Kečup a vorčestr

Dlouho (asi tak deset minut) jsem hledal nadpis.

Šli jsme koncem šedesátejch s Tondou Tomalíkem směrem k Vinohradům.

Všude zavříno. Kravín na Korunce byla tutovka. Slušně jsme usedli. Pingl nám slušně, jak se patří v nočním podniku, řekl:

Vám už, pánové, dneska nenaleju.

To se dalo čekat.

Tonda se zamyslel. Vypil lahvičku kečupu a dojel vorčestr.

To se tehdy kupovalo v Tůzu!

Na stolech ve vinárnách to stávalo i s párátkama pro lidi, který si večer dávali minutky.

My měli v poledne U Svitáků sekanou svíčkovou. Výživný a cenově přístupný.

Dokonce byla jednou schůze Křižov. školy při příležitosti příprav výstupu na Říp severní stěnou. Sekaná svíčková měla být na temeni Řípu prohlášena za národní jídlo.

Kdosi navrhoval guláš. No teda! Neznalec původu…

Krvavá tlačenka taky neprošla, protože to se dá vykládat všelijak.

Dnes hlásili v rádiu, že lidi mají zase nosit roušky. Na jaře to začínalo podobně a pokračovalo, že lidi nad 65 let měli nakupovat od 10.00 do 12.00 hodin a lidi nad 70 let raději neměli vycházet ven vůbec…

Napadlo mě, co asi říkali ti mladší: ti už by zřejmě neměli bejt – vůbec.

Začíná to vždycky doporučením, vyhláškama, varováním, pak už jen zákazy, který se kdysi osvědčily atd.

Souvislost s nadpisem:

Vám už, pane, po dvanáctý ani kečup…