Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 663)

Múza mi nedá spát. Cvičíme! Nabukadnesar. Nabucco. Opera.  Výslovnost je pro paměť důležitá…

Šeptám, aniž bych otevřel oči: Nabukadnesar. Nabucco je dramatická opera o čtyřech dějstvích italského skladatele Giuseppe Verdiho. Její děj odvodil autor libreta Temistocle Solera z biblického příběhu o zajetí Židů. Odehrává se v Babylonu a v Jeruzalémě zhruba v 6. století před naším letopočtem.

Výborně. Chválí múza. Teď slabikujeme! Na-bu-ka-dne-sar.

Dne-sar. Král ba-by-lon-ský, ba-ry-ton.

Dějství první, šeptá múza.

Odpovídám šeptem: V Jeruzalémě se židovský lid obává války s Ba-by-lo-nem. Velekněz Za-cha-ri-áš, bas, se snaží zmenšit obavy tím, že Židé mají ve svých rukách jako rukojmí Na-bu-ka-dne-sa-ro-vu dceru Fe-ne-nu. Přesto obsazují babylonská vojska Je-ru-za-lém a Fe-ne-na, mezzosoprán, je osvobozena ze Za-cha-ri-áš-o-vých rukou židovským vojevůdcem Is-ma-e-lem, tenor, který je za to označen za zrádce. Babylonské vojsko likviduje Ša-la-mou-nův chrám a Ži-dé jsou odvlečeni do zajetí do Ba-by-lo-nu.

Otevírám oči a mudruji: Verdiho zaujal v libretu text „Va, pensiero, sull’ali dorate“ (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…) a inspiroval ho ke spontánní kompozici sboru, jehož plamenná melodie a rytmus z něj učinily osvobozeneckou píseň zpívanou po celé Itálii toužící po osvobození z rakousko-habsburské moci.

Múzo a teď si představ, běžela léta normalizace. Byl únor roku 1985. Janáčkovo divadlo zažívalo neuvěřitelnou událost. Premiéru opery Nabucco. Ředitel Státního divadla Majer se dmul pýchou a publikum ve zcela zaplněném hledišti nedočkavě očekávalo zatmění sálu. Když zazněly tóny sboru Židů „Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…“, přede mnou sedící paní Mahenová, vdova po Jiřím Mahenovi, povstala a v pozoru, jako při hymně, zpívala i se svou sestrou „Va pensiero, sull´ali dorate.“

Vím, šeptala múza. Bylo to skvělé představení. Režii měl Václav Věžník, dirigoval Jiří Pinkas, sbory řídil Josef Pančík, scénu navrhl Ladislav Vychodil a kostýmy Josef Jelínek. Choreografem byl Rudolf Karhánek.

Zavřel jsem oči a usnul.

Múza zašeptala: Abigail. Dějství druhé.

Takto mě naposled zkoušel profesor Srna. Zívnul jsem a šeptal: A-bi-gail, soprán, se snaží intrikami získat pro sebe následnictví na babylonském trůně. Vychází však najevo, že není Na-bu-ka-dne-sa-ro-vou dcerou, ale pouhou otrokyní. Král určuje za následnici Fe-ne-nu, na což A-bi-gail reaguje odhalením, že Fe-ne-na tajně vyznává židovskou víru. Abigail se pokusí o převzetí moci s pomocí Ba-a-lo-va Velekněze. Král, který se snaží přesvědčit Židy i obyvatele Babylonu, aby zavrhli své bohy a uctívali jeho, je však zasažen bleskem a zešílí.

Z dřímoty mě probral šepot. Dějství třetí!

Bože můj, Abigail se zmocňuje koruny a donutí krále k rozsudku smrti nad všemi Židy včetně Fe-ne-ny. Za-cha-ri-áš mezi zajatými a těžce pracujícími Židy mezitím navzdory nepříznivé situaci věští brzké osvobození všech z babylonského zajetí.

Dějství čtvrté, velí múza.

