… ale rozhodně jsem mu byla výbornou vdovou
Dramaturg a dramatik Jan Vedral napsal v programu k Českému románu, nejnovější inscenaci své domácí scény: Dnešní Divadlo na Vinohradech v panujícím postmoderním a postfaktickém chaosu trpělivě znovuobnovuje význam a podobu velké činohry. Dostát tomuto cíli se daří se střídavými úspěchy, ale právě zmíněná inscenace je tím nejlepším příkladem.
Tvůrci se inspirovali nejen dvěma autobiografickými knihami Olgy Scheinpflugové (Český román a Byla jsem na světě), ale samozřejmě i dílem jejího životního druha Karla Čapka a také citáty jejich současníků. V příběhu, který obsáhne celých padesát let, se objevuje více než čtyřicet postav. Vesměs jde o známé české osobnosti a inscenaci se daří prezentovat jejich nejrůznější lidské stránky. Některé z nich do života herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka zasáhly pouze okrajově, jiné měly významnou roli v důležitých životních okamžicích dvojice. Ať už to byl T. G. Masaryk, který Olgu inspiroval k napsání biografického románu, či katolický kněz Metoděj Jan Zavoral, jenž měl jako jediný odvahu Karla Čapka pohřbít. Na scéně chybí Karlův bratr Josef, což vzhledem k zaměření pozornosti na Olgu nepřekvapí, neboť příběh sourozeneckých vztahů se odehrával paralelně, na úrovni, v níž Olga nefigurovala.
Mnozí z herců se objeví v několika rolích a v celkovém součtu lze konstatovat, že v režii Radovana Lipuse celek funguje jako solidně promazaný stroj. A to včetně rámování hudebním komentářem, v němž hudba Miloše Orsona Štědroně představuje dialog mezi ženou (saxofon) a mužem (trubka). Jakýmsi hrdinou navíc je i genius loci vinohradského divadla, kde se důležitá část Olžina příběhu odehrála. Jednoduchá a funkční scéna Davida Baziky vytváří polorozplývavý svět na pomezí skutečnosti a divadla, a tak se vedle „reálných“ Pátečníků na scéně objevují i roboti či mloci, kteří výmluvně svědčí o jasnozřivosti některých Čapkových vizí.
Velké dějiny a osud národa jsou ovšem jen horizontem pro střípky individuálních příběhů, a pokud do hry vstupuje politika, tak jen prostřednictvím konkrétních lidí; nelze ji zcela pominout, neboť zásadně ovlivňovala život obou protagonistů. Jde tu ovšem především o Olgu, o metamorfózy této výjimečné ženy. Nejprve s naivitou a dravostí vtrhne na pražská jeviště, čas a okolnosti ji promění ve starostlivou, milující a hrdou Čapkovu partnerku a po jeho smrti, stižená ranami osudu, se stává skeptickou, lehce ironickou dámou, která ani v tíživé situaci neztrácí sama sebe. Bylo šťastným nápadem vpustit na jeviště hned tři podoby Olgy. Jana Kotrbatá (alt. Tereza Císařová) ztvárňuje Olgu – mladičkou čekatelku na slávu s hravým půvabem (je na ní patrná baletní průprava) a stlačenou energií, která spontánně prosakuje na povrch. Andrea Elsnerová ukazuje zralou podobu Olgy, pokornější a rozkvetlou láskou ke Karlovi, s nímž po letech nejistoty prožije v rychlém časovém sledu romantické vyznání, krátké manželství i smrt a smutek z odchodu. Simona Postlerová nabízí nejstarší podobu Olgy, elegantní ženy (podle svědectví prý ani ve vyšším věku neztratila jisté erotické kouzlo) a zároveň skeptické glosátorky, zmoudřelé nabytými zkušenostmi, v závěru sražené na kolena neurvalým publikem puberťáků. Jan Šťastný vklouzl do postavy spisovatele jako do dobře padnoucího kabátu, osvojil si jeho trochu prkennou chůzi, dojemně chlapeckou nesmělost a zároveň jakousi akurátnost, s níž jako by promýšlel každý životní tah o pár gest dopředu. Zároveň je patrné to nefalšované mužské okouzlení ženou, která je rozmarná, sebevědomá, trochu exaltovaná a zároveň spontánní. Pozoruhodný je i rozvážný T. G. Masaryk Petra Kostky, neuvěřitelně proměnlivá je v rolích Marie Hübnerové a Leopoldy Dostalové Carmen Mayerová.
Tříhodinová inscenace je důstojným příspěvkem k výročí sto třiceti let od Čapkova narození.
Divadlo na Vinohradech, Praha – Olga Scheinpflugová a Jan Vedral: Český román. Režie Radovan Lipus, dramaturgie Barbora Hančilová a Vladimír Čepek, scéna David Bazika, kostýmy Eva Kotková, hudba Miloš Orson Štědroň, pohybová spolupráce Eliška Vavříková. Premiéra 11. září 2020.
Komentáře k článku: … ale rozhodně jsem mu byla výbornou vdovou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)