Clown Bilbo bloguje (No. 91)
Od Loutek v nemocnici jsem k šedesátinám dostal dárek. Šest lahví lahodného vína. Za každé odžité desetiletí – flanděra Chardonnay. Vždy z jiné vinice, ale kromě názvu je spojuje zlatá medaile coby nejlepší víno 2021! Tyto skvosty budou spojnicí, řetízkem letních mikro příběhů, setkání (jako naší fyzično oblažující katedry AMU s čerstvým olympionikem z Tokia)…
Probírám se, laskám s vinětami a hlavou letí…
Je to kříženec Pinot Noir a Gouais blanc. Jméno má odvozeno od názvu obce Chardonnay v Burgundsku. Odrůda je jemná, subtilní, tedy méně odolná proti houbám. Ohrožuje ji plíseň révová a šedá. Snad proto ji mám rád. Vždy souzním se slabším, ohroženým outsiderem. A protože ji často konzumuji, mám i já šedivkou probarvené vlasy!
Kolik chutí se v jeho vyzáblém tělíčku skrývá! Od minerálních až ocelových tónů zelených jablek a citrusů po vůni zralých hrušek, květů akátu a grepu. Někdy, pochází-li z teplých oblastí, má až tropické tóny, především manga, banánu, ananasu, broskve, melounu, někdy i smetany, medu, karamelu…
Nezbývá než otevřít první… Plum!…
Očichat špunt a…
První láhev…
…pochází z námi milovaných barokních Valtic, z kočisdorfského pole…
Jak si klouže po patře a zalévá pstruha na másle, ulétám k Jadranskému moři.
Ani všepožírající virus nezahubil zdejší široširé pláně a veškeré jeho plody, které chutnají… snad ještě mnohem lépe než dřív. Jen cesta k rozvlněné hladině byla patřičně dramatická.
Byl konec června… Jedeme jižní Moravou. Blesky brutálně ozařují zdejší malebnou krajinu plnou vinic. Dlouho nás návěstí varují, že D2 je neprůjezdná. Vše nasvědčuje tomu, že se zde cosi událo. Kolem nás sviští desítky kvílivých sanitek, hasičů, policistů… Navigace nás směruje mimo autostrádu do Břeclavi. Projíždíme okolo vesnic, kterými se před pár minutami prohnalo tornádo! Nad nebohými vískami se ježí, srší bleskové oratorium a voda pleská, cáká a zaplavuje… Až cestou od Bratislavy, na hranicích s Maďarskem se vše rázem uklidní. Projíždíme nočním lidu-prázdnem. Sociální sítě vyjevují hrůzné záběry apokalyptických prožitků našich spoluobčanů. Katastrofa! Ani oranžový měsíc se na to nemůže koukat! Z obřího je menší a menší… Až zázračně, po copperfieldsku, odletí do ztracena. Během pár sekund se změní v tečku na obloze… FRRRnk… A je pryč! Mistrovský trik! Nebo definitivní tečka za přírodními horory?
Chvíli na to se omráčeně, mrákotně chladíme v modré hlubině a rybičky okusují své znovu objevené společníky. Stýskalo se jim stejně jako nám!
Druhá lahvinka Chardonnay 2017
Je od vinaře Michlovského z Nového Přerova, z tratě Na štrekách, Ermitage CM B, číslo 27. K měkkým sýrům s bílou plísní či kachní paštice?… Úžas!
V knize od Jacoba Burckhardta Kultura renesance v Itálii se dovídám, že když se – už od dob renesance – dostatečně netlačíme do slavobrány a sami si nezaplatíme oslavné písmáky, oddané, poddajné učence… dopadneme jako ti, kteří …leží nerozpoznáni na velké hromadě suti lidské křehkosti… Ale není to hezké poležení, ležet v suti křehkosti? Křehkost vedle křehkosti?
Ze sna mě vytrhne domnělá bomba v nákupním centru u Anděla. Policisté nás vracejí k zaparkovaným vozům. Nabádají k rychlému úprku. Zmatek. Napětí… Naštěstí nic nebouchne! A my ohromeni čučíme ve Valdštejnské jízdárně. Plujeme v surreálném světě malířky Toyen, kde tu a tam zahlédnu, nacházím i ten svůj!
