Malý bílý fracek
Původně měla být site-specific inscenace Malý stvořitel / Der kleine Fratz spolku Jedl uvedena v Domě U Minuty na pražském Staroměstském náměstí letos na jaře. Vinou koronavirové karantény došlo k premiéře a šesti reprízám až na začátku léta. Jednalo se o jeden z mála nových titulů, které byly na české divadelní scéně nasazeny ještě před prázdninami. Další reprízy komorního projektu jsou naplánovány na 2., 4., 5. a 7. září.
Malý Franz Kafka (Karel Dobrý) se před rodiči ukrývá kdekoli, kam dokáže vecpat své vytáhlé tělo FOTO ZUZANA LAZAROVÁ
Egon Tobiáš se při psaní scénáře opíral o spisy Franze Kafky. Pro produkci v interiéru domu, v němž budoucí spisovatel žil s rodinou v letech 1889–1896 (v současnosti zde sídlí Skautský institut), Tobiáš smontoval rozvolněný a fragmentarizovaný text. Vyskytují se v něm emblematické motivy a odkazy, u kterých se „chytá“ i ten, kdo zrovna není kafkolog. V Malém stvořiteli, režírovaném Janem Nebeským, nejde o vývoj, nýbrž o načepýřený obraz, kdy příští génius, ztělesněný Karlem Dobrým, došel do prepubertálního věku. Navlečen je v bílých trenýrkách, v upnutém trikotu téže barvy a na nohou má výrazně zelené boty. Řekněme, že je rodiči vnímán ještě jako dítě, jako potomek nedostatečně genderově dourčený. Divný synáček! Rodiči sice přiškrcený, ale mysl se mu již napíná vlastním náhledem na věci a vzdorem svého druhu, vyjádřeným unikavostí. Matka (Lucie Trmíková) a otec (Martin Dohnal) na takové zvláštnosti nemají povahu, zrak ani chuť, pohybují se světem daleko rozhodněji a vlastně i animálněji, každopádně účelověji. Vyjádřením toho chce být i takový detail, že Dohnal je obut do plátěných kopaček a Trmíková si na nohy, které nejprve oholí v umyvadle, navlékne ordinérní vysoké kozačky.
Na první pohled tu tedy nic není tuctové, jak je pro Nebeského režie a pro kostýmy Petry Vlachynské typické. Kromě otce je Dohnal i policejním radou Vacátkem (hoch se totiž ztratil) a také Maxem Brodem, který tu vyhlíží a vystupuje jako taškář, snad i hochštapler. Trmíková není jen paní Kafkovou, která s manželem vede o synově ztracenosti krutopřísný dialog, ale také snoubenkou Felice a celkově je animou, jenže synáček, „der kleine Fratz“ (malý fracek), není kompatibilním animem.
Malému stvořiteli nelze upřít sarkasmus, vtip, ovšem v režijním uchopení a hereckém zosobnění šlo o podívanou do jisté míry předvídatelnou. Byla to zdatně provedená miniatura, čtyřicetiminutová zaručená kafkárnička, při níž publikum ozařoval genius loci Domu U Minuty. Jenže ve srovnání s nejlepšími inscenacemi Jedlu zůstal Malý stvořitel opravdu jen příležitostnou atraktivní a jinam nepřenosnou epizodou.
Na závěr poznámky provozní. Kdo v tom pokoji U Minuty neseděl v první řadě anebo nestál u zdi za řadou třetí, a tedy poslední, tak místy a chvílemi dost mizerně viděl, co herci předvádějí. A kyslíku v tom kvartýru zakrátko zůstalo zatraceně málo; necelá třičtvrtěhodina byla i z tohoto pohledu tak akorát. Při prvním provedení se režisér Jan Nebeský v předsálí pokoje, odkud přicházeli před diváky ke svým výstupům herci, výtečně nahlas bavil, dával najevo svou spokojenost a v závěru inscenace byl první, kdo začal freneticky tleskat. Rozumím, že Jedl a celé jeho činění je pro Jana Nebeského & spol. srdeční záležitostí a velkou „prožívačkou“, ale tohle už mi přišlo – jak to správně říct? – příliš kuchyňské.
Divadelní spolek Jedl, Praha – Malý stvořitel / Der kleine Fratz. Inspirováno životem a dílem F. Kafky. Scénář Egon Tobiáš, režie Jan Nebeský, kostýmy Petra Vlachynská. Premiéra 22. června 2020 ve Skautském institutu v Praze.
Komentáře k článku: Malý bílý fracek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
