Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 579)

Šlapali jsme chodník a pomalu se blížili k areálu bývalých městských jatek. Múza bručela: Loudáte se, do Industry daleko, s takovou přijdeme pozdě.

Snažím se. Přemýšlím.

O čem?

Proč byla zrušena brněnská jatka. Četl jsem na internetu, že český dobytek je odvážen na porážku do Polska a odtud, v podobě čerstvého masa, dovážen k nám.

Nevím, tohle jsme na Olympu neprobírali, odpověděla múza.

Zamyslela se a pak řekla: Zdá se mi to být sice nelogické, ale nelogičnost není na věci to nejhorší. Nejhorší je nelidské zacházení se zvířaty. Porážka má být rychlá a bezbolestná… ale ne, lidé jim ještě přidají útrapy na cestě k smrti. Proč asi?

Náhle vztyčila prst: Zeus říkal, že česká voda, tedy ta pitná, patří Francouzům. Tedy vlastně… Udělala pauzu. Dořekl jsem za ni, proč by nemohl být český dobytek popravován v Polsku…. Je to krutý paradox, milá múzo. Díky zrušení městských jatek mohou v ratejně jejich mrazírny hrát divadelníci svá představení.

Po chvíli mlčení múza pravila: Divadlo Feste se v Industře zabydlelo. Uvádí zde díla třeskutá, aktuální i mrazivá. Za jeho inscenacemi jezdí fajnšmekři z široka, daleka.

Broukal jsem si do kroku: Jeho aktéři jsou otužilci. Hrají na chladné betonové podlaze bosí. Žár a saunovou páru vytvářejí vlhčením syntetického suchého ledu.

Mab vyčarovala programový letáček. Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem napsal Roman Sikora. Je autorem více než třiceti divadelních her a adaptací. K jeho nejznámějším textům patří: Smetení Antigony, Zpověď masochisty (byla inscenována v Polsku, Švýcarsku, Německu, Francii, Estonsku, Rusku, Brazílii) či Zámek na Loiře (hra zvítězila v soutěži Talking About Borders.)

Prošel jsem portýrnou do dvora areálu Industrie.

Řekl jsem: Autora Sikoru znám ze studentské Marty.

Vím. Fandil jste mu. On na to nezapomněl. O několik let později, v Divadle Polárka, jste byl prvním interpretem Sikorovy jateční balady o talentovaném vepři, který se naučil kvičet Beethovenovu Ódu na radost… Loučil jste se s divadelní kariérou a připomínal své kulatiny. Poslední váš režisér Jiří Honzírek také nezapomíná. Dostalo se vám pozvání a drží pro vás místo v první řadě.

Zastavil jsem se. Tak proč tolik kvaltujeme?

Kolem chvátaly skupinky nedočkavých diváků. Pod příjezdovou rampou parkovaly sanity záchranné služby.

Mab poznamenala: To je, panečku, entréé! Aktéři dorazili, komedie může začít.

Na filcovém čtverci pod lehkým závěsem bílé opony bosý muž ve zlatem prošívaných kalhotách, zachumlán v kazajce bláznů, provádí cvičení s kufříky. Zvedá je, rovná do řady, přerovnává a uléhá na ně. Žena v bílém plášti lékařky usedá do křesla. Rozbíhá se podivná terapeutická seance.

Lékařka pokládá otázky, pacientovy odpovědi zapisuje do terapeutického protokolu.

Je to poťouchlé, zmatené, groteskní. Slovosled vět chorého muže je originální: Prý. Že to nejde. A že smířit, se smířit musím, že není. Všechno na prodej není. Tak s tím. Prý s tím se smířit. Ale jak není?! Všechno na prodej není?! To kde? Kde to žijeme? V komunismu? V bolševismu posraném? Já mluvil, mluvil přece, vždycky mluvil, o transakci jenom. O transakci. Tržní transakci. Tam všecko, svou cenu má všecko. Koupím. Obědy. Večeře. Snídaně nakoupím. Všechno cenu. Má svou cenu, přece.

Múza mi našeptává: Sikora je filuta. Vychází z myšlenky nejbohatšího Čecha, majitele společností PPF a Home Credit Petra Kellnera – „Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení.“ (Více zde.)

Chorý otvírá kufříky. Z prvního vybírá košili, z druhého kalhoty, z třetího sako, z dalšího boty, z jiného vázanku. Obléká se. Vlasy si natře pomádou. Je z něj elegantní agent, manažér, dravý podnikatel.

Herecký výkon Ondřeje Nováka v roli chorého je výtečný. Jeho ústa si s autorovou rafinovaností rozumějí dokonale. Robotickou devalvací spisovné češtiny uvádí diváky v úžas. Vypráví příběhy, které se děly. Které byly součástí našich životů po historické proměně socialismu v éru raného kapitalismu. Demonstrace, jak z aršíku papíru lze roztrháním vytvořit úvěrovou položku hodnou obchodní transakce s následným postihem exekuce, byla brilantní ukázkou nemorálnosti podvodného podnikání.

Roztáhl oponku, dotýkal se prospektu namalovaného letícího letadla. Pro generaci, pro moji generaci, ta svoboda, pracovitost, podnikavost, podnikavost, chápete? A k tradicím, úcta k tradicím, to hlavně, jsou základ. Úplný základ. Na tom. Na tom jsme vyrostli. A formovali. To hodnoty! Jsou hodnoty! Chápete!? Na těch vyrostli. Jsme vyrostli! A formovali! Sebe i svět formovali! A vybudovat. Podnikání svoje vybudovat! Chápete?! Po celém světě vybudovat!

Nad rozkrádáním státu letělo nablýskané éro. Jako symbol. Pod ním křepčil blázen, který tvrdil, že je ctihodný pan Kellner. Když v závěru inscenace odhalí lékařka pacientovi jeho pravou identitu, chorý se svlékne, rozloží svršky na podlahu, pozavírá prázdné kufírky, sestaví z nich pyramidu a bosý, jen ve svěrací kazajce, ulehne k jejím základům.

Chytré, věru velmi chytré představení!, chválila Mab.

Dodal jsem: Divákům umožnilo návrat převratných dob, kdy lidé věřili ve spravedlivost kuponové privatizace a podvodům se říkalo dravá drzost. Do časů, ve kterých myšlenka, že se zbohatnout dá, i když mimo chytrosti nevlastníš nic, se stala větou okřídlenou.

Múza řekla: Týmu režiséra Jiřího Honzírka se povedl mistrovský kousek. Pochvalu zaslouží všichni. Především autor.

Brno – Komín, 24. 7. 2020 

Divadlo Feste, Brno – Roman Sikora: Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem. Režie, scéna: Jiří Honzírek, dramaturgie: Kristýna Břečková, kostýmy: Marie Jirásková, hudba: Mario Buzzi, light design, zvuk: Judita Mejstříková. Hrají: Ondřej Novák a Vanda Klestilová, nápověda: Jana Nosková. Produkce: Veronika Starová.Asistentky produkce: Barbora Tučková, Alica Priehradníková. Premiéra 24. 6. 2020, Industra, Masná 9, Brno. Psáno z první reprízy, 20. 7. 2020.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 1. srpna 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 579)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