Zemřela Nina Divíšková
Foto archiv
12. 7. 1936 Brno – 21. 6. 2021 Praha
Herečka, dlouholetá členka pražského Činoherního klubu.
Vyrůstala v Brně, podporována otcem ve sportu a matkou Elmaritou v tanci. Její otec T. K. Divíšek dal základy jeskynnímu potápění a sestoupil do propasti Macocha a Punkevních jeskyní, matka Elmarita byla taneční pedagožka, průkopnicí duncanismu u nás. Měla rytmickou taneční školu a dětské studio, v němž Nina Divíšková tančila. Sestra Tamara Divíšková (* 1934) je výtvarnice (keramička).
Se sestrou Tamarou (vlevo) a rodiči v jejich brněnském bytě. Foto rodinný archiv
Nina absolvovala DAMU. Na studiích se seznámila se svým budoucím manželem, hercem a režisérem Janem Kačerem. Hereckou dráhu začali v Ostravě. V ročníku se zformovali s více spolužáky jako kompaktní skupina a hned po škole – v roce 1959 – jich většina odešla do Ostravy. Tam zanedlouho zaujali českou divadelní obec a po několika sezonách byla většině z nich nabídnuta angažmá v nově vznikajícím Činoherním klubu v Praze, kde se stali základem prvního hereckého souboru toho divadla. V Činoherním klubu strávila třicet pět let (1965 – 2000). Ztvárnila zde řadu postav jak komediálních, tak tragických. Diváci ji měli možnost spatřit například jako Arkadinovou v Čechovově Rackovi, Kateřinu v Dostojevského Zločinu a trestu, Svatavu ve Smočkově Podivném odpoledni doktora Zvonka Burkeho, Marišku v Örkényho Rodině Tóthů a v řadě dalších velkých i malých rolí (soupis rolí v ČK zde).
V roce 1969 v pražském Činoherním klubu. Foto archiv
Po odchodu ze stálého angažmá ztvárnila ještě řadu výrazných rolí (převážně matek) v menších pražských divadlech – např. despotickou matku Mag v irském dramatu Kráska z Leenane (Divadlo v Řeznické), matku ve Dni matky (Divadlo v Celetné) či matku v Zelenkových Příbězích obyčejného šílenství (Dejvické divadlo) – známa je i z filmové podoby této hry.
V roli Otýlie v Herzově Morgianě (1972). Foto archiv
Hrála i ve filmu, třeba v Morgianě Juraje Herze, v komedii Věry Chytilové Hra o jablko, v poetické Kytici a v Máji (2008), či ve snímku Tajnosti Alice Nellis. Větších rolí se však před kamerou často nedočkala. V letech 2009–2010 vystupovala v televizních seriálech Ulice (ztvárnila Libuši Šmídovou) a Vyprávěj (babičku Bětu). Občas také dabovala. Naposledy si zahrála v roce 2016 ve filmu Manžel na hodinu.
Po odchodu z angažmá vyučovala herectví na Vyšší odborné škole herecké s.r.o. v Praze-Michli.
Se svým mužem Janem Kačerem strávila po škole celý život. Foto archiv
Zcela vpravo s manželem Janem Kačerem (stojící druhý zleva) a dcerami Klárou, Adélou a Simonou a jejich rodinami v jejich pražském bytě. Foto rodinný archiv
S Janem Kačerem měla tři dcery – Simonu, Kláru a Adélu, která je herečka. Jejich zeť je herec Martin Kubačák. Poslední léta bojovala s Alzheimerovou chorobou. O jejím úmrtí informovala na svém Facebooku dcera Adéla: 21. června v pravé poledne odešla čistá a sladká, naše milovaná máma Nina Divíšková. (zde)
Komentáře k článku: Zemřela Nina Divíšková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Irena Lexová
Vysoce profesionální přístup k práci
a názoru jiných, laskavost při práci s mladou generací, ale i opravdová laskavost k lidem vůbec.
Vzácný člověk, silná žena s hlubokým citem pro rodinné zázemí, které při své vytíženosti dokázala vytvořit jako málokdo, a upřímná přítelkyně.
29.06.2021 (14.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jedna
z trochu přehlédnutých velkých hereckých osobností šedesátých a následných let.
Patřila k těm temným, „osudovým“ herečkám, které v divákovi – ať divadla, televize či filmu – vyvolávaly pocit existenciální hlubinnosti, naléhavé důvěryhodnosti, životní opravdovosti, erotické vábivosti a bytostné věčnosti. V osobním životě příjemná, komunikativní, racionální žena, která se věcně a bez bolestných nářků dokázala vypořádat s úskalími doby i kritických okamžiků svého života, postarat se o rozvětvenou rodinu včetně své maminky Elmarity, vášnivé „pohybářky“, která u nich v pražském domečku ke konci života žila a za níž jsem v devadesátých letech občas chodil, aby mi vyprávěla o dávných časech Sokola a duncanismu u nás.
Obě patří k těm, na něž se nezapomíná. Dodávaly člověku víru a naději v smysluplný život a životu smysl.
R.I.P.
30.06.2021 (12.35), , Trvalý odkaz komentáře,