Třetí lahvinka
…je výběr z hroznů, stříbrná medaile z roku 2019. A tento rok už zlatá! S věkem roste jeho lahodnost! Dá se to říci i o nás? Víno s láskou krášlil Štěpán Maňák v kvasnicích pod Hýseleskou horou v obci Hýsly. Do útrob vtéká, společně s báječnou liškovosmetanovou omáčkou. Náramně!
Cestou z Teplé se zastavujeme na Hamru u Manětína za Ctiborem Turbou. Sotva zahlédne mé bělobou ožehlé licousy – Vítej v rozkvetlé zahradě šediváků…
Dvě hodinky rozmontováváme čas, zhltnuté knihy, nepochopitelné, neuchopitelné zážitky z TV a houbařské hody. Vždyť i my měli v tepelských lesích během deseti minut třicet hřibů!… To pomáhá zahnat, zklidnit nervózní šlahouny našich nervů z proměny garáže, jež se mění ve stodolu. Z placaté střechy je sedlová a pod ní vzniká podkrovní místnost. Zpočátku máme radost, že sousedé přiložili ruku k dílu. Proč znovu placatou? Tam bude vždycky zatékat! Uděláme za stejnou cenu pořádnou! Sedlovou!
Bohužel z voňavých zítřků je zakyslá, bezedná, smrdutá díra. Cena stoupá k nepředstavitelným výšinám! Nojo… Nediv se! Vše se zdražuje, je to hrozné… A lidi?! Jsou překvapení! Kulí bulvy, když se dovídají, že budou muset zaplatit minimálně dvojnásobek… Chá chá chááá… A oni to nakonec zaplatí!… Musí!… Musí, ne?! Co jim zbývá? Cháááá! Pějí píseň o neznámých cizincích, ale podle stejných notiček hrají s námi. Střecha je řemeslně úchvatná, ale… Týdny čekáme na klempířské práce, na plechy. A sousedské vztahy drhnou… Opět v naší ulici zahlédnu zvířecí druhy z bajek. A další sousedé se vyptávají – Proč to? K čemu to? Nové bydlení? Děti se vracejí do hnízda? Na letní spaní? Nebo jen pro toho, kdo chrápe? Vzniklo divadlo? Zkušebna? Nač to? Co vidíte ze štítového okénka??… – Nechápou, že my chtěli jen a jen střechu, do které neprší!
Čtvrté desetiletí…
…slavím s vinařstvím Pavlov výběrem z hroznů z roku 2017 z Mikulova, tratě Turold, číslo 31! Navážu dalším pozdním sběrem u novomanželů Konečných. Slavíme jejich post-svatební radost a žasneme – Proč dnes všichni mají touhu být zaplavováni sprostotou, dekadencí, násilím? Kam se řítí genderově vyvážené lidstvo, které vyžaduje víc a víc mělkosti, zábavy k uřehtání? Navíc zabalené do uřvané tlusté skořápky…
– …Myslím, že tím všichni utíkají před svou vlastní úzkostí!… –
– …Doba dekadence je sice nepěkná, ale až skončí?… Bude ještě hůř!… Opět přijde teror, despotismus, krutovláda… –
– Ale třeba nás, nepoučitelné, dřív stihne rozmáčknout, zamáčknout nová doba ledová! –
Páté desetiletí…
…s pozdním sběrem Herbarium z oblasti znojemské, šampión vín z roku 2019! K umletému mladému býčkovi?… Uf!… Geniální!
