Divadelní noviny > Názory – Glosy
Proč Kaťuša?
Město Volgograd (v dobách SSSR Stalingrad) požádalo Ostravu o nahrávku písně Kaťuša jako oslavu osvobození Ostravy v roce 1945. Město Ostrava tím pověřilo svou příspěvkovou organizaci Národní divadlo moravskoslezské a tam rozhodli nahrávku realizovat se sborem souboru operety/muzikálu pod vedením dirigenta Jakuba Žídka. Zákon padajícího řekněme úkolu. Kdo a proč tomu dal formu road movie s vozidlem firmy Agroland z blízkých Štěpánkovic, sponzora divadla, jehož ředitelem je Bernard Žídek, otec dirigenta, jsem nenašel.
Redaktorovi pořadu 168 hodin (ČT 10. května) Máriu Kubašovi primátor Ostravy Tomáš Macura (ANO) sdělil, že soubor neměl dva měsíce do čeho píchnout a rád se té práce ujal, ředitel divadla Jiří Nekvasil na písni o ruské dívce z roku 1938 nic politického neshledal. Žádného kverulanta zevnitř divadla, s jednou nanicovatou utajenou výjimkou, Kubaš nesehnal a bodejť jo, zaměstnanci mají strach z vyhazovu. Ostatně považuji za nečestné kritizovat vlastní firmu, a pokud to chci udělat, musím z ní dříve odejít. Jenže přijít o práci? Ohrozit rodinu? Není lepší si něco jiného myslet a něco jiného říkat? Platí to pro zpěváky stejně jako pro primátora a pro ředitele divadla, kteří se v odpovědích vyhnuli podstatě problému. A sice že ona „družba“ a způsob oslavy hájí ideologické pohádky, kterých jsme se třicet let nedokázali zbavit. Chovám nesmírnou úctu ke všem tehdy padlým, díky nimž tu dnes vůbec můžeme být, ale historická fakta jsou jasná: Rudá armáda v roce 1945 okupovala velkou část Evropy a Kaťuša není nevinnou písničkou, jako jí není popěvek Die Fahne hoch. Ostatně stačí nahlédnout do diskusí na sociálních sítích, jak mnohé potěšil závan předlistopadových pořádků. Normalizace v plné kráse! Buď se jí vzepřeme, nebo zase budeme zahrádkařit.
Komentáře k článku: Proč Kaťuša?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
filozof
Přirovnávat kaťušu k nacistickým pochodovým písním může jen starý blázen.
04.02.2021 (6.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Proč myslíte,
že jen starý blázen může srovnávat Kaťušu s nacistickými pochodovými písněmi?
05.02.2021 (17.34), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
Porovnáme-li texty obou písní,
jde myslím ze strany autora glosy o dost velký úlet:
Kaťuša
Rozkvétaly jabloně a hrušně
nad řekou plavala mlha.
Na břeh přišla Kaťuša,
na vysoký, strmý břeh.
Na břeh přišla Kaťuša,
na vysoký, strmý břeh
Přišla, zazpívala píseň
pro modrého stepního orla,
pro toho, kterého milovala
pro toho, jehož psaní střežila.
Pro toho, kterého milovala
pro toho, jehož psaní střežila.
Ach ty písni, dívčí písničko,
odleť vstříc jasnému slunci,
a bojovníkovi v dálném pohraničí
předej od Kaťuši pozdrav.
A bojovníkovi v dálném pohraničí
předej od Kaťuši pozdrav.
Ať si vzpomene na prostou dívku,
ať uslyší, jak zpívá,
ať chrání svou rovnou zemi
a lásku ať si Kaťuša uchová.
Ať chrání svou rovnou zemi
a lásku ať si Kaťuša uchová.
Rozkvétaly jabloně a hrušně
nad řekou plavala mlha.
Na břeh přišla Kaťuša,
na vysoký, strmý břeh.
Na břeh přišla Kaťuša,
na vysoký, strmý břeh.
///
Die Fahne hoch! / Zdvihněte vlajku!
Zdvihněte vlajku! Těsně semkněte řady!
SA pochodují klidným, pevným krokem.
Spolubojovníci, zastřelení Rudou frontou a reakcí,
v duchu pochodují v našich řadách.
Uvolněte ulice pro hnědé batalióny,
udělejte cestu mužům z SA.
K hákovému kříži se upírá zrak a naděje miliónů,
nadchází den pro svobodu a chléb.
