Nepolepšený světec
Inscenace o obdivuhodné duševní a duchovní síle, s níž katolický disident a lékař Silvester Krčméry (1924–2013) vzdoroval svým komunistickým věznitelům, patří do dramaturgického cyklu Slovenského národního divadla o osudech významných osobností moderních dějin.
Utrpení politického vězně Silvestra Krčméryho je v inscenaci Nepolepšený světec místy evokováno velmi naturalistickými prostředky (zleva Matej Marušin a Richard Autner) FOTO JAROSLAV PROKOP
Paměť národů je v našem zájmu bezpochyby třeba neustále oprašovat, ovšem velice záleží také na prostředcích, kterými se to činí. Hra Ľubomíra Feldeka Krčméryho příběh přetavila do doslovných dialogů hlavního hrdiny se svým trýznitelem či spoluvězněm, jež se mechanicky střídají s introspektivními monology na téma vzdoru, odvahy, strachu a víry, vyznívajícími bohužel poněkud pateticky. Herectví Mateje Marušina (Krčméry) a Richarda Autnera (ostatní postavy) je příjemně performativně angažované, v emocích i tělesném výrazu značně expresivní, ale bohužel se v režii Kamila Žisky nemůže realizovat ve smysluplně vystavěných situacích. Herci svádějí slovní i pěstní souboje před podivně pastelově nasvíceným bílým prospektem, zmítají se na zemi, špiní svá těla umělou krví i bahnem, nesmyslně přestavují židle, protože nic jiného jim na scéně není k dispozici. Vše až na herectví je příliš náznakové, možná také proto, že vše už se říká v textu, a prostředí historické budovy Velkého divadla tuto protivnou abstraktnost inscenace jistě ještě podtrhlo (na Slovensku se hraje v komorním prostoru Modrého salónu). Nejsilnějším okamžikem se tak nakonec stal úplný závěr, v němž na projekci promluví skutečný Silvester Krčméry – bez patosu, věcně. Autenticita je někdy nenahraditelná.
Slovenské národní divadlo – Ľubomír Feldek: Nepolepšený světec. Režie Kamil Žiska, dramaturgie Peter Kováč, scéna a kostýmy Peter Janků. Premiéra 23. června 2017, na festivalu 11. září 2020.
Komentáře k článku: Nepolepšený světec
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
