Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 604)
Brouzdám se vrcholnými patry věku. Mé návštěvy ordinací lékařů jsou čím dál častějšími. Moji bližní mizí…
Tak Martin Havelka, rozpustilý milovník zakázaných plodů ráje, herec, kterého jsem znal od časů jeho jinošské rozevlátosti, již není. Odešel v pátek druhého října ve věku jedenašedesáti let.
Měl v sobě cosi sígrovsky sympatického. Jeho humor byl chytrý, ironicky zakuklený. Rád hrával na kytaru a zpíval. Žádnou legraci nezkazil.
Dádulička Ambrová o něm mluvívala jako o čímanovi s mozkem pingla a Peter Scherhaufer tvrdil: komediant, co je mu třeba režisérovy pevné ruky.
Frajer Marty.
V Bramborovém dnu si stahoval čelo koženým prýmkem. Jindy dával na odiv pružnou mužnost těla. Ctil a zvládal bojové techniky kung-fu Shaolin. Jeho prudké gesto a zvolání Hai vídávám ve snech.
Na co sáhnul, to uměl. Skvělý představitel chlapíků s drzým čelem. Byl nejen výtečným hercem a jevištním žonglérem, ale i mistrným šoférem, spolehlivým řidičem. Jeho „sanitka“ ujela během mezinárodního projektu Karavan Mir cestami Evropy z Moskvy do Paříže tisíce kilometrů bez nehody. Tehdy se mi také trvale zapsal do paměti vítězstvím v běžeckém závodě číšnické zručnosti. Závodníci, oblečení do černých fraků, pod krkem motýlky, přes ruku přehozené bělostné utěrky, v rukou plata a na něm sklenice naplněné vínem, upalovali za plného provozu po chodnících francouzského velkoměsta. V cíli se museli prokázat plnou sklenicí vinného moku. Vítěz inkasoval prémii. Byl to Martin. Sundal z krku motýlka a znovu se rozběhl městem. Uřícený přiběhl k „sanitce“. Peter Scherhaufer zavrčel: Kde seš? Martin zařadil rychlost, šlápl na plyn a karavana pokračovala v krasojízdě.
V hale na brněnské Vodové jsme si naposled spolu zahráli v inscenaci Prodaný a Prodaná. Martinovi se ze Švýcar navrátil guru, režisér Zdeněk Pospíšil, a já v kůži medvěda se loučil s Provázkem.
Dlouhé roky jsem Martina nepotkával. O jeho hereckých úspěších jsem se dočítal v novinách a vídal ho jen v televizních inscenacích. Jednou jsme se potkali v městském parku. Seděl na lavičce, nožem dával tvar dřevěné figurce. Rozpovídal se o krásné době, co už je pryč. A náhle zvážněl. Neměl jsi to lehké. Byl jsi za otloukánka. Ale držel ses. Zavřel kudlu, podal mi vyřezaného šášu a řekl: Tak zas někdy na viděnou.
Zpráva o Martinově skonu mě šokovala. Nemohl jsem jí uvěřit. Zrovna jsem se vrátil z oční kliniky a léčil si nejen zrak. Choroba mi, žel, zabránila být účastníkem posledního rozloučení. Snad mi to bude odpuštěno…
Sbohem, Martine, tak zas někdy na viděnou…
Brno – Komín, 19. 10. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 604)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Milena Michaela Orsi
Děkuji, pane!
Za Vaše dojemné rozloućení se s Martym.
01.11.2020 (7.40), Trvalý odkaz komentáře,
,Eugenie Dufková
Pravila mi kdysi paní Pavlíková
– vy neznáte herečku Marii Pavlíkovou? Tu, která se narodila v Tišnově 1906, angažována pak ředitelem Národního divadla v Brně Františkem Neumannem do operety, kde se potkávala s Oldřichem Novým, v jehož režiích hrála, a dokonce s ním jako Mackie Messerem v Brechtově Žebrácké opeře v roce 1930 – tu, která se záhy objevila v činohře, skvělá představitelka „salónek“, k nimž ji předurčil elegantní zjev, graciéznost, dokonalé společenské vystupování, a vůbec až do vysokého věku (+ 2003 v Brně) vystupovala na jevišti brněnského, dnes opět Národního divadla… –
tedy tato dáma mi kdysi pravila:
„Řekla jsem včera Martinu Havelkovi, seděl v zákulisí a něco vyřezával, Martine, máte talent od Boha, ale dost si ho nevážíte, musíte se naučit mnohému odříkání….“
01.11.2020 (9.34), Trvalý odkaz komentáře,
,Jan Grygar
Martin
byl velký herec a ještě větší kamarád, bylo na něj spolehnutí, co řekl, to platilo. A to je mezi herci vzácné.
Bude nám moc chybět.
Honza Grygar
01.11.2020 (22.11), Trvalý odkaz komentáře,
,