Bude se naposledy troubit do útoku (k nástupu).
Všichni již stojíme připraveni k boji.
Hitlerovské vlajky již vlají nad každou ulicí (již brzy zavlají nad barikádami).
Poroba potrvá už jen krátký čas.
Zdvihněte vlajku! Těsně semkněte řady!
SA pochodují klidným, pevným krokem.
Spolubojovníci, zastřelení Rudou frontou a reakcí,
v duchu pochodují v našich řadách.
04.02.2021 (16.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Myslím,
že úletem je zdůvodňovat zacílení těch písní jejich texty. Přijde mi případnější srovnávat je jako symboly dvou ideologií a mocenských doktrín.
05.02.2021 (17.36), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
Je težké
se na toto téma přít, neb každý máme na dané písně a asi i umění jiný pohled. Vy výrazně ideologický, podle mě je ale třeba vnímat samotné dílo a jeho obsah, pochopitelně vždy se znalostí kontextů. Obě písně jsou po obsahové stránce výrazně odlišné. Jedna je milostná, druhá válečnická. Pro Vás z ideologického pohledu splývají (dle Kaťuše byly nazvané ruské bojové zbraně, které Rudé armádě výrazně pomohly vyhrát válku, ergo dobýt východní Evropu). Ale podle toho mustru byste měl odsuzovat i dílo Richarda Wagnera a jeho Prsten Nibelungův, který si fašisté vetkli do svého ideologického štítu (komplex největších zbrojovek nacistického Německa nesl název Niebelungenwerke). Anebo – v případě sovětského Ruska – třeba díla Gorkého či Majakovského. I tvorba těchto umělců byla do značné míry symbolem oněch ideologií. Přesto jejich tvorbu – Wagnera, Gorkého, Majakovského – vnímáme jako výsostná umělecká díla a nedivíme se, když je dnes někdo hraje, vydává či inscenuje. Nechci srovnávat jejich tvorbu a uměleckou kvalitu oněch dvou písní, jde o zcela jiné obory, ale princip je v zásadě stejný. Die Fahne hoch! podporovala válku a vyzývala k boji za „hákový kříž“, Kaťuša je milostná píseň zpívaná na frontě ruskými vojáky podobně jako Škoda lásky americkými.
06.02.2021 (14.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Jde o to,
že umělecká díla jsou vždycky součástí ideového či politického prostoru, a to na daném místě v danou chvíli, bez ohledu na to, kdy díla vznikla a o čem pojednávají. Vznikají v nějakém ideovém či politickém prostoru, někdy na něj přímo reagují, ale kdykoliv v budoucnosti se mohou bez vlastního přičinění dostat do jiného prostoru a nabýt jiných významů.
Kaťuša je dnes součástí mýtu velké vlastenecké války jako osvobození od Hitlera, dokonce jako vítězství slovanstva nad odvěkým germánským nepřítelem (nakolik je to stále živé a nebezpečné právě teď předvedl ministr Blatný v Chebu), i když fakticky se jednalo o vojenskou okupaci velké části Evropy sovětským režimem. Proto dnes, při rozpínavosti Putinova režimu, není Kaťuša lyrickou milostnou písní, ale pořád znakem velmocenských choutek velkého bratra. Nechápu, proč mu mnozí u nás pořád fandí, další stále nehodlají uznat fakta a sentimentálně považují ruskou anexi Evropy v roce 1945 za správnou, ne všichni vystřízlivěli okupací v roce 1968. A to, jak jsem napsal už v článku, bez milionů padlých ruských vojáků jsme tu dnes možná nebyli, a před jejich osudy se skláním s úctou a vděčností. Jenže nejde o padlé hrdiny, kteří možná zachránili svět, ale o politický režim, který vybojovali. Mnozí věděli, jaký je, když za něj pokládali své životy, ale co mohli dělat…
Úplně stejně je to s dalšími příklady, které uvádíte: Wagner se prostě stal značkou nacistů jako Kaťuša bolševiků, však jsou proti jeho uvádění dodnes výhrady, a těsně po válce se dlouho prakticky nehrál. Nicméně na rozdíl od bolševiků hitlerovští nacisté byli odsouzeni a zbaveni moci, a jejich pohrobci neonacisté vytvářejí jiné symboly a Wagnera nechávají na pokoji. Dnes je problémovější samotné znění třeba Ringu, do něhož Wagner zasadil antisemitismus i nadřazenou rasu. Na druhé straně je to přece jen dílo jiných parametrů než třeba Kaťuša, jeho umělecké hodnoty dnes kardinálně převažují ty ideologické a politické. Kdyby v Německu nadále panoval hitlerovský nacionalismus, přístup k Wagnerovi by byl dnes zcela odlišný. Die Fahne hoch! byla nacistická píseň, která neměla jiné než ideologické hodnoty a zanikla s režimem, který symbolizovala.
