Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

Zemřel Per Olov Enquist

Per Olov Enquist

23. 9. 1934 Hjoggböle, Švédsko – 25. 4. 2020 Vaxholm, Švédsko

Švédský spisovatel, překladatel, dramatik, filmový scenárista a literární kritik.

Vyrůstal ve Västerbottenu, kraji na severu Švédska. Jeho matka Maja Lindgren (1903–1992) byla učitelkou na základní škole, otec Elof Enqvist (1903–1935) zemřel dříve než Per Olof dovršil jeden rok. V padesátých letech se Enquist angažoval v atletice, obzvláště ve skoku do výšky. Po promoci na univerzitě v Uppsale, kde studoval literární vědu, pracoval v letech 1965–1976 jako kulturní kritik v denících Svenska Dagbladet a Expressen a jako televizní moderátor. Po nějakou dobu žil v Kodani, v letech 1970-1971 v západním Berlíně a v roce 1973 v Los Angeles, kde působil jako profesor na Kalifornské univerzitě.

V roce 1961 debutoval románem Křišťálové oko, ale významnější se stal až jeho třetí román z roku 1964 Magnetizérova pátá zima. Mezinárodní průlom dosáhl v roce 1968 reportážním románem Legionáři, který byl přeložen do několika jazyků a zfilmován Johanem Bergenstråhlem pod názvem Baltutlämningen. Vedle vlastní tvorby psal také na zakázku pro filmové a televizní společnosti, například scénář biografického seriálu o Strindbergovi nebo filmové scénáře Il Capitano a Hamsun. Spolupracoval i s Ingmarem Bergmanem v Královském dramatickém divadle, ato na inscenaci své hry Obrázkáři (1998).

Enquist za svou kariéru několikrát navštívil Česko. Na podzim 1989 byl dokonce v Praze přímým svědkem sametové revoluce. Byl tehdy jedním z účastníků semináře zakázaných a polozakázaných českých spisovatelů a jejich švédských (nezakázaných) kolegů, českých skandinavistů a švédských bohemistů, který pořádalo švédské velvyslanectví. Od té doby navštívil řadu českých filmových, divadelních i literárních festivalů. V letech 1998 a  1999 byl hostem pražského festivalu spisovatelů. V roce 1999 při této příležitosti zhlédl v pražském Divadle Komedie i inscenaci své hry Obrázkáři (r. Michal Dočekal, prem. 15. 3. 1999).

V roce 2009 uvedl v české premiéře jeho drama Blanche a Marie v pražském Divadle Na zábradlí režisér Jan Nebeský (prem. 21. 2. 2009, ukázka zde):

Enquistova tvorba se potýká s problémem pravdy ve věcech etiky a metodologie, kde ústřední roli hraje napětí mezi subjektivismem, relativitou, absolutnem a (dez)iluzí. Je pro ni příkladná narativní, často experimentální forma, která byla nejpronikavější začátkem šedesátých let minulého stoeltí, a kterou v Magnetizérově páté zimě uvedl přimícháním deníkových poznámek do vyprávění. Několik děl pojednává o skutečných osobách a událostech jako například román Kniha o Blanche a Marii, jenž pojednává o Blanche Wittmanové, někdejší pacientce a milence pařížského profesora Jeana Martina Charcota a Marie Curie-Skłodowské, u níž Blanche dělala asistentku.

K psaní divadelních her se dostal až poté, co se stal uznávaným autorem románů a povídek. Svou první hru napsal v roce 1975 (Noc Tribádek) a od té doby napsal dalších osm (poslední byla Blanche a Marie v roce 2004). Na dvou jeho hrách se autorsky podílel Anders Ehnmark (Chez Nous, 1976; Lidé na chodníku, 1979). Mezi jednotlivými Enquistovými díly je cítit určitá spojitost. Jeho dramatické postavy mohou mít předobraz v jeho prózách a lze v nich nalézt společné motivy a myšlenky (V hodině rysa, Svržený anděl a Knihovna kapitána Nema). Zajímaly ho otázky lidské existence, komplikovaný vztah mezi mužem a ženou, rozumem a skepsí, citem a vírou, láskou a racionalitou. Při psaní próz i dramat využíval tzv. pseudodokumentární metodu, která se vyznačuje důmyslnou kombinací fakt s fikcí. V jeho textech se často objevují historické postavy jako August Strindberg, Knut Hamsun apod. Nezacházel s nimi však pietně, choval se k nim jako k běžným postavám, šel na jim – jak se říká – pod kůži, až na dřeň, a proto mají psychologickou hloubku a emotivní jímavost. Nebyl to však nedostatek úcty k těmto postavám, ale touha učinit je živými.

Ukázkovým příkladem jsou tři dramata, která se hrála na mnoha švédských i světových scénách a v roce 1981 vyšla knižně pod souborným názvem Triptych: Noc tribádek, Faidra a Ze života žížal. Jejich protagonisté – August Strindberg a jeho první manželka Siri von Essenová v části první, Euripidova antická hrdinka Faidra v části druhé a Hans Christian Andersen, autor vaudevillů Johan Ludvig Heiberg a jeho žena, herečka Johana Luisa Heibergová, v části třetí – jsou postavy historicky či literárně známé, uvažují však jako živé, současné postavy a aktuální jsou i témata, jimiž se zabývají – láska, citová vyprázdněnost, touha po seberealizaci a uznání apod. Nechci předvádět Faidru do naší doby, vysvětloval autor, ale chci s naší dobou navštívit dobu Faidřinu. Navštívit dějiny a mýtus, jako by to byla nějaká cizí planeta, pozorovat je a pak najednou spatřit, jak je zbarvujeme svým životem, svou současností. Jako bychom je infikovali svými zkušenostmi. Mnohé Enquistovy hry inscenoval ve stockholmském divadle Dramaten režisér Ingmar Bergman.

Jeho hry Ze života žížal, Noc tribádek, Faidra, Obrázkáři, V hodině rysa i další se u nás mnohokrát inscenovaly (naposledy – v dubnu 2017 – jsme v Dn recenzovali inscenaci hry V hodině rysa režiséra Radima Špačka v pražské La Fabrice – zde). Jeho překladateli do češtiny byli František Fröhlich (Noc tribádek) a především Zbyněk Černík, který o něm několikrát psal i do Divadelních novin. V Dn 8/2011 s ním publikoval velký rozhovor nazvaný Od milenek zpátky do cely.

Po vraždě švédského ministerského předsedy Olofa Palmeho se Enquist často reportážemi i knižní analýzami vracel k tématu jejího vyšetřování. Tento námět v roce 1992 zpracoval ve sbírce esejů Kartritarna.

Roku 1997 získal Literární cenu Selmy Lagerlöfové. V roce 1999 získal nejvyšší švédskou literární cenu August za svůj román Návštěva osobního lékaře (Livläkarens besök, česky vyšel v překladu Zbyňka Černíka v roce 2002), stejnou pak obdržel v roce 2008 za autobiografii Jiný život (Ett annat liv, česky vyšla v překladu Zbyňka Černíka v roce 2011), ze které v roce 2012 připravil ČRo desetidílnou četbu na pokračování v režii Ivana Chrze a interpretaci Rostislava Nováka st. (ukázku si lze poslechnout zde).

O jeho smrti informovala dnes švédská média, kterým to sdělila literátova rodina. Zemřel v sobotu večer ve spánku po dlouhé nemoci. Enquist měl podle agentury DPA dlouhodobě zdravotní potíže, zejména se srdcem. V roce 2016 prodělal mrtvici.

/Pro i-DN z více zdrojů připravil a zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 26. dubna 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Per Olov Enquist

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