Divadelní noviny > Názory – Glosy
V době pokoronavirové
Když jsme v lednu otevírali předjubilejní devětadvacátý ročník Divadelek, koho by napadlo, jak výjimečná jeho jarní část bude. Pro nás redaktory a autory, pro naše čtenáře, pro divadla a pro celou společnost. Až budeme v září otevírat část podzimní, doufáme všichni, že bude lépe. Ale víme o hrozbách, ekonomických, kulturních, politických, které, málo platné, zatím spíš rostou, než polevují. Zejména v čím dál napjatějších poměrech ve společnosti, v sílících tendencích k revizi listopadové revoluce a občanské společnosti. Ale nezoufejme a nesvalujme všechno na ty nahoře, jsou takoví, jaké jsme dosadili. Nevymlouvejme se na druhé, zodpovědní za společnost jsme všichni a každý jsme k jejímu stavu nějak přispěl – nebo nepřispěl. Pokud se nám něco nelíbí, mluvme o tom, hrajme o tom divadlo, pišme časopisy. O takové zaměření Divadelek se budeme snažit nadále i my, liberálně, kriticky, bez vytáček, a tudíž možná konfliktně.
Divadla se karanténní vynucenou pauzu snaží dohnat v červenci a srpnu, do tohoto čísla jsme připravili co nejúplnější přehled aktivit, jímž fakticky končíme obsáhlé zpravodajství z karanténou uzavřených divadel. Chtěli jsme nejen udržet vzájemné povědomí o tom, co se kde děje, ale také jsme zpravodajství ukládali pro paměť divadla – prostě aby se nezapomnělo. Tištěné noviny o prázdninách vycházet nemohou, nemáme na ně prostředky. O to pečlivěji budeme referovat o dění na našem webu i-DN, který samozřejmě zůstane funkční i v létě. A jako jsme v koronavirových časech přidali prostor zpravodajství na úkor kritiky, od následujícího čísla kritice prostor vrátíme, a bude-li třeba, i přidáme, abychom zvládli referovat o všech očekávaných premiérách. Budou nám samozřejmě chybět obvyklá zpravodajství z Avignonu a dalších velkých prázdninových festivalů u nás i ve světě, které byly většinou zrušeny nebo posunuty v čase. Ale nepochybuji o tom, že nadále budeme mít přetlak témat a materiálů zejména z živého divadelního dění. Chystáme třeba reportáž z opravy českokrumlovského otáčivého hlediště, historický miniseriál o divadelních česko-slovenských vztazích ke stému výročí vzniku Slovenského národného divadla, a tedy počátku profesionálního divadla na Slovensku vůbec, na které se v březnu, kdy ono výročí bylo, prostě nedostalo. Pokusíme se trochu pozměnit zahraniční rubriku. A znovu se pokusíme zahájit herecké portréty, dříve tak oblíbené a odborně cenné psaní o divadle, dnes prakticky zapomenuté.
Samozřejmě nevíme, jestli na všechny plány budeme mít peníze. Jenže to dnes neví nikdo, vstupujeme do časů podle mne nejistějších a nebezpečnějších, než byly ty koronavirové. Do časů politické nejistoty a předpokládané ekonomické recese nejen u nás, ale prakticky v celém civilizovaném světě. Osobně doufám, že zvítězí zdravý rozum, vzájemná solidarita a že právě umění a divadlo bude, jako v historii už tolikrát, podstatným prostředkem k urovnání poměrů. Že bude součástí příležitostí, které každý karambol přináší. I když ani v divadlech není a nemůže být všechno v pořádku – kladenské vnitřní předpisy, sporné vypsání výběrových řízení, zapojení veřejnoprávního souboru do politické agitace, abych jmenoval alespoň poslední viditelné kauzy, které rozčeřily náš divadelní rybníček.
Nejvíc se těším na nové umělecké počiny, na tvůrčí energii, kterou v divadlech a vůbec v umění čerpáme. Těším se na první tóny předehry, které působí v setmělém, třeba malém oblastním divadle mohutněji než v sebedokonalejším streamu ze světového operního domu. Karanténa přišla v době, kdy se divadlu začalo hodně dařit, kéž se podaří dobře navázat.
Na shledanou v lepších časech, jak zpívali Voskovec s Werichem v době, kdy jim opravdu dobře nebylo.
Komentáře k článku: V době pokoronavirové
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)