal.
Ráno přicházela Olga.
Vy už jste, kluci, u snídaně? ptala se.
Ne, jsme tu od večera.
A bylo to rozeznatelný.
Odplížili jsme se.
Ale odpoledne jsem zvlád s Olgou bechera.
Dost často se to opakovalo.
Mělo to rytmus i melodii.
Snad jen dodat: nijak jsme se neovlivňovali.
Nikdy (a to vím na tuty) jsme o Bohu nežvanili.
Včera jeden zlitej v hospodě si chtěl vo NĚM vyprávět.
Furt dokola.
Šel jsem pryč. Sám domů.
Abych si nemusel povídat s tím blbem.
Možná Bohem.
Komentáře k článku: Postkriminální kydy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)