Divadelní noviny > Názory – Glosy
Zákon, moc a peníze
Národní divadlo pořádá ve foyeru Nové scény besedy ND Talks. Pojednávají o divadelních záležitostech přesahujících do společnosti, jsou přístupné zdarma a jsou streamovány na Facebooku, kde je možné vznést dotazy on line. Poslední byla pod názvem Emergency Briefing: Maďarsko zaměřena na přijetí kontroverzní verze divadelního zákona v Maďarsku na sklonku loňského roku. Hostem diskuse byl Zoltán Imely z maďarské Asociace scénického umění (FESZ) a nezávislého Studia K, diskuzi (v angličtině) moderoval dramaturg Jan Tošovský. Imely v ní shrnul hlavní navrhované změny zákona a problémy, které nastaly v souvislosti s proměnou maďarského politického spektra po loňských říjnových volbách.
Maďarský parlament měl v prosinci schválit úpravu divadelního zákona. Obsahovala tři hlavní sporné body. Podle prvního se plánovalo zrušení Národního kulturního fondu, který jako jediný financuje nezávislé projekty v rámci celého sektoru performing arts (scénických umění). Dále bylo navrženo nové schéma financování městských divadel (což podle mluvčího souviselo s výsledky voleb, kdy získala moc v Budapešti a dalších čtyřech městech opozice): města nyní dávají do rozpočtu divadel pouhá 2% nákladů, zatímco 98% přispívá stát, podle nového návrhu město může své divadlo financovat samo bez státního příspěvku, nebo žádat peníze od státu, který pak může dosazovat ředitele a další vedoucí pracovníky divadel. Třetí návrh vypouštěl z příslušných pasáží týkajících se nezávislých divadel slova „provozní náklady“ – nezávislé skupiny by pak mohly získat peníze pouze na projekty, nikoli na provoz divadelních budov (jen v Budapešti jsou nejméně tři). To by znamenalo faktickou likvidaci nezávislého divadla.
Poté, co byl návrh zákona zveřejněn na webových stránkách nezávislého art portalu (veškerá média jsou v rukou vlády a podle Imelyho lze nezávislé informace o kultuře najít pouze na pěti spřízněných webech), vzbudilo to záplavu reakcí. Asociace scénického umění vytvořila protestní petici, kterou během týdne podepsalo na padesát pět tisíc lidí, a státní ministr pro kulturu Péter Fekete obdržel množství protestních dopisů z Maďarska i ze zahraničí. Demonstrace v Budapešti se zúčastnilo třináct tisíc lidí. Na všechny dopisy bylo prý odpovězeno, také Janu Tošovskému, který z odpovědi citoval velmi emotivní až patetické popření všeho, co ministerstvu a připravovanému zákonu vyčítal. A také důraznou informaci, že stát věnuje na kulturu obrovské sumy peněz – dva až pět miliard forintů. To Imely nepopřel, ale upozornil na to, že peníze velmi nejasným způsobem distribuuje ministr Péter Fekete, vlastně ministr „lidských zdrojů“, do nichž se kromě toho, co rozumíme pod pojmem kultura, zahrnuje rovněž vzdělání, náboženství a sport. Podle Imelyho vloni zůstaly peníze až do prosince na státním kontě a krátce před vánocemi obdržely vysoké sumy soukromé subjekty, které prý nemají s kulturou nic společného. Problémem je především to, že neexistují pravidla komunikace s politickými (mocenskými) orgány, proto jsou snahy vyjasnit problémy neúčinné.
I když si Imely není jist, nakolik to ovlivnily protestní akce, v parlamentu se objevil jiný návrh úprav zákona. Původních osmačtyřicet stran bylo zredukováno na devět, zmizel návrh zrušit Národní kulturní fond a vymazat slova „provozní náklady“. Situace se uklidnila, ale snahy politicky zasahovat do divadelního světa jsou stále silnější a je třeba je neustále hlídat a korigovat. Pro nás je případ pozoruhodný ještě srovnáním našich chudých poměrů s výší dotací nejen v Maďarsku, ale i v Polsku (v čísle se tomu věnují materiály na straně 3 a 13).
Komentáře k článku: Zákon, moc a peníze
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