S polkou Škoda lásky je to samozřejmě stejné, jenže ona je symbolem americké pomoci Evropě proti Hitlerovi, bez následné okupace dobytých území, jaké se dopustil Stalin, nelze ji tedy srovnávat s Kaťušou, natož s Die Fahne hoch!
A tak dále. Způsob, jakým se ostravský soubor operety a muzikálu přihlásil ke Kaťuši, na přání či příkaz shora, je především ideologickým a politickým symbolem, který je podle mého nehorázný, o tom je moje glosa.
06.02.2021 (17.06), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
Pane redaktore,
jak to bývá, jde o postoj či názor – v tomto případě o interpretaci symbolu oné písně – a na něm se evidentně neshodneme. Asi nemá smysl dále náš spor rozvíjet. Při jakémkoli argumentu zůstaneme každý na svých pozicích.
Pro mne píseň Kaťuša nesymbolizuje ovládnutí východní Evropy stalinským Ruskem a už vůbec necharakterizuje současný Putinův režim, který vnímám spíše jako pokračování carského Ruska a jeho mnohasetleté velmocenské rozpínavosti.
Kaťuša je píseň (stejně jako Škoda lásky), se kterou přišlo osvobození Evropy od fašismu. To symbolizuje – podle mne – především. Co se dělo dál, již je charakterizované jinými symboly, jiným děním, jinými událostmi, byť si jsme jistě oba vědomi, že nic není bez kauzality dějů, a tedy i návaznosti jevů a symbolů. Za vstup ruského hegemona do Evropy a ovládnutí její východní části viním obě světové války, především tu druhou. Bez ní by k nám ani do Polska či Maďarska sovětský režim jen stěží vtrhl. Ale to se dostáváme již zcela někam jinam a coby kdyby neplatí.
Děkuji za diskusi a snad se někdy příště utkáme nad zajímavějšími problémy.
07.02.2021 (21.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Šulci,
nějak se nám tu rozmohlo tvrzení, že všechno je názor a ať má každý svůj. Ano, názor je každého věc, jenže za každým se skrývá nějaké pojetí objektivní reality.
Tedy ne že já se na Kaťušu dívám ideologicky a vy jako na hezkou písničku. Já jen respektuji fakta o okupaci Rudou armádou v roce 1945, vy historickou událost vidíte jen jako osvobození od fašismu a co způsobila dál, a působí, prostě ignorujete. Ideologičtí jsme oba, neb jinak to být nemůže, v tom je jádro pudla: zřejmě jste vstřícný k ruskému režimu, panslovanství, hledíte s nadějí na východ.
Sotva můžete z hegemonických vstupů Rusů do Evropy obviňovat „světovou válku“, už jaksi z prosté logiky, protože válka není příčina, ale jen jedna z událostí. Kromě toho ta druhá válka začala smlouvou nacistického Německa se sovětským Ruskem… Nacistická a komunistická tendence ovládnout Evropu a svět jsou shodné, protože jde o principiálně stejné typy režimů, jen ten německý v původní podobě prohrál, kdežto ten ruský útočí pořád. Jen holt to tu někteří nechtějí nebo nedokážou přijmout. Proto nemohu případ s Kaťušou přejít, jako že si ostravští opereťáci, no bóže, zazpívali hezkou písničku o lásce.
08.02.2021 (14.08), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
Pane Hermane,
ostravští opereťáci zazpívali písničku o lásce, která je spojená pro Vás s okupací Československa Rudou armádou, dle historických faktů s osvobozením Evropy od hitlerovského fašismu. Neříkám, že Ostraváci to museli či měli dělat, je to jejich věc, říkám jen, že tím nepropagovali ruskou (sovětskou) anexi Československa.
Faktem totiž také je, že okupace Rudou armádou Československa se v roce 1945 nekonala. Rudá armáda z naší vlasti odjela (stejně jako americká) v listopadu 1945. Okupace Rudou armádou nastala až 21. srpnem 1968.
