…outsideři na vlnách alternativy… (No. 2)
Jmenuje se Fagi. Je jí třináct. A nemá problém. Už asi dva roky dává na facebook své komiksové stripy, má vlastní divadelní inscenaci a dokonce i trička a placky: prostě se rychle stala arogantní černobílou celebritou. Včera (spolu se svým objevitelem Jiřím Jelínkem a hosty) uváděla v Divadle Na zábadlí předávání Poct festivalu …příští vlna/next wave… – a byl to, řečeno s Fagi, vážně zapráskanej večírek.
Jiří Jelínek je, myslím, v českém divadelnictví nepřehlédnutelnou personou. Rád se vždycky na festivalech potkávám s jeho různými improvizacemi, inscenacemi a projekty, nejnověji třeba s hospodským site-specific kabaretem Hospodin aneb Kdopak by se Boha BAR (to byl, mimochodem, dle Divadelních novin březnový Sukces měsíce). Včera na Zábradlí jsem si uvědomil, že ho vlastně vždycky vídám v prostředí, které mu je výrazně nakloněno: ve festivalových stanech, na venkovních pódiích či v hospodách, ale hlavně ve společenství lidí, kteří jsou na jeho styl humoru divácky naladění či navyklí, kteří se těší na ony úchvatně nablblé slovní hříčky a nechají se jimi bavit. Nemusí to nutně být jen tím, že už ho dopředu znají a tedy vědí, co je čeká – bývá v tom zkrátka jistá kombinace prostoru, který umožňuje kontakt, festivalové (letní, ovíněné) nálady a sympatií.
Stalo se včera na Zábradlí, že ti dopředu poučení, naladění (ba ani ti ovínění) nedorazili, že Jelínek byl se svými spoluhráči od publika světelně i prostorově odříznut a že nálada v sále nebyla zkrátka zprvu dvakrát spontánní. O to větším zážitkem bylo sledovat, jak se Jelínkovi daří přes to všechno nakonec vytvářet příjemný večer – byť to tentokrát vůbec neměl lehké – a jak dovede i netečnost publika proměnit ve vtip. (Ono se totiž včera i tak trochu spílalo publiku.) A krátké loutkově-komiksové výjevy z života oné třináctileté dívky společně s různými písněmi se ukázaly jako ideální vložky mezi předávání jednotlivých Poct, které byly důvodem celého setkání.
A ti poctění…
Pocty uděluje festival již od roku 2003, aby upozornil na zajímavé a výrazné osobnosti ve sféře českého alternativního divadelnictví a umění. Kompletní text o jejich letošním vydání (včetně zdůvodnění ocenění) naleznete na internetových stránkách festivalu, z mé strany tedy jen telegraficky a s případným komentářem. Poctu pro Objev roku získalo mladé brněnské Divadlo D’EPOG, jehož výrazný diptych monodramat Žena subjekt/Žena objekt čeká festivalové diváky v neděli v NoDu. Z celého seskupení umělců se na předávání mohla dostavit jen jedna jeho členka, neb – zcela příznačně – ostatní musejí prý vydělávat, aby mohli nezávislé divadlo dělat.
Muzikolog Stanislav Bohadlo získal Poctu za Producentský počin roku za aktivity spojené s festivalem Theatrum Kuks a činností souboru Geisslers Hofcomoedianten (dovolím si v této souvislosti poněkud samožerně upozornit na svůj seriál o Theatru Kuks na iDN nazvaný Na cestě za barokem). Je dobře, že se tyto již deset let trvající aktivity čím dál více daří usazovat v povědomí diváků i odborné veřejnosti – vedle Stanislava Bohadla by ovšem (jak sám oceněný připomněl) nemělo nezaznít jméno režiséra Petra Haška a ostatních, kteří se na tvorbě festivalu a souboru podílejí; Bohadlo to pojmenoval slovy, že „jsou rádi, že se mají“, což byl i můj intenzivní dojem z pobytu na Kuksu.
Osobností roku byl jmenován Adam Halaš, čerstvě vedoucí Katedry pantomimy HAMU, umělecký šéf prostoru Teatro Roxy/NoD a organizátor Festiválku Jsem spokojen věnovaného pantomimě a nonverbálnímu divadlu. Poctu za Projekt roku získal Jiří Sozanský za projekt věnovaný politickým procesům let padesátých nazvaný Den dvacátý sedmý. Cenu převzala Sozanského manželka Olga, která konstatovala, že to nemá s manželem lehké, neb jeho celoživotním tématem je holocaust a ani osud Milady Horákové se prý neukázal jako zrovna odpočinkový.
Za Publikační čin roku byla označena obsáhlá kniha Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!, kterou Bořivoj Srba sestavil z dokumentů a textů spojených se zakládáním brněnské Husy na provázku – v nepatetickém proslovu prof. Srba promluvil o úloze a obtížích divadla mimo střední proud a vyjádřil dík všem, kteří se mu věnují, jakož i Příští vlně za jejich podporu. Podobně nepateticky promluvil i Josef Kovalčuk, když vrhl jistý přátelsky ironický pohled na uměleckou dráhu Arnošta Goldflama, označeného za Živoucí poklad.
A v kavárně večer uzavřelo hudební uskupení olomouckého Divadla na cucky – Akne auf der Stirn – se svým recitálem německých autorských i vykradených písní. Řečnilo se nenabubřele, hrálo se hravě, zpívalo se také tak: páteční Pocty byly ideálním zahájením festivalu, který má v následujích dnech věru co nabídnout.
Komentáře k článku: …outsideři na vlnách alternativy… (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)