Divadelní noviny > Blogy

Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 23)

V aktuálním 11. čísle Divadelních novin popisuje Jana Soprová v poznámce Hrát či nehrát – to je, oč tu běží…, všechny možné, někdy si protiřečící vymyšlenosti, jež divadlům od 25. května umožňují z boží milosti úředníků, kteří v divadle nejspíš nikdy ani nebyli, dokonce divadlo i hrát. Srovnává situaci s Werichovou pohádkou o Koloběžce I., která má na hrad svého budoucího královského manžela přijet-nepřijet, obutá-neobutá, oblečená-neoblečená.

Přesto se našla divadla, která to ještě na samém konci sezóny zkouší, některá dokonce s novinkami v repertoáru: Husa na provázku uvedla v pátek 29. května premiéru Gadžové jdou do nebe, a i jinde se postupně probouzejí – v Mladé Boleslavi příští týden chystají Na ústupu a Familii, HaDivadlo Sedimenty, diagnózy, wellnes, brněnské MD v Biskupském dvoře O statečném kováři, v plzeňské Alfě Jenovéfu, hradecké Klicperovo divadlo Kdo se bojí Virginie Woolfové, ústecký Činoherák připravuje Bohouše Š. Bidlo: Bratrstvo Kočičí pracky a Pábitele, Západočeské divadlo v Chebu Odyssea a Smith & Wesson…

Úplně první po tom nevídaném, neslýchaném skoro tříměsíčním půstu, a to stojí za zaznamenání, byli v pražském Divadle v Celetné – Divadelní spolek Kašpar Jakuba Špalka – a Činoherní studio v Ústí nad Labem. Hned po ukončení výjimečného stavu, v pondělí 25. května, uvedli premiéry Protokolu Tracyho Lettse (u Špalků) a Antigony (v Činohéráku).

Atmosféra na obou scénách velice podobná. Nejistota diváků, jestli aspoň na WC mohou náhubek sundat, a kde všude ne. Rozpaky pořadatelů, jestli přidušené mají odnášet nebo jen křísit. Lepící stoly promořené nejlacinější dezinfekcí… Kdo by taky mohl po vykrvácených divadlech chtít, aby koupila nějakou nákladnější… Zděšení uvaděček, jak bezkontaktně zbavit vstupenku kontrolního útržku.

Pohled do hlediště připomíná rozkrojený bochník ementálu – samá díra. Herci za rouškami beztvarého publika zoufale hledají výraz. Zvlášť těžké je to u samovýrobců přikrytých plachtami hlavního stěžně, někteří navíc v barvách železné masky. Nasadím eismasku, a kule budou lítat jak u Verdunu, říkával náš stařičký učitel biologie a chemie, který měl to štěstí, že tamní koulovačku přežil, protože od sousední řeky Sommy se do rodné vísky v Podkrkonoší nevrátil nikdo. Přiznali se mně někteří herci v Praze i v Ústí, že takovou hrůzu ještě nezažili a že snad po prázdninách bude veseleji. Na výkonu některých to bylo hodně znát, ale člověk jim plachost, zakřiknutost a nejistotu prvního vystoupení na jevišti rád odpustil.

…

Protokol

Překladatel Pavel Dominik musel být s pražskou premiérou spokojen víc než s brněnskou, kde ji v únoru v Redutě Národního divadla uvedl Martin Glaser a zejména závěrečný, autorem předepsaný rituální tanec „spojených sil komunálních“ zcela utopil závěrečnou pointu, jíž má být zařazení po pravdě pod pokličkou se pídícího radního Peela do houfu klientelismu propadlých vlastenců beroucích se srdnatě za uchování mýtické tradice, byť zcela vylhané.

Filipu Nuckollsovi sedlo téma mnohem lépe. Jakkoli je jeho inscenace o víc než půlhodinu kratší než v Brně, podařilo se mu s hereckým týmem přesně odlišit jednotlivé občanské typy: od hřmotných potomků unijních i konfederačních armád a od dávno přizpůsobených přistěhovalců do země zaslíbené, vyznavačů zásady něco za něco, uvyklých řešit poklesky, šetřit městskou kasu, avšak tvrdě se vymezit a postavit proti šťouralům. Zvláště když ti se „hrdinného plukovníka občanské války“ bránícího pozici proti zničující přesile rudochů snaží podle dostupných faktů dehonestovat v rámci současné korektnosti na genocidní zrůdu hrdinně vraždící jen starce, ženy a děti, neboť v indiánské vesnici zrovna nikdo jiný nezůstal…