Píšete, že jsem „vstřícný k ruskému režimu, panslovanství a hledím s nadějí na východ“. Nevím, odkud svůj „názor“ či „tvrzení“ čerpáte, ale nezakládá se na pravdě. Stejně jako Vaše tvrzení, že druhá světová válka „začala smlouvou nacistického Německa se sovětským Ruskem…“ I to byla jen jedna z historických událostí, jež k válce nevyhnutelně vedly. Vedle toho třeba i Anschluss Rakouska 12. března 1938, Mnichovská dohoda z 30. 9. 1938 či obsazení Československa 15. března 1939. Všechny tyto události se odehrály ještě před – souhlasím s vámi, že hanebným a podlým – paktem Ribbentrop-Molotov, který byl podepsán 23. srpna 1939 a dle historiků začal vznikat někdy po německém zrušení německo-polského paktu o neútočení ze dne 28. dubna 1939, což byl další krok k Hitlerem dlouhodobě připravované, a tedy – s Ruskem či bez Ruska – v Evropě nevyhnutelné válce.
Přít se dál by asi bylo na delší historickou rozpravu, na kterou zde není místo. Jen Vás prosím, abyste se i Vy držel více historických faktů než jen svého pojetí objektivní reality, jež semílá odlišné události (a symboly) do jednoho myšlenkově a ideově zjednodušujícího (názorového) pytle. To dělávali kdysi tzv. straničtí politruci, a tím Vy jistě nejste.
09.02.2021 (17.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Šulci,
ta historická fakta, co teď vytahujete, by se musela podrobně interpretovat, samozřejmě. Ale vy jimi jenom chcete obhájit své nesmyslné tvrzení, že za vpád sovětské hegemonie může druhá světová válka. Bolševická okupace samozřejmě začala v roce 1945, i když přítomnost Rudé armády tu byla potřeba až od srpna 1968, ale třeba v Maďarsku už musela přispěchat v roce 1956, že?
Máte pravdu, nemohu vědět, jestli jste vstřícný k ruskému režimu, a pokud ano, jestli z přesvědčení, ze sentimentu k pohádkám, jimiž nás krmili, nebo prostě z neochoty připustit si nepříjemná fakta. Nebo je vám to prostě jedno a významovou souvislost si neuvědomujete. Nezáleží na tom a sotva mohu poznat, jak to s vámi je, omlouvám se.
Jen jsem vysvětlil, proč má Kaťuša, stejně jako každá písnička a umělecké dílo obecně, vždycky ideologický potenciál.
Jinak ať si každý zpívá, co chce, pokud se někomu tak líbí Kaťuša, proč ne. Není to nic proti ničemu a je to tak správně! Jo veřejně si zazpívat před listopadem Kryla možné nebylo a soudruzi dobře věděli proč jeho hezké písničky cenzurovat.
Opakuji: jakékoli prozpěvování nelze vyjmout z uvedených souvislostí a významů. Natož když se zpívá na politickou objednávku a jaksi úkolem. To je podstata mé glosy.
09.02.2021 (23.04), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
Tak
jsme se nakonec víceméně shodli. 🙂
10.02.2021 (2.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Myslíte??
Trvám si na původní glose, na kterou jste reagoval.
10.02.2021 (7.31), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
Mně šlo
o rozklad a objasnění dané problematiky. A to se myslím stalo. Váš názor je mi celkem fuk a deklaroval jste jej už samotnou glosou. Že se nezmění, jsem očekával. Přiznat ústřel či pochybení (a to srovnání obou písní podle mě je) dokážou jen velké osobnosti.
Přesto se mi zdá – dle Vaší, byť trochu dogmatické argumentace – že máme podobné životní hodnoty. Proto jsem psal, že jsme se v zásadě shodli. Lišíme se ovšem v interpretaci některých symbolů či dějinných jevů. A to je přece pro myšlení a uvažování o světě zdravé. Ať si každý z čtenářů naší disputace udělá svůj názor. Nebo myslíte, že je nutně třeba mít jeden výklad, jednu interpretaci? To už tu přece bylo… 🙂
10.02.2021 (15.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Rozklad problematiky jsem podal objektivní dle teorie umění.
