Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Je nám třeba krotit šneky

    Doby úpadku hodnot – jednu z nich právě prožíváme – nepřejí exkluzivitám, holdují průměrnosti a banalitě. Inu podle potřeb lidí, kteří jsou právě u vesla nebo se k němu derou. Kdyby kolem sebe měli věci krásné a noblesní, věřím, že by se chovali jinak. Ostatně to je jeden z podstatných vlivů umění na společnost.

    Nakladatelství a knihkupectví Teapot, tedy „konvice na čaj“, se věnuje vydávání bibliofilií, což je z pohledu dnešního pragmatismu asi ještě méně užitečné a lukrativní než hrát špičkové operní divadlo. Nakladatelství Teapot navázalo na Komorní sdružení pro hudbu, poezii a výtvarné umění Lyra Pragensis, které se exkluzivitám věnovalo od roku 1967. Původně nakladatelství založil Vladimír Beneš pod názvem Bonaventura v roce 1990, od roku 2013 se přejmenovalo na Teapot. Existuje právě třicet let a výročí oslavilo letos na podzim založením nové edice Teacup, tedy „šálek na čaj“. Pro první počin edice vybral a uspořádal Rudolf Leška osm mikrokomedií u nás exkluzivního (!) francouzského humoristy Pierra-Henriho Camiho pod názvem Krotitel šneků. Texty u nás nepříliš známé, ale zase ne úplně neznámé jak čtenářům, protože již vyšly v různých výborech nebo časopisecky, tak divadelníkům díky velmi úspěšnému Kabaretu Vian–Cami, který v Divadle v Dlouhé v roce 1999 nastudoval režisér Jan Borna. Vystačil na pěkných 199 repríz a musím říct, že si jeho zvláštní ironicko-drastickou atmosféru pamatuji živě dodnes. Mikrokomedie jsou otištěny v původních překladech Jiřího Konůpka z francouzských originálů, ověřených z dalších českých překladů.

    Jenže v této edici nejsou podstatné jen texty, podstatnější je knižní artefakt, soulad textu s výtvarným i řemeslným řešením výjimečné publikace. Dokonale odpovídá cílům nakladatelství, které si zaslouží ocitovat: Kniha v našem pojetí je chápaná jako umělecký artefakt – harmonický součin a soulad všech řemesel a umění, jež se na její výrobě podílejí. Naším cílem je maximálně propojit samozřejmě text s ilustrací, ale též se zajímavými a inovativními písmy, papíry, luxusní typografií a vazbou. Chceme představit knihy plnokrevně tak, jak bývaly vyráběny kdysi coby pramen poznání.

    Kniha je dokonale ručně vázána v tmavohnědé rastrované tvrdé obálce, vložené do precizně vyrobené krabice v témže odstínu. Z tvrdých desek plasticky vylézá papírový šnek provedený v decentní oranžové barvě. Stejně oranžové jsou textové stránky. Střídmá elegance barevnosti a provedení láká i nekuřáka, jakým jsem já, sednout si s knihou ke stolečku s vonící černou kávou a pod tlumeným světlem secesní lampy si zapálit dobrý doutník. Sklenička koňaku je samozřejmostí. Písmo v nezdobené prosté sazbě eleganci svazku završuje.

    Ke každé z osmi mikrokomedií jsou vevázány originální barevné ilustrace Jiřího Slívy. Oživují střídmou důstojnost knihy, samozřejmě vycházejí z konkrétních textů. Samy o sobě jsou cenným výtvarným konvolutem signovaných grafických listů. Dokládají výtvarnou moudrost grafika, jeho hledání výtvarného vyslovení podstaty textů.

    K oslavě třicetin a ke křtu Krotitele šneků nakladatelství objednalo u Miloše Orsona Štědroně mikrooperu, zhudebnění prvního textu výboru Opilcovo dítě aneb Malý mstitel. Na vernisáži knihy ji 10. září za klavírního doprovodu skladatele provedli Lea a Tea Štědroňovy (hodné děti), Martin Vodrážka (hanebný otec) a Veronika Movsesyan (ubohá matka). Polokoncertně, tedy s využitím jednoduchých aranžmá a gest, zpívalo se z not. Štědroň vystihl rozpolcenost příběhu mezi dryáčnickým pouličním morytátem, ironickou nadsázkou a romantickými východisky. Napsal hudbu evokující meziválečnou francouzskou avantgardu z počátků němých filmů, s názvuky jazzu, šlágrů, operních árií. Čtvrthodinová kompozice je velmi promyšlená v celkové skladbě i detailech, nechybějí v ní vedle humoru ani vyslovené gagy – třeba když hanebný otec přijde ráno domů a jazzová fráze prozradí, kde asi flámoval, všechno hrůzou ztichne a on do pauzy vyštěkne: Kde je matka? A děti melodickou frází odvozenou z dětské písničky odpovídají: Hanebný otče náš, není tu. Děti jsou zároveň moderátory příběhu, ale Lea s Teou dobře zvládaly i rytmicky a intonačně až zlomyslné pasáže, které na ně otec v kompozici nastražil. Ostatně nahrávka provedení, i když ne zrovna kvalitní (to jediné je jaksi pracovní, neexkluzivní), je k dispozici k volnému zhlédnutí a poslechu na YouTube.

    Exkluzivity nejsou laciné. Kniha vyšla ve sto padesáti číslovaných a signovaných exemplářích a nakladatelství ji nabízí za 6 900 korun. Stojí za to udělat si občas radost věcmi krásnými, které nás činí lepšími.

    Pierre-Henri Cami, Jiří Slíva: Krotitel šneků. Vydalo nakladatelství Teapot v roce 2020 ve formátu 160 × 245 mm, 96 stran. Překlad Jiří Konůpek, texty vybral a uspořádal Rudolf Leška, grafická úprava a sazba Johana Kratochvílová ze studia signatura.cz, litografie na českém papíru Excudit vytiskl Martin Bouda, texty na přírodním papíru Materica Fedrigoni vytiskla tiskárna INDIGOPRINT, s. r. o., knihařské zpracování Jan Kotulán z knihařského ateliéru Daruma Praha.


    Komentáře k článku: Je nám třeba krotit šneky

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,