Téma výmluvně aktuální také u nás v souvislosti s ojedinělým otevíráním skříní s kostlivci poválečného revanše proti válkou zdecimovanému německému etniku (Havelka a Vosto5, Krejčí v Aréně, Nuckolls v Činoheráku) a dokonce žhavě dnešní v komparaci se snahami pohrobků minulého režimu přepisovat dějiny podle mustrů užívaných v letech 1948 až 1989 a již zase znovu platných v Rusku dvou dekád Putina u moci. Nehledejte však v postavách, jež na scéně výborně ztvárňují Petr Halíček, Jakub Špalek, Adrian Jastraban nebo Matouš Ruml, žádná podobenství. Stačí přece apel.

…

Antigona

V ústeckém Činoherním studiu vstoupili do pokoronavirové éry s tragédií všech tragédií, Sofoklovou Antigonou. A protože se úkolu ujal pokušitel nových interpretací Dodo Gombár (jak rozsáhlá je jeho invence, dokázal zatím nejlépe zcela rozdílnými, místy až protikladnými výklady Žítkovských bohyní ve Zlíně a v MD Brno), sešel se na premiérách 25. a 26. května pěkný houf kritiků i plný počet povolených diváků.

Jeho péčí bylo téma přeneseno z poloviny pátého století před naším letopočtem do jedenadvacátého věku po Kristu. Zůstává svár naplňování vůle bohů, v případě prokletého Oidipova rodu předpovídaného věštcem Teirésiem. Vzpoura proti nim se nemilosrdně trestá. Vyšší morální síla vítězí nad mocí světskou. V Gombárově pojetí dominuje dnešní mezigenerační svár, často stejně vášnivý jako rodové vzpoury, zrady a zpronevěření, pramenící v samolibosti nebo v ošidném sebemámení moci.

Gombárovu režijnímu rukopisu vévodí exprese – ať už ve skladbě obrazů, v jejich výtvarném uspořádání nebo v kontaktech postav dramatu. Do jeho středu umístil režisér punkovou cézuru Fuck You, Daddy! Jiřího Hájka. Stála jim za převlek do úborů a účesů dnešních adolescentů revoltujících proti nabubřelosti otcovské generace. Sklidila potlesk na otevřené scéně. Antigonin čin, předznamenaný již dobrovolným vyhnanstvím, jež sdílela s otcem Oidipem, vrcholí její vzpourou rovnající se oběti, vykoupením strýcem znesvěceného bratra. V Kreónově finálním zoufalém osamění, také jemu přisouzeném bohy, ztrácí se i význam bílou křídou na černé tabuli předepsaného vektoru: Naděje.

Činohérák disponuje vyzrálým hereckým kolektivem. Samolibého vládce Kreóna představuje Kryštof Rímský, jeho submisivní ženu Eurydiku, v úvodu zastupující také Chór, Marta Vítů. V titulní roli Oidipovy dcery běsní a teprve výkonem spravedlnosti se zklidní Andrea Berecková (na druhé premiéře ji trochu zrazovala výslovnost). Její méně statečnou sestru Isménu hraje Anna Fišerová. V roli věštce, pojatého tradičně jako postavu mezi poustevníkem a bezdomovcem, se zaskvěl Lukáš Černoch.

Ústecká Antigona i Protokol Kašparů naplno ovšem zazáří teprve po prázdninách. Až bude v divadlech opravdu bezrouškově klidno. A plno.

Divadelní spolek Kašpar, Praha – Tracy Letts: Protokol. Překlad Pavel Dominik, režie Filip Nucolls, dramaturgie Lenka Bočková, výprava Petra Krčmářová, zvuk Daniel Fikejz. Premiéra 25. května 2020 v Divadle v Celetné.

Činoherní studio Ústí nad Labem – Sofoklés: Antigona. Autorská adaptace Jiří A. Trnka, Dodo Gombár (s využitím překladu Václava Renče). režie Dodo Gombár, dramaturgie Jiří A. Trnka, výprava Katarína Grega Nedelská, hudba Jiří Hájek. Premiéry 25. a 26. května 2020 (Psáno z druhé premiéry).

• Autor: Jiří P. Kříž
• Publikováno: 30. května 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 23)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