Nijak jsem nepřestřelil a nemám proč přiznávat chybu – na rozdíl od vás bych s tím neměl problém. Zato vy jste bohorovně přesvědčen o své pravdě, přestože jaksi věcně nepodložené. Trochu tím připomínáte trolla. Mimo jiné lacinou demagogií o tom, že jednu pravdu jsme tu už měli: měli jsme tu jednu povinnou ideologii, která do pravdy měla daleko. S pravdou je to sice složité, ale nemá každý tu svou, každý může mít názor, to je váš případ, pravdu byste musel doložit, což jste věru neučinil.
Také myslím, že už vše bylo řečeno a nevidím důvod, proč se s vámi bavit, co si o tom myslíte je mi opravdu jedno.
Mimochodem: tahle debata byla aktuální v květnu 2020, nevím, proč jste ji začal vést teď.
Nicméně se mějte krásně!
10.02.2021 (21.48), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
Už
toho nechejme, téma se vyčerpalo.
Tedy jen na vysvětlenou: Dn nečtu pravidelně a už rozhodně ne všechno, co se v nich píše. Takže jsem se k tématu dostal až po upozornění či reakci čtenáře kryjícího se jménem „filozof“ (nejedná se o mě). Téma mě zaujalo, a proto jsem se do diskuse přidal.
A o tom, že „jednu pravdu jsme tu už měli“ píšete Vy, nikoli já. Já jsem napsal: „myslíte, že je nutně třeba mít jeden výklad, jednu interpretaci? To už tu přece bylo…“ O pravdě tam není ani slovo. Pravda a výklad (dění, jevů, reality…) je rozdíl. „Vědeckou“ pravdou se oháněli kdysi tzv. vědečtí komunisté podobně jako Vy nyní svým „objektivním“ výkladem. Nic takového není. Jde vždy o určitý výsek reality či historie, který si vyberete a dle svých zkušeností a znalostí interpretujete. Stejně jako neexistuje „objektivní“ kritika. Vnímání reality je vždy do značné míry subjektivní. Jen je dobré se snažit vzájemně pochopit a – lze-li – respektovat. A není snad třeba se vzájemně osočovat. Toho jsem se v naší debatě celý čas držel.
I Vy se mějte krásně.
11.02.2021 (12.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Já své řekl
a kdo chce, zamyslí se. Na hraní se slovíčky opravdu čas nemám.
Jen by mě zajímalo, když už jste se tak pustil do debaty, kdo jste? A kdo je „filozof“, co mě nazval starým bláznem? A proč o případu s Kaťušou polemizujete?
11.02.2021 (14.05), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
Pane redaktore,
nevím, zda je nutné a třeba se v internetových diskusích představovat, nebývá to myslím zvykem. Ale nešť. Jsem inženýr, již v důchodu a válku jsem prožil jako malé dítě v Brně. Pak jsem žil a žiju jinde, na více místech republiky. Dlouhodobě se zajímám o kulturu a (ne)pravidelně čtu nejen Divadelní noviny, ale i ostatní kulturní časopisy. S úvodním vstupem „filozofa“ nemám nic společného a zachytil jsem jej náhodně.
O Kaťuši jsem polemizoval, neb pro mne (a myslím i pro velkou část mé generace) symbolizuje konec druhé světové války, a nikoli éru tzv. diktatury proletariátu či dokonce okupace naší vlasti Sovětským svazem (Ruskem). Komunisté zde vládli až od února 1948, byť samozřejmě k jejich moci děsivá válka, chování západních mocností před ní a obsazení východní Evropy Rudou armádou v květnu 1945 (ke kterému by ale nebýt války jen stěží došlo) mnohé „zadělalo“. Ale například Rakousko, na jehož velké části území ještě dlouho po válce Rudá armáda dokonce zůstala (od nás, jak jsem psal, odjela), se dokázalo z vlivu Ruska vymanit. Ovšem to už se bavíme mimo téma naší polemiky a je nám oběma jasné, že problematika je složitější. Symbolem oné éry (tedy komunistické, ergo sovětské diktatury) je pro mne píseň Zítra se bude tančit všude. A symbolem nepřípustného, obludného (či jakkoli chcete) poválečného vměšování Ruska do našich záležitostí a později okupace je – podle mne – hymna Sojuz něrušimij… Tam už bych se i já kroutil, kdyby ji chtěli v Ostravě (či kdekoli) komerčně nahrávat. U ní bych se srovnání s Die Fahne hoch! nebránil.
11.02.2021 (18.07), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Nebývá zvykem se představovat, a proto se vedou zbytečné diskuse.
