Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kateřina Studená: Cítíme společnou potřebu zkoumat
Kateřina Studená je studentkou oboru režie a dramaturgie na Katedře činoherního divadla pražské DAMU. Spolu se spolužákem Vítem Malotou a scénografkou Zuzanou Štěpančíkovou tvoří základ relativně nově vzniklého souboru Distheatranz. Své dvě inscenace Proces a Nesnesitelně dlouhá objetí hrají ve Studiu Švandova divadla.
Soubor Distheatranz vznikl v říjnu 2019 z jednoho ročníku studentů Katedry činoherního divadla. Co vás vedlo k potřebě spolupracovat i mimo školní ateliéry?
Podle mě nás k tomu dovedla moje a Vítkova bakalářská inscenace Proces. Do té doby jsme pracovali na škole jenom v menších skupinkách na různých cvičeních, na Procesu jsme se však poprvé potkali jako celý ročník. Zjistili jsme, že nás zajímají stejná témata a chceme se a dokážeme v tvorbě navzájem inspirovat. Myslím si, že jsme se jako ročník sešli opravdu pěkně. Máme plno talentovaných a všestranných osobností. Nejdůležitější pro mě však je, že cítíme společnou potřebu zkoumat určitá témata a vyjádřit se k nim.
Co nového chcete na pražském divadelním trhu nabídnout?
Jsme mladí a chceme hrát o silných tématech, která se nás přímo týkají. Vypovídat o světě, jaký je a jak ho vnímáme my, o jeho problémech a ztracenosti v něm. Rádi bychom se věnovali současným textům, které dnešní svět popisují. Chceme hledat nové hry s těmito tématy a přinášet je na českou divadelní scénu.
Jak vznikl název a co zastupuje?
Název Distheatranz je složenina několika slov. Jaká konkrétní slova to jsou, nechám na každém z vás. Vymýšleli jsme ho všichni společně a slova v něm jsou ta, u kterých jsme měli pocit, že nás jako divadelní soubor, ale i jako skupinu mladých lidí nejlépe vystihují.
Důsledně tomu odpovídá i dramaturgie?
Jak jsem uvedla, hledáme témata, která v nás jako souboru i mladých lidech rezonují. Neznamená to však, že bychom repertoár zaměřili pouze na mladou generaci. Právě naopak, jedná se o témata, která se mohou týkat každého. A my na ně přinášíme náš pohled. Vycházíme z osobností členů souboru, je pro nás důležité, aby k tématu každý z nás zaujal a měl nějaký vztah.
Naposledy jste uvedli českou premiéru textu Nesnesitelně dlouhá objetí ruského dramatika Ivana Vyrypajeva, který nabízí sebevraždu jako řešení krize identity a jedinou skutečnou cestu k Bohu. Proč jste si text vybrali?
Je to velmi pozoruhodný a vrstevnatý text o čtyřech mladých lidech, kteří přes všechnu snahu nenacházejí smysl současného světa. Vyrypajev výborně kombinuje silná témata s cynickým humorem, sebeironií a nadsázkou. A vyprávěním ve třetí osobě vytváří odstup. Hra na mě působí jako silný, bolestný výkřik mladé generace ztracené v dnešním „umělohmotném světě“. A podle mě se opravdu jedná o pocit, jaký v současné době mladý člověk často má. Zkoušení bylo pro nás i pro herce velmi intenzivní. Hra v nás rezonovala a často bylo patrné, že se dokážeme s pocity postav ztotožnit. Myslím si, že nemůžeme říct, že bychom byli s textem úplně hotovi.
Pandemie sice na nějakou dobu pozastavila veškeré divadelní aktivity, ale plány do budoucna jistě máte. Co připravujete? Kam byste se rádi dále vyvíjeli?
Až se celá situace zlepší, máme v plánu vrátit se k uvádění našich inscenací Nesnesitelně dlouhá objetí a Proces ve Studiu Švandova divadla. Právě připravujeme absolventskou inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem v divadle DISK. Do budoucna bychom rádi pokračovali podobným směrem. Chceme hledat nové hry se silnými tématy, které popisují současný svět. Jeden takový text plánujeme uvést v další sezoně, opět v české premiéře.
V režijně-dramaturgickém tandemu pracujete se spolužákem Vítem Malotou. Pomáhá vám, že se znáte ze školy a jste na sebe zvyklí?
S Vítkem spolupracujeme prakticky od prvního ročníku na DAMU. Začalo to vzájemnou výpomocí na školních cvičeních. Při nich jsme zjistili, že máme v mnoha případech podobný pohled na věc a že se nám spolu dobře tvoří. Ve škole jsme měli možnost se naučit, jak ten druhý tvoří, kde jsou naše hranice a v čem se můžeme doplňovat. Umíme se společně nadchnout pro stejné téma nebo text. Cením si ale především toho, že se současně dokážeme konfrontovat i s opačnými názory toho druhého a pořád se navzájem „nutit“ podívat se na věc i z jiné strany. To nás oba neustále posouvá. Samozřejmě spolupráce se stejným člověkem může vést k riziku, že se vzájemná inspirace „vyčerpá“. Naštěstí zatím s každým novým projektem přicházejí z obou stran nové impulzy, podněty a vzájemné burcování k tvůrčí aktivitě.
Komentáře k článku: Kateřina Studená: Cítíme společnou potřebu zkoumat
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)