Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 635)

Takový den, ani na procházku, ani na doma. Co si s ním počít… Pod stropem bzučí múza: Nezoufej, člověče, vždyť žiješ a dýcháš. Napni křídla fantazie a vydej se na cestu.

V libereckém divadle působí nedávný absolvent Divadelní fakulty JAMU Ondřej Kolín. S režisérem Adamem Steinbauerem vytvořili inscenaci Orten! Měla mít premiéru loni v říjnu, ale až 14. ledna 2021 byl na portálu Dramox uveřejněn její audiovizuální záznam.

Jiří Orten se narodil v Kutné Hoře 30. srpna 1919. Jmenoval se Ohrenstein. Inscenace Orten! – je původní adaptací jeho deníků z let 1938 – 1941. V den svých dvacátých druhých narozenin byl poeta během procházky podél Vltavy sražen projíždějící německou sanitkou. Tři dny poté, 1. září zemřel. Ondřej Kolín vytváří v inscenaci básníky Jiřího Ortena a Ivana Blatného i Ortenovu osudovou lásku – Věru Fingerovou… Nuže, vážený, již víš vše, co je třeba. Teď už budu tiše, spouštím záznam…

Ústa herce tvoří podoby písmen.

O. d. b. i. l. y / h. o. d. i. n. y / o. d. b. i. l. a / l. á. s. k. a / o. d. b. i. l. / k . l. i. d. //

Z písmen vznikají shluky.

ni.ko.mu ne.ní do t. a. n. c. e / Kéž/kéž/kéž/kéž/ mohu ještě jedenkrát/rád/rád/rád v ústech rozpustit/tit/tit/tit sváteční ma máááá ma mááá mazan mazan mazan ce ce…

Jsou vidět udivené oči. Jako by říkaly: Ono to jde…

Šeptám: Múzo, co bylo dřív, Nezvalův poetismus, nebo Orten?

Mab se usmívá: Emil František Burian by měl radost, viďte…

Měl.

Jinoch s hlasem dospělého muže si hraje s rytmy i melodií češtiny. Běhá prostorem. Tančí. Tělo má tvárné. Myšlenky nalézá, jako by je vymýšlel… Režie hýří nápady. Ortenův svět otvírá dokořán.

Básník je s kamarády v Paříži.

Uličky, bulváry, Louvre, Rodin, Pantheon, Eiffelka, Pařížanky a kavárny. Pili jsme.
Viděl jsem Věru, skoro ještě dítě, jak je milována třemi chlapci, kteří doufají v totéž.

Herec navléká noční košilku, mění se v roztouženou dívku.

Milé nebe, tvůj dopis jsem dostala. A moje touha neustává…

Se všemi zvony světa je však konec. Stát je v troskách, Orten má na klopě židovskou hvězdu.

Inscenace získává na dramatičnosti.

S přítelem Blatným mluví o sebevraždě.

Hercovými ústy promlouvá Ivan: Myslím na naši společnou sebevraždu konkrétně: Bylo by třeba, aby „plynová komora“ nám byla zajištěna na dobu, která stačí pro umření, a aby v té době nikdo nepřišel na Kouřimskou 15.

Herec je vzrušený: Dnes 26. července jsem se poprvé seznámil tváří v tvář s tou hrůzou, jíž se děsím už tak dlouho. Na jakési udání ke mně přišlo gestapo a vyslýchali mě… A pak jsem se dověděl, že jsme byli vyloučeni ze všech škol…

Herec ze sebe strhává šat a vykřikuje: Nesmím vycházet z domu po osmé hodině večerní. Nesmím si najmout samostatný byt. Nesmím chodit do vináren, kaváren, hostinců, biografů, divadel a na koncerty. Nesmím, nesmím, nesmím…

Bláznivě křepčí a řve: Jsem emigrant, jsem emigrant, emigrant ve své zemi. Pomstím se ti Německo. Za všecko!

Má strach. Maže si obličej i tělo výkaly. Potřísněný si stoupá do kbelíku a jako socha ošklivosti promlouvá: Bože, ty zlý, který jsi tolik vzal. Jaká je venku tma! Vyřiďte, že krása už není krásnou. Dobrou noc.

Představení končí.

Sedím bez hnutí.

Múza šeptá, vynikající inscenace, bravurní herecké sólo Ondřeje Kolína. Skvělá hudba, kamera, střih, režie…

Jdou titulky a mužný baryton odříkává verše, které zněly na počátku představení:
Odbily hodiny odbila láska odbil klid / nikomu není do tance / Kéž mohu ještě jedenkrát v ústech rozpustit / sváteční mazance
Kéž mohu ještě jedenkrát / být jako ryby němý / tam kam jsem kdysi čelo klad / o malé odpuštění…
Ať se mi vrátí matčin klín / a slova dítěte / odjedou k němu do hlubin / od všeho zlého na světě
Slyšíte nápěv bolesti / která je jako jiné / a nocí okoralé rty / – nocí jež nepomine –
pod sladkým bahnem tiše tát / polibkem mělké zemi? / Kéž mohu ještě jedenkrát / být jako ryby němý.

Brno – Komín, 21. 1. 2021

Divadlo F. X. Šaldy Liberec / Divadlo 3+KK, Brno – Adam Steinbauer a kol.: Orten! Scénář: Režie: Adam Steinbauer, dramaturgie: Libor Brzobohatý, kostýmy: Julie Ema Růžičková, světelný design: Jakub Julínek, hudba: Matyáš Krtička, světla: Zdeněk Úlehla, zvuk: Petr Čermák. Hraje: Ondřej Kolín. Obrazová režie záznamu: Adam Steinbauer, Jan Myšák, kamera, zvuk, střih: Jan Myšák, produkce záznamu: David Šamánek, Helena Gricová. Sponzoři: Whitesoft, s.r.o. VGD, s.r.o., Advokátní kancelář Vyšanská, Majer, s.r.o., Knihkupectví a antikvariát Fryč, Martin Kuba. Partnerem inscenace je Židovská obec Liberec. Foto: Vendula Hlaváčková.

…

///

Více na i-DN: Orten! v koprodukci dvou divadel

…

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 7. února 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 635)

1. Jiří Vondrák

   

   V letech 1989 a 1990
   jsme v Divadle na provázku hráli mou a Morávkovu feérii Skutečně jsem nechtěl ublížit nikomu. Scénář jsem napsal z Ortenovy prózy a zhudebnil jsem tuším 13 Ortenových básní… Inscenace měla za rok cca 65 vyprodaných repríz a některé zhudebněné básně žijí dodnes… Úžasní Martin Havelka (otec), Dita Kaplanová (dcera Marie) a Jan Leflík (syn Jiř) byli Ortenovi tolik blízko….

   07.02.2021 (8.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Velmi zajímavý článek,
   velmi zajímavé mně neznámé informace a jistě i mnoha dalším čtenářům. Obdivuji pisatele pana Tučka, co v této době utlumení všech živých aktivit umění všech oborů, zvláště divadel a koncertů a jejích přesunů na sdělovací prostředky, dívání a poslouchání u přístrojů doma, dovede vykřesat zajímavého i pro čtenáře. Díky za úspěšnou snahu naplnění stránek vždy zajímavým ilustrovaným čtením, a tím zachováním kontinuity pro lepší časy. Lehce se ztrácí, těžko nabývá a obnovuje.

   07.02.2021 (20.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