No ale je to tak, jak jsem předpokládal: vaše generace (mám k ní hodně nakročeno) se prostě nechce či nemůže vzdát emocionálního vztahu ke konci války, k osvobození to nazýváte, ale je mi líto, odvlečeni do gulagů hned v květnu 1945, vězni v Jáchymově, vyvlastnění „kulaci“ a další a další budou mít emocionální paměť jinou. Nerespektujete historická fakta, lidsky vás chápu, ale nemůžete mít „pravdu“. Přesto se mnou jednáte poněkud pohrdavě jako s politrukem. Objektivní pravda coby doložená zdůvodněná fakta prostě existuje a nelze ji zaměňovat za přesvědčené názory, to jsou dvě různé věci. Zaměňování nás přivedlo do stavu, kdy nikdo ničemu nevěří, protože fakta neuznává. Pak holt budeme mít jako společnost smůlu.
Mějte se fajn.
12.02.2021 (14.18), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
Je to – a bude, budeme-li pokračovat –
stále stejná argumentace. Píšete „odvlečeni do gulagů hned v květnu 1945, vězni v Jáchymově, vyvlastnění „kulaci“…“ – jistě a vůbec tyto činy neobhajuju, byť za mnohé Vámi popisované jevy (vyvlastnění, Jáchymov… – oboje až po komunistickém puči) mají odpovědnost především českoslvenští komunisté a jejich strana. Za zády pochopitelně se stalinským Ruskem. A opět připomenu Rakousko, které Sověti osvobodili (obsadili) také.
Já zase mohu oponovat oběťmi heydrichiády či vězni koncentráků, „obsazenými“ – jak Vy to nazýváte – Rudou armádou. Co by zase oni řekli. Byla to šílená, krutá doba a mnozí ji těžce odnesli. Snad nezpochybnitelným historickým faktem je, že ji inicioval hitlerovský režim a že bez ní by historie vypadala jinak. Asi i bez Ruska ve východní Evropě.
Opakuju – neobhajuju zločinný stalinský či obecně sovětský režim, obhajuju jednu písničku.
12.02.2021 (16.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
No, já končím.
Nepodařilo se mi vám vysvětlit dvě věci, zkouším to naposled, nemám na takové táčky čas:
1. Každé dílo nese symboliku, kterou vy čtete u Kaťuše jinak než já, jinak to být nemůže.
2. Problém je v argumentaci, prostě jste svými zkušenostmi přesvědčen o tom, že nás Rusové s písní na rtech osvobodili, kdežto já vzhledem k historickému poznání dám na fakta, která jednoznačně hovoří o okupaci poloviny Evropy v květnu 1945. Rakousko se stalo výjimkou v poválečném vyjednávání, čs. komunisty do sedla posadila Rudá armáda a podobně naivní pohled na věc, jaký tu uplatňujete, lze stav považovat za okupaci stvrzenou v roce 1968 tanky, když už to jaksi domácí komunisté nezvládali – nazvali to vcelku správně bratrskou pomocí. Soudruh Filip by třeba dneska zase rád, aby nám Rusové stavěli Dukovany a ordinovali Sputnik.
3. Událost s Kaťušou vnímám jako součás dnešního masivního tlaku ruské hegemonie na náš prostor, proti kterému vždycky budu protestovat. Vy si chcete zazpívat hezkou písničku ze svého mládí…
Mějte se fajn, užijte si s Kaťušou a důchodu a víc nemám, co vám k tomu napsat.
12.02.2021 (23.24), , Trvalý odkaz komentáře,
František Šulc
I já Vám přeju vše nejlepší.
Připomínáte mi soudruhy, kteří kdysi vše viděli také černobíle. Jen toho nepřítele, „proti kterému vždycky protestovali“, měli na druhé straně světa než Vy dnes. I oni bojovali proti ideologicky nakažlivé hudbě a jejímu působení. Byl jí jazz a později rock´n´roll. Hudba to přežila a jim, kde je konec?
Ale zapomeňme na půtky. Se zájmem si přečtu jiné Vaše texty. Věřím, že se často i shodnem. 🙂
13.02.2021 (15.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Nezklamal jste.
Jednak jste z uvedeného nic nepochopil, ale to čert vem. Důležité je ale nálepkování, že? Zkuste se realizovat na Novinkách.
13.02.2021 (15.32), , Trvalý odkaz komentáře,