Divadelní noviny > Názory – Glosy
Polské jeviště platformou pro dialog
Polská společnost je rozdělená, ale zdá se, že divadlo si tam drží, řekl bych, „havlovského ducha“. Divadelní síť je spravovaná městy, kraji nebo, pokud mají status národního divadla, ministerstvem kultury, nebo jsou zřizovaná v kombinaci – ministerstvo kultury a kraj. Právo a spravedlnost se po svém nástupu k moci snaží obsazovat divadla a kulturní organizace, které patří pod jeho správu, svými lidmi a razí novou nacionální kulturní politiku. Polští divadelníci se tomu ale samozřejmě brání a také díky tomu, že řada velkých měst je pod správou opozice, se jim to alespoň částečně daří. Zdá se, že je to i spojuje. Politické divadlo v Polsku není sprosté slovo, divadelní publikum tam má silnou základnu a polští divadelníci se běžně vyjadřují k veřejnému dění. Jeviště se tam stávají platformou pro společenský dialog. Konference a kongresy, které divadla organizují, nejsou mrtvé schůze. Jejich hlavním nástrojem je analýza. Ať už se týká financování divadel, multiplikačních efektů nebo organizace práce, mobbingu či diskriminace a jiných témat, která hýbou společností. Jedním z těch aktivních divadel v tomto směru je i náš strategický partner Teatr Powszechny ve Varšavě. Jejich festival Šťastné město (Miasto Szczęśliwe) se odehrává ve veřejném prostoru v blízkosti divadla a je aktivitou k posílení kultury a společenských vztahů v konkrétní ekonomicky, společensky a kulturně vyloučené varšavské čtvrti Praga. Zmíněné akce doplňují dialog s publikem, který se odehrává na jevišti, dávají mu background a jsou dokladem schopnosti sebereflexe polských divadelníků, ale rovněž jejich vědomí odpovědnosti za budoucnost polského divadla a kultury. Také chtějí mít v této pro ně nelehké době před státní mocí čistý stůl. Nebo to dělají prostě proto, že je to takhle správné. Nicméně si dovedu představit, že zveřejnění sazebníku odměn pro inscenační týmy varšavským divadlem TR Varšava rozesmutní nejednoho českého divadelního tvůrce. Sazebník zaujme svojí systematičností. Obsahuje kategorie pro začínající tvůrce, renomované… Doporučuji pozornosti také systém odměňování herců. Herec v angažmá má poměrně nízký základ, ale k tomu dostává peníze za každé odehrané představení, takže si může přijít i v městském divadle na slušné peníze. V Polsku je divadlo vývozní artikl, ve světě je o něj zájem a polští divadelníci sjezdili celý svět. Poláci mají oproti nám výhodu, že kromě Varšavy je tam řada dalších velkých měst, která jsou silnými kulturními centry. A mají rozsáhlé inteligentní publikum. Divadelníci mají ve společnosti respekt. Sám jsem byl svědkem, s jakou úctou na ulici pozdravila paní mého kamaráda herce. U nás by po pozdravu následovala žádost o recept do lékárny, protože dotyčný hraje v Ordinaci. A mají především zdroje. Jsou financováni podobně jako divadla u nás, ale zjevně se jim podařilo vysvětlit kdysi v lepších časech politikům, co znamená kultura ve společnosti, ale hlavně jaké ekonomické benefity přináší, co se týče všech věcí, které s divadlem souvisí, to tady nejde rozvádět, studií na tohle téma je řada. Je ale jednoduché spočítat si na základě toho, co se v článku píše, že výše honorářů inscenačního týmu při práci na velké produkci v hlavním sále TR Varšava odpovídá u nás výši nákladů na celou inscenaci. Takhle si stojíme. A nejen ve vztahu k Polsku. Mám s tím své zkušenosti. Pokud chcete získat ke spolupráci zahraničního tvůrce nebo inscenační tým, brzy pochopíte, že jsme na tom ve vztahu k Evropě vůbec – řekl bych kulantně – hodně rozvojově. Zcela jistě někde na chvostu. K tomu je nutné přidat to, že veřejný a kulturní prostor u nás není nijak chráněný a běžně se na něj uplatňují pravidla a zákony trhu. Například z každého honoráře pro členy zahraničního inscenačního týmu musíte odvést DPH. Tím vám značně narůstají náklady. Žádosti a prosby Asociace profesionálních divadel týkající se Zákona o veřejnoprávních institucích v kultuře u politiků a ministerských úředníků rovněž narážejí dlouhodobě na zeď. Vlastně si ani nejsem úplně jistý, jak hluboké je u českých divadelníků povědomí o tom, jak jsou tyto legislativní změny důležité. Kromě těch, kteří se snaží tyto změny prosadit. Možná jsme příliš rozděleni. Na alternativní a činoherní divadlo… Měli byste vidět výrazy mých zahraničních kolegů, když se dozví, že to u nás ještě existuje, že je tady taneční platforma atd. A všichni chceme peníze. Jsou tady podfinancovaná divadelní periodika… Finance chybí všude. Prošvihli jsme ten čas? Měli jsme po sametové revoluci pocit, že školství a zdravotnictví potřebují peníze víc než my, že divadlo je něco navíc, něco, co je až na posledním místě?
Podrobnou zprávu k situaci v polském divadelnictví přetiskujeme na str. 13.
Komentáře k článku: Polské jeviště platformou pro dialog
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