Nabukadnesar, kterého mezitím Abigail nechala vsadit do žaláře, prosí o pomoc Hospodina. Zatímco Fenenu vedou na popraviště, je zázračně vysvobozen a popravě zabrání.

A ještě závěrečná scéna!

V závěrečné scéně dává král zbořit Baalovy sochy, přestupuje na židovskou víru a Židy propouští ze zajetí. Múzo, dostanu už zápočet?

Ne, ne, šeptala múza, následuje konfrontace s covidovým dneškem. Na scéně Janáčkova divadla má online premiéru opera Nacucco.

Monitor zabliká, ozvou se tóny předehry. Uprostřed rozsáhlého jevištního prostoru je zavěšena královská koruna.

Kamery sledují sypoucí se písek, padající do rituálních misek.

Před stolcem vladaře zahlédnou lebku člověka. Vidí krále plánujícího stavby pyramid a paláců. Opojná hudba provází kroky vojáka dávnověku. Barvy modré, zlaté a bílé tvoří plochy kamerami snímaného jevištního obrazu. Shluky postav se přesouvají jako duny z písku. Planou ohýnky. Zní sborový zpěv. Mírumilovně vyhlížející hole se mění na zbraně. Modře odění vojáci mají temné štíty a modré masky. Velebné zpěvy se nesou k nebesům.

Jsem uchvácen. Sleduji děj a vnímám hudbu. Pěvci jsou výteční.

Shůry se snáší kamenná oblaka. Je to nádherná podívaná. Jen sbor židů jakoby zešedl, bojovnost a vzdor se vytratily. Zato duet Abigail – Nabucco si pouštím dvakrát, zrovna jako árii umírající Abigail.

Děkování účinkujících před prázdným sálem je smutné.

Tleskám, seč mi síly stačí.

A múza volá: Bravo! Skvělá inscenace.

Zcela vyčerpaný přepínám na zpravodajství.

Čtu: Izrael v odvetu raketového útoku teroristů vypálil rakety na cíle hnutí Hamás v oblasti Gaza. Několik zasažených domů se zhroutilo. Mrtví a zranění jsou na obou stranách.

Zašeptal jsem: Pandemie covidu válce nepřekáží…

Usnout jsem nemohl…

Brno – Komín, 20. 5. 2021 

Národní divadlo Brno –  Giuseppe Verdi: Nabucco. Libreto Temistocle Solera, hudební nastudování, dirigent Ondrej Olos, dirigent Pavel Šnajdr, režie Jiří Heřman, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková-Rusínová, sbormistr Pavel Koňárek, pohybová spolupráce Kateřina Nováčková, videoprojekce Tomáš Hrůza, dramaturgie Patricie Částková. Obsazení – Nabucco: Dalibor Jenis, Ismail: Enrico Casari, Zachariáš: Jiří Sulženko, Jan Šťáva, Abigail: Csillab Boross, Fenena: Václava Krejčí Housková, Velekněz: David Nikl, Jan Šťáva, Abdalo: Petr Levíček, Anna: Daniela Straková Šedrlová. Janáčkovo divadlo 19. 5. 2021.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 23. května 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 663)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Chvála Bohu!
   Ustupující pandemie dovoluje, ba vybízí kulturní zařízení k obnově dlouho zastavené a umrtvené činnosti. Je na čase, neboť dlouhá nečinnost tak negativně ovlivňuje všechny, kteří potřebují tvůrčí činnost jako dýchání a stravu pro tělo. Objevuje se zcela nově pojatá inscenace známé opery. Článek Jar. Tučka nejen upozorňuje na tuto jistě významnou událost, ale navíc přináší velmi zajímavá videa, kde inscenátoři hovoří o svém pojetí tématu, na kterém původní zůstává jen Verdiho hudba a biblický námět. Je příznačné, že právě biblické náměty odjakživa vyvolaly a vyvolávají dále nosná hudební díla, která pak v dobových inscenacích souzní se současností, jako je tomu i v pojetí režiséra Jiřího Heřmana v opeře Nabuchodonosor v Janáčkově divadle v Brně.

   23.05.2021 (19.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