Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 646)
Legendy odcházejí, smutky stíhá smutek. Paní Eva Vidlařová už také není.
Eva Truda Vidlařová (16. 12. 1947 – 12. 3. 2021) v kanceláři Divadla (Husa) na provázku v listopadu 1989. Repro archiv Vítězslava Kopřivy (zde)
Její majestátní figura byla nepřehlédnutelná. Chytrýma očima sledovala dění. Milovala divadlo a nenáviděla tupost komančů… Když neseděla za tajemnickým stolem s telefony, zdála se být provázkovská kancelář prázdnou.
Stále slyším její ironické: Jaro, myslíš, že je to tak dobře…
Jako Truda Pezzová v inscenaci Pezza versus Čorba (r. Bolek Polívka, prem. 27. 9. 1975, Divadlo (Husa) na provázku, Brno). Foto Martin Poš
V kanceláři Divadla (Husa) na provázku v Domě umění, druhá polovina 80. let. Foto archiv
Měla ohromnou sílu. Kritické chvíle a spory řešila rázně. Když se technika nemohla dohodnout na přestavbě, dokázala postavit dekoraci za ni. Sama.
To pak říkávala: Vy chudáčci.
Herečkou nebyla. Byla ale vším, čím režiséři chtěli, aby byla…
Alena Ambrová pro ni napsala part staré, nemohoucí babičky. Bolek Polívka role komicky rázných žen.
Organizátorka listopadových událostí v kanceláři Divadla (Husa) na provázku. Foto archiv Vítězslava Kopřivy (zde)
Byla ženou statečnou. Sloužila Provázku s láskou a oddaností. Byla součástí víru vedoucího k velkým společenským změnám.
Bůh s vámi, paní Evo!
Brno – Komín, 17. 3. 2021
///
Více na i-DN: Zemřela Eva „Truda“ Vidlařová
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 646)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jan Grulich
Opravdu byla to legenda tehdejího DNP.
Herečka byla ale tzv. naturščik. Nezapomenu na její typické /agresivní/ oslovování Frede s brněnskou intonací v jedné provázkovské inscenaci. V roli stařeny o holích, v pantomimické grotesce Aleny Ambrové byla nezapomenutelná a originální. Tak nám z toho starého dobrého Provázku /Špagátku/ už nikdo nezbyl. Jen Vy pane Tučku jako pamětník. Dnes je to úplně jiné divadlo.
Čest její památce.
Jan Grulich
21.03.2021 (9.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pane Grulichu,
ještě jsou mezi námi aktivní pamětníci oné éry – Oslzlý, Polívka, Donutil, Bláhová. Hauser, Zatloukal, Štědroň, o něco málo později tam přišli Bittová, Hloužková, Maláčová… – ale je a bude to stále vykotlanější dub. Podstatné je, co z něj vzešlo a roste. Husa na provázku – spolu s dalšími „malými“ či „studiovými“ divadly té doby – zanechala za sebou hlubkou brázdu českým divadlem. Bez nich by české i moravské divadlo vypadalo úplně jinak.
Za to je dobré „Špagátkům“, jak Provázky nazýváte, vždy – a pokud možno včas a důstojně – děkovat a být si toho vědom. A Truda byla celého dění integrální a logickou součástí, obohacovala je a zpestřovala. Je fajn, že jste si na ni – pan Tuček i Vy – zde vzpomněli. Uděláme tak i v chystaných tištěných Divadelních novinách.
22.03.2021 (3.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Milena Michaela Orsi
Trůdi,
poprvé jsem Tě potkala v roce 1976. Bylo to ve staré kanceláři v mezipatře Domu umění naproti schodům vedoucím do Procházkovy síně.
“To je naše nová tajemnice Trůda”, pravil Pospa a nová tajemnice mi silně stiskla ruku.
Zanedlouho jsem Tě poprvé uviděla hrát. Pezza versus Čorba byla excelantní inscenace a Tys byla skvělou Trůdou Pezzovou, bojující po boku Pezzy a Tonina o svůj životní prostor v manéži.
Byla jsi senzační ve všech rolích. Vtipná, sebeironická, mrštná, nezaměnitelná.
Jsi nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy potkala. Nikdy ses s nikým nepárala a před nikým sis nebrala servítky. Co Tě znám, byla jsi vždy naprosto svá. Přímá, nezkorumpovatelná.
Myslím, že jsi mne měla ráda. Já Tebe moc.
Pomohla jsi mi, když jsem se ocitla v těžké situaci. Za to Ti nikdy nepřestanu být vděčná.
Jsem hrdá na to, že jsem mohla být Tvojí kamarádkou. Že jsi nade mnou držela ochrannou ruku.
Dík za naše přátelství.
S láskou Tvoje Míša Pěčková
23.03.2021 (1.26), , Trvalý odkaz komentáře,