Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 584)
Do usínání šeptala múza Mab: Spěte, bude líp. Okolo lesa pole lán, / hoj jede, jede z lesa pán, / na vraném bujném jede koni, / vesele podkovičky zvoní, / jede sám a sám.
Až se probudíte, pojedeme temnotami za uměním. Do Lechovic na faru. Režisérka Jitka Vrbková na závěr letního soustředění umělců trpících Downovým syndromem uvede u kostela Nanebevzetí Panny Marie premiéru Erbenovy balady Zlatý kolovrat…
Frr a byl jsem tam. Byla tma. Múza pobrukovala: Lechovický kostelíček na pěkným vršíčku.
Náhle zavířil virbl, vzplály pochodně, zobcová flétna s housličkami a harmonikou spustily noční koncert. Mýtinou se přehnal král se svou družinou a v aleji temných stromů se roztančily bílé víly. Diváků chór s blikajícími mobily v rukou se vydal za nimi. Herold s bubínkem vyvolává Erbenova básnivá slova. Houštiny se chvějí, lístečky se jim lesknou.
To je krása, hlesne múza, královna noci Mab.
U vysoké, několikastvolové divizny se odehrává milostné zastaveníčko. Sličná Dora se setkává s králem. Vrznou vrata, ošklivé babice osnují Dořinu vraždu.
Divácký chór je zván na palouček. Leží tam mrtvá Dora ve svatebním šatu.
Muzikanti zpívají žalmy a na nebi svítí hvězdy. Jedna z nich se zabydlela za komínem lechovické fary. Herci brouzdají trávou. Zápolí s nerovnostmi chodníčků i se záblesky světel. Vykusují slabiky veršů jako drahokamy.
Divácký chór se přesouvá.
Slaví se králova svatba. Marcipán a kelímky poletují vzduchem. Z dřevníku je sloj kouzelného dědečka, z farského okna lóže vládkyně. Na stupínek vystupuje pachole, nabízí podvodné vladařce zlatý kolovrat.
Zelenavými plachtami na zdech královského paláce povívá vánek.
Zač je ten kolovrat? / Za dívčí nohy…
Pachole utíká s údy do sloje. S dědečkem scelují svitem lamp ruce i nohy s Dořiným tělem…
Hybatelem a vůdčí silou všeho dění je hrající režisérka. Tančí, zpívá, usměrňuje kroky těch, kteří bloudí.
Múza šeptá: Velmi citlivě jsou propojovány výkony handicapovaných herců s jejich staršími kolegy.
Noc je teplá. Z trávy vyletují drobné mušky a bzučící komáři. Pijí lidskou krev.
Kolovrat se točí, vrčí, přede zlobnou nit. Králi, macecha tě chtěla ošidit. Zde je tvá milovaná.
Muzikanti hrají, aktéři zpívají, jásají. Slaví se sňatek krále s pannou Dorou.
Herold promlouvá: A co ta matka babice? / A co ta dcera hadice? – / Hoj, vyjí čtyři vlci v lese, / každý po jedné noze nese / ze dvou ženských těl. // Z hlavy jim oči vyňaty, / ruce i nohy uťaty: / co prve panně udělaly, / toho teď na se dočekaly / v lese hlubokém. // A co ten zlatý kolovrat? / Jakou teď píseň bude hrát? / Jen do třetice zahrát přišel, / pak ho již nikdo neuslyšel, / ani nespatřil.
Kostelní hodiny odbíjejí desátou hodinu noční.
Aplaus je dlouhý, zasloužený. Únava hercům kouká z očí. Jsou šťastní…
Dojatá královna noci Mab šeptá: Bravo, bravo, klobouk dolů…
Smeknul jsem jej a bloudil hustou tmou. Múza mě vzala pod křídla a frnk, byl jsem doma v posteli…
Brno – Komín, 13. 8. 2020
Divadlo Aldente, Brno – Karel Jaromír Erben: Zlatý kolovrat. Režie: Jitka Vrbková, hudba: Tatiana Kazanovič Poulíková, Barbora Zuchová, Markéta Břundová, scénografie: Zuzana Hejtmánková, Tomáš Madro, kostýmy: Kateřina Dvořáková, Alice Šindelářová, světelný design: Tomáš Král, Vendula Kacetlová, Jitka Vrbková. Produkce: Vendula Kacetlová. Hrají – Král: Martin Kříž Králova, družina: Josef Beránek, Martin Polišenský, Václav Šarkózy, Dornička: Zuzana Filoušová, Dornička – nohy: Monika Pekařová, Dornička – ruce: Kristýna Kučerová, Dornička – oči: Barbora Šotkovská, Zlá matka: Filip Teller, Martina Trusková, Eliška Vrbková, Zlá sestra: Iveta Kocifajová, Stařeček – opravář: Jakub Zahálka, Pachole: Hana Bartoňová, Vypravěč: David Tchelidze, Muzikanti: Tatiana Poulíková Kazanovič, Barbora Zuchová, Markéta Břundová, Ženy: Nikola Havránková, Jitka Vrbková. Premiéra 12. srpna 2020, Lechovice u Znojma, farní pozemek.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 584)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)