Online derniéra inscenace Za krásu
Činohra Národního divadla uvádí ode dneška 4. února 2021 na svém webu zdarma svou intimní poctu divadlu – filmový přepis inscenace Daniela Špinara Za krásu. Filmová verze se zároveň stává divadelní derniérou inscenace. Recenze inscenace naleznete zde a zde.
Jana Stryková v inscenaci Za krásu. Foto: archiv ND.
Po celou dobu přerušení tuzemského divadelního života, k němuž došlo kvůli koronavirové
pandemii, zkoumá Činohra ND, jak na nezvyklou situaci reagovat – tedy jak provozovat divadlo
mimo divadlo. Po podzimním promýšlení vhodné cesty nyní od počátku února 2021 přichází první tuzemská scéna se sérií odpovědí: první z nich je filmové zpracování inscenace Za krásu, již původně k premiéře 14. března 2019 připravil jako autor i režisér umělecký ředitel Činohry ND Daniel Špinar. Filmové uvedení inscenace však není pouhým jejím záznamem, nýbrž skutečně jde o filmový přepis, o nové dílo, které si například vyžádalo i režijní úpravy původního tvaru.
Sám Špinar k uvedení říká: Jsem rád, že jsem mohl zaznamenat právě tuto inscenaci,
protože je pro mě tím asi nejosobnějším, čím jsem se kdy v Národním divadle jako režisér zabýval. Texty, které Hilar o instituci Národního divadla a především o divadelní režii napsal, jsou nejenom nesmírně čerstvé a stále platné, ale pro mě osobně jsou i velmi intimní. Pokud chcete vědět, co to znamená být divadelní režisér, s jakými běsy během své práce bojuje a jak osaměle se při tom cítí, je to film přesně pro vás.
Inscenace Za krásu je pokus o dialog se zakladateli české divadelní tradice, pokus představit si,
jaké to mohlo být v kůži Karla Huga Hilara, jednoho z nejznámějších českých divadelníků, který
proměnil zdejší divadlo. Hilar (1885–1935), vlastním jménem nepoeticky Karel Bakule, přišel do
Národního divadla na vrcholu své tvůrčí a životní síly v roce 1921 a přišel, jak praví historikové,
na území komplikované a nepřátelské. On sám napsal: Úsilí o styl na moderním divadle jest
úsilí o jeho zevnitřnění. Jest to konečně pochopení, že jediným cílem umění jest krása.
Filmový přepis této divadelní pocty velkému duchu, osobě výrazné, umělci, který posunul české
umění o míle vpřed a jehož slova jsou dnes vzrušující stejně jako před sto lety, byl úmyslně vybrán
za první premiéru Činohry ND v nynějších ztížených podmínkách. Zkoumá totiž nenadále aktuální
otázku, co to obnáší dělat divadlo – a co to obnáší v českém Národním divadle. Filmový přepis
původní úvahu rozšiřuje ještě o nový rozměr, paradoxně mimo jiné i díky možnosti natáčet bez
diváků v sále. Otázkou dneška je, jak převést divadlo do audiovizuálního záznamu. Ztrácíme živost, bezprostřední kontakt s publikem v sále, takže to není pravé ‚divadlo‘. Máme ale možnost pracovat s jinou dynamikou díla, můžeme přenést obraz, který se v divadle nepodaří, vedeme záběry jinak a dokonce i jinak pracujeme s některými scénami, vysvětluje záměr šéfdramaturgyně Činohry ND Marta Ljubková a dodává: Převod znamená ‚vymyslet‘ nové dílo: zachováváme základ z jeviště, ale hledáme jeho filmovou tvář tak, aby komunikovala s diváky u obrazovek. Nesmíme natáčení vnímat jako břemeno a neměli bychom se pokoušet konzervovat divadlo – je to příležitost, jak jevištní tvar otevřít nově a přetavit ho ve strhující zážitek mimo divadelní budovu.
Komentáře k článku: Online derniéra inscenace Za krásu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
