Divadelní noviny > Názory – Glosy
Gilgameš v Americe
První, koho jsem ve Williamsburgu potkal, byl nějaký Casey. Podle vlastních slov syn truhláře z Alabamy, veterána z Vietnamu. Sem do Virginie prý přijel taky poprvé. Ale na rozdíl ode mě se o tomhle městě od malička učil. V Jamestownu a okolí byla založena severoamerická civilizace – tak nějak to musel umět nazpaměť. Aniž bych si to přál, objevil se tento Casey u mého stolu v jedné místní „koloniální“ kavárně. A protože neumím lidi odmítat, už půl hodiny mi tu ukazuje, co všechno od oběda stihl nafotit.
Kdysi začínal na place seriálu Friends. Na svém facebookovém profilu má dodnes rozesmátou fotku s Matthewem Perrym. V New Yorku, kde se seriál odehrává, už pak zůstal a dneska je z něj žádaný kameraman. Cestuje, jenom aby si vybíral lokace, a snaží si držet rukopis. Aby to jasně demonstroval, dělá si v průběhu našeho rozhovoru několik momentek: bar, číšník kouřící v kuchyni, muž žebrající peníze od turistů. Jako by to měl všechno v hlavě ještě dřív, než se mu naskytla příležitost to zaznamenat. Tady ve Williamsburgu prý ale žádnou lokaci nehledá.
Já během jeho nekonečného monologu mlčím. Casey dál fotí, jako by se celý Wiliamsburg měl vejít do jeho fotoaparátu. Všechno je třeba dobře označit a zakonzervovat. Všechno, co o sobě vím, jsem se naučil z bohaté zásoby home videa, říká a tváří se moudře. Každý rok navyšuje úložiště dat, aby bylo veškerý materiál kam ukládat. Ceny jdou neustále dolů. A pak se zarazí a chvíli to vypadá, že si připravil pointu celého proslovu: Problém je, že to dlouho neměl kdo třídit. Na to je potřeba někdo, kdo se ve fotce vyzná. Chvíli na mě významně kouká a já se bojím, že mě chce zaměstnat ještě víc.
Přijel si sem odpočinout po týdenním pobytu v Iráku. Na Blízký východ se vydal sám (rodinu prý nemá), zatím jen obhlížet exteriéry. Na mapách společnosti Google člověk najde město Uruk za pár vteřin. Několik rozvalin a původních cihel a zhruba deset hodnocení s jednou hvězdičkou. Přesně tohle si Casey prošel, než se do Iráku vydal. Do Uruku se pak rozhodl jet na doporučení místního průvodce Giteshe. Rychle se spřátelili. Nikdo jiný tam tak dobře anglicky nemluvil.
Casey se neustále vrací ke svému iráckému výletu, jako bych se ho na to ptal. Na stole má vytažené oba své chytré telefony. Pravidelně je mění, chvíli píše na jednom, chvíli na druhém. A oba střídavě zvoní, což Casey většinou komentuje slovem Gitesh. A pokaždé se usměje, jako by na tom bylo něco tajemného. A já se taky usmívám, ale než stačím něco říct, Casey mě opět předběhne: Nejspíš jsem Giteshovi musel připadat jako obyčejný turista. Ale když pak pochopil, že jsem tam pracovně, něco se v našem vztahu změnilo. Naprosto se pro mé fotografování nadchl. Takže po pár dnech Casey Giteshe zaměstnal jako svého správce dat. Když chce člověk něco vybudovat, potřebuje někoho k sobě, říká. Dál se uvidí.
Ve chvíli, kdy Caseyho zpáteční letadlo dosedlo na letišti ve virginském Norfolku, najel konvoj amerických vojáků nedaleko Nasírie, tam, co kdysi stávalo město Uruk, do pasti iráckých vojáků. Byla z toho nepříjemná porážka, ze které vznikla spousta legend. Ještě že tam Gitesh zrovna nebyl, říká Casey. A posílá mu další várku dat z Williamsburgu, aby se jimi Gitesh mezitím prohrabal. Prý se z něj pomalu stává Caseyho nejlepší kamarád. Příští rok by ho chtěl zkusit přestěhovat z Indie (odkud pochází) do Ameriky, aby tu spolu mohli založit novou společnost. Jak bude Gitesh jednou na Západě, posunou prý spolu celý byznys na jiný level.
Svými velkými plány mě Casey naprosto unavil. A tak tady, v koloniální kavárně, ve skanzenu jménem Williamsburg, sedíme už dvě hodiny a čekáme kdoví na co. Když si jde Casey objednat třetí kávu, letmo se podívám na jeho telefony položené na stole. Na obou svítí spousta přijatých i odeslaných zpráv, které si Casey sám napsal. Nic na to neříkám a vyhlížím ho, dokud se nevrátí. Člověk občas potřebuje druhého, i kdyby si ho měl vymyslet.
Komentáře k článku: Gilgameš v Americe
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
