Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 673)
Je léto. Kaskády klášterních zahrad pod Petrovem jsou oázou klidu. Voní tu květy hortenzií, růží slézových i lilií zlatistvých. Zelenají se bobulky vinné révy, žlutí koláče slunečnic a u kříže stvořeného z balvanů, se krčí kvetoucí netřesk. Je rozkoší zde spočinout a nemyslet na nic.
Múza prozpěvuje, Shakespeare, Shakespeare, kdo po tobě ide… A podotkne: Za každou rozkoš musíme zaplatit, dříve nebo později. Jak praví Shakespearův šašek v komedii Večer tříkrálový.
Tak, tak, je to pravda, vzdychl jsem a vydal se vzhůru po schodech k úpatí katedrály.
Múza švitoří: Vydržte poutníku, čeká vás sladká odměna. Masopustní reje mládí ve víru evergreenů taškařic a Shakespearových slov.
U budovy diecézního muzea se nadechuji, na tvář vkládám respirátor a krokem vrtkavým vstupuji do divadelně pojednaného zákoutí bývalé tržnice, kdysi zvané „rybárna“. V malém dolíčku vane chladivý vánek. Kolem praktikáblového obdélníku pobíhají kostýmovaní studenti, kroutí těly i ústy.
Múza veršuje: Bum a bum a bum, komedianti vskočí na to menší pódium.
Adepti herectví vytvářejí řadu a křičí. Věty prologu jim ze rtů bere vítr.
Múza špitá: Pro novice je hraní v plenéru těžkým úkolem.
Mumlám do roušky: Napoprvé si vedou dobře. Nedostatky maskují půvaby mládí.
Múza deklamuje: Plachetky žluté, bílé, modré, zelené povívají na tělech aktérů, bělostná okruží zdobí hrdla, klobouky hlavy a rudá růže na klopě šatu knížete září.
Směji se.
Múza říká: Dvě dívky mají muří nožky pod nosem. Asi knírky. Viole nadouvá vítr suknici a služebné Marii odfoukne zdobná pera. I Šaška hraje žena. Místo kozelců žongluje s míčky a kužely. A hubený Malvolio, když si rozpustí vlasy, je od žen k nerozeznání. Jen rychlonohý Tobiáš Říhal a rytíř Ondřej, řečený Třasořitka, jsou plecatí, urostlí, vousatí chlapi.
Brouknu: Vypadá to tak.
Inscenace, chvílemi intelektuální rej, chvílemi konverzačka, je nejspíše jen hrou na Shakespeara. Tedy v intencích názvu Cokoli chcete.
Proud písniček, tanců a taškařic končí, studenti se děkují.
Je větrný večer. Šourám se staletou branou, packám o dlažební kámen. Mumlám do roušky: Otrkají se, hlasy jim zesílí, bude to dobrý ročník.
Opouštíte prostor, praví múza, ve kterém zakladatelé Husy na provázku chtěli vybudovat své divadlo.
Vím. Byl to jejich stavební projekt číslo jedna. Stojící budova naproti se chlubí pořadovým číslem jedenáct.
Brno – Komín, 20. 7. 2021
Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění, Brno – William Shakespeare: Večer tříkrálový. Překlad: Martin Hilský, úprava a režie: Ivo Krobot, dramaturgie: Lukáš Rieger, výprava: Markéta Oslzlá-Sládečková, choreografie: Ladislava Košíková, hudba: Zdeněk Kluka, hudební nastudování: Petr Svozílek, pedagogická spolupráce: Eva Jelínková, Michal Bumbálek, grafika: Rostislav Pospíšil, produkce: Dagmar Indrová, foto: Jan Fuchs. Hrají studenti činoherního herectví: Milana Gorská, Tereza Havránková, Andrea Hodíková, Eliška Jechová, Martin Mihál, Kateřina Kornhäuserová, Adam Kořán, Tomáš Slabiňák, Martin Urbaník, Jan Valeš, Karolína Vaňková. Studenti dramaturgie a režie: Václav Alexa, Vojtěch Balcar, Michal Moravec, Anna Pavlicová, Daniela Samsonová, Bára Viceníková. Zahrady pod Petrovem, 16. 7. 2021.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 673)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Příjemné počteníčko
o nevšedním představení na nevšedním místě. Jak je vidět i ze snímků, dovedou mladí, nadšení adepti herectví rozehrát představení i na improvizovaném podiu, aby nadchlo přítomné diváky a uspokojilo i tak náročného znalce, který sleduje divadelní dění u nás dobré půlstoletí, jehož prognóza naplněná nadějí a jistého příslibu musí po přečtení potěšit každého, kdo se na inscenaci jakkoliv podílel.
Nyní je však jen si přát, aby ustupující pandemie umožnila návrat veškerého uměleckého dění k plnému projevu.
31.07.2021 (16.51), Trvalý odkaz komentáře,
,