Lucie Domesová
(1958) Absolventka pražské konzervatoře, od roku 1977 v angažmá v Městském divadle v Karlových Varech. Synové Matěj Samec – dramaturg MeetFactory, Jan Samec – grafik. V nedávné minulosti hostovala v Národním divadle (Krakatit), v MDP (Evžen Oněgin), v MeetFactory (Počátek veškeré lásky, Psí dny). Na letošním festivalu …příští vlna/next wave… vystoupila v site-specific projektu svého syna Matěje Samce Svět, v němž žijeme?
Co vás přivedlo k umění/divadlu
Jsem dcera režisérů Evy Hallerové a Huga Domese, tudíž jsem celé dětství měla k divadlu blízko. Táta byl mimo jiné režisérem ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Krom divadla samotného se mi moc líbil „partový“ život herců na oblasti. Zájezdy, nová prostředí… a po představení autobusem zpátky a diskuse o tom, co bylo a nebylo a mělo být lepší.
Největší divadelní zážitek
V divadle mě, ať v hledišti, nebo na jevišti, baví a zajímá kontakt. Jako herce kontakt s divákem i partnerem. Jako diváka schopnost nechat se vtáhnout do příběhu. Nejdůležitější divadelní setkání pro mě bylo se Zdeňkem Muchou, když jsme spolu hráli Othella a Desdemonu, potom s Jiřím Štěpničkou v Medee, když hrál Jásona.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Moc bych si dnes chtěla popovídat se svými rodiči. Dokud byli, nějak nebyl čas nebo jsem měla spoustu jiných zájmů a nápadů. Chtěla bych s nimi mluvit o divadle, o češtině, o životě, o politice a s mámou o mužích. Bylo by to dlouhé povídání.
Námět, text, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Zajímají mě vztahy. Mezi mužem a ženou, mezi přáteli, sourozenci, kolegy, manželi, rodiči a jejich dětmi. Během života se mi věci motaly jinak, než bych chtěla nebo čekala, a tak bych ráda o těch různých motanicích mluvila. Každému se někdy něco zašmodrchá a třeba neví, kudy dál. Mohlo by to být osvobozující.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Baví mě komorní činoherní divadlo. Ráda divadlo v malém prostoru hraju, ale také se ráda zblízka dívám.
Jsem málo vzdělaná přes výtvarné umění. Hledám si v něm příběhy. Mám ráda i abstrakci, ale jen když se mě nějak dotkne. A kdy se dotkne, to nikdy dopředu nevím.
I v literatuře toužím po příběhu. Mám ráda velké romány. Asi můžu říct, že se vyhýbám detektivkám. Naposledy mě doslova pohltil Malý život americké spisovatelky Hanyi Yanagihary.
No a v hudbě jsem nevyhraněná. Ráda poslouchám starou vážnou muziku. A co se současných písniček týká, vždycky mě umí chytit dobrý text.
Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Mám ráda lidi. Určitě se dá říct, že se cítím blízko s těmi, kteří hledají svou cestu. Vzdálení jsou mi zahořklí, negativní a líní lidé.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Rostliny – kvetoucí kytky. Velké i malé, hlavně bílé a červené.
Zvířata – psi. Protože jsou věrní kamarádi, kteří své přátelství nepodmiňují žádnými skutky nebo sliby. Snad jen naplněnou miskou po procházce.
Kámen – vltavín. Pro jeho zvláštní smutnou barvu.
Planeta – Země. O jiných toho příliš málo vím.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Nikdy bych nechtěla ublížit. Někoho zesměšnit, ponížit nebo někomu ukřivdit. Věci či lidé se mohou jevit různě, že se třeba chceme zasmát nebo odsoudit, ale snažím se vyvarovat unáhlených závěrů. A to jako člověk i jako herec. Snažím se hledat pochopení, vysvětlení. A i když nechci být unáhlená, tak mám dojem, že za hranicí je pro mě dnes kladenské divadlo a jeho nedávný „Morální kodex“.
Umělecký/divadelní sen
Divadelní sny mám! Je to, jak známo, hrozná věc! Člověk se vzbudí v infarktovém stavu, že není tam, kde měl být, nebo že neříká to, co má. Z těchto snů jsem si odnesla poučení, že se před každým představením poctivě připravuju. Vždycky si říkám, aby to nebylo jako tuhle v noci!
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Někým, kdo musí jednat s jinými lidmi. Potřebuju si povídat. Nevím, jestli mám přesvědčovací schopnosti, ale ráda se snažím o domluvu.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Ano. Zajímá mě, co si divák včetně kritika z představení odnáší. Každý, kdo přijde, má jinou náladu. Každý má za sebou jiný den, s jinými zážitky. Diváci (kritici) nevědí, jak jsme o daném tématu uvažovali. A tak je zajímavé sledovat, co si z představení odnášejí. Nejlepší samozřejmě je, když si rozumíme. Ale to se nepovede vždycky.
Komentáře k článku: Lucie Domesová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
