Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy Reportáž
Horké zprávy z Dream Factory (No. 3)
Horké zprávy z Dream Factory: Básníkův život i smrt!
Emotivní tečkou za protivirovou edicí ostravského divadelního festivalu Dream Factory, a bohužel i rozlučkou se živým uměním na kdo ví kdy, se v nedělním podvečeru stala inscenace Zahradníček/ Vše mé je tvé, divadelního spolku Jedl.
Saša Rašilov a Lucie Trmíková. Foto: archiv divadla.
Kreativně eruptivní fantazie Jana Nebeského si tentokrát za svůj klíčový inspirační zdroj vyvolila životní osudy jednoho z Jóbů české literatury, básníka Jana Zahradníčka. Jak je však pro uměleckou tvorbu jedné z nejdůležitějších osobností soudobé domácí režie příznačné, ačkoli základní životopisné údaje zazní již v prologu, scénický tvar zeširoka překračuje obvyklé mantinely dokumentárního divadla. Na jevišti ožívá subtilní mozaika fragmentů básní, korespondence a rozhovorů, jež se i pro totální literární laiky stává univerzálním podobenstvím o naději, víře a lásce v nepřejícných časech. Další z nesporných úspěchů Jedlu i tentokrát vychází z vespolné snahy dlouholetých spolupracovníků tvořit divadlo nepovrchní, společensky rezonující, a myšlenkově inspirativní. I přes zvolený název, a soustředěný, výrazově neokázalý herecký výkon Saši Rašilova v titulní roli je inscenace především holdem rozhodné obětavosti Zahradníčkovy životní partnerky Marie. Z kontrastu fyzicky neduživého, ale duší i intelektem suverénně vládnoucího umělce a jeho zemité manželky vyvstává fascinující ikona vztahu, který přetrpěné útrapy nepřervaly, ale naopak posílily. Lucie Trmíková coby dramatička i interpretka opět strhuje jedinečnou kombinací empatického vcítění a razantního odstupu, i smyslem pro humorné odlehčení v ten pravý čas. Jan Nebeský coby režisér i scénograf asociativně propojuje všednodenní poetiku s náboženskými rity, což podtrhuje nejen kostýmní řešení Petry Vlachynské, ale i atmosférická hudba Matěje Hejla, v níž působivě živě lká nástroj předního českého trumpetisty Ladislava Kozderky. Jedl v žádném případě netesá pomník, jenom se zlehka, leč nepominutelně uklání principům, jež je potřeba ctít, chránit, i oslavovat.
Inscenace, která mi nalomila srdce. Pokud by se Zahradníček/ Vše mé je tvé stal posledním divadlem, které jsem kdy spatřil, bylo to krásné loučení. Děkuji organizačnímu týmu Dream factory za třídenní slavnost, jež nebyla smuteční hostinou, ale bezprostřední oslavou života v umění.
Do temných časů přeji hodně sil!
Komentáře k článku: Horké zprávy z Dream Factory (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