A během sosání saji – po bolestně bolestínských denících Pavla Juráčka – další nálož. Knihu O Pavlovi od Dani Horákové. Stovky stran sebezpytů, usměrňujících souvislostí a také několik přetlumočených slov, vhledů spřízněnce Sørena Kierkegaarda…
– …žádný člověk nikdy není jen sám sebou. Každý z nás v sobě má cosi, čím sám není, a tímto tajemným „nájemníkem“ naší duše je Bůh. Lépe řečeno ona „vyšší, nevyslovitelná“ síla, kterou lidé z praktických důvodů zvou Bohem. Proto nám nestačí čirá věda ani „božské“ umění, odtud onen iracionální neklid, ona neutišitelná žízeň po odpovědích. Dokud se člověk jen „převléká“ z jedné situace či ideologie do druhé, dokud se přizpůsobuje, dokud se souží depresemi, dokud proklíná „mlčícího“ Boha, krátce: dokud platí Buď – anebo, není člověk sám sebou – protože se srovnává s Bohem církve, a tím pádem podřizuje onomu bělovousému despotovi, který Abrahamovi nařídil obětovat mu svého syna Izáka a svého vlastního syna jménem Ježíš nechal ukřižovat. Dokud našinec trvá na buď – anebo, je na tomto Bohu vně sebe, který mu musí zůstat cizí, závislý. Může ho sice posílat do pr…, zříct se ho anebo proklínat, ale tato vzpurnost je na nic, neboť nevede k vytoužené duševní rovnováze, ale do bezvýchodných uliček a nespolehlivých „ponaučení“. A tak Kierkegaard hodlá najít „pravdu, která je pravdivá pro mě“, hodlá najít „ideu, pro kterou mohu žít a zemřít“… a tuto pravdu je mu jeho „nájemník“ alias Bůh.
Poslední butilka…
…je pozdní sběr z Vracova, z tratě Klínky, EGO no. 79! Barrique! Zrálo v sudech z francouzského dubu! K srnčímu hřbetu?… Neodolatelné!
A my hrajeme v Horních Dubenkách Smyčku. Společně s místními slavíme dvacet pět let festivalu slova a divadla Parrésia – ráj srdce a labyrint světa. Už dávno nás do těchto končin pozval divadelník Petr Oslzlý s farářem Štěpánem Hájkem. Mockrát jsme tu hráli a vždy to bylo úžasné setkání spřátelených duší.
Parrésia je řecké novozákonní slovo a znamená otevřenost řeči, svoboda slova, veřejnost, neohroženost, upřímnost vůči lidem, radostná důvěra vůči Bohu. Podtitul Ráj srdce a labyrint světa vyjadřuje hlavní koncepci letního festivalu, tedy bohoslužby jakožto ráje srdce a divadla jako labyrintu světa. Navazuje na středověk /souvislost divadla a bohoslužby/, kdy komedianti hrávali na prostranstvích vedle kostelů. Pravidelným opakováním vznikla – tradice, která je předávání ohně, ne uctívání popela!
Hrozily silné bouře a přívalové deště, a tak… hrajeme přímo v kostele. Svatostánkem se nesou ztřeštěné propletence našich bláznivých duší! Rezonují, od stěn se odrážejí a divák žasne překvapením, co vše je možno pod klenbou chrámu/lebky zaznamenat, prožít. Ozvěny šílenství smíchané s nadějí pomoci na cestě k znovu-nalezení lidskosti. Ozvěna za ozvěnou padá k našim nohám, k uším, očím posluchačů… Hraje se krásně.
///
Kdy znovu vyjde past hledat svou další oběť?
Smyčka svou pouť pokračuje v pražském klubu Kaštan 21. září! Mám v hrdle sucho… Zkusím najít nějakou jinou, obdobnou lahvinku. Žízeň je veliká! A s plností buketu roste. Roste… MOHUTNÍ!
Snad zažene i nedávno vyřčená slova farářova – Je mi smutno. V lidech mizí naděje…
Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 91)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eva Grüsserová
Ahoj Jirko,
chystám se na tvou knihu Luckyho třešničky, muž už jí přečetl a často mi z ní kousky předčítal.
Tu Sylvinu, s kterou jsi jí pomáhal a sepsal – Hlasy ve vaně – mám už přečtenou a určitě ne naposled, je moc dobrá, poetická a přitom i krutě pravdivá. Tak to má být – jako život sám.
A jak vyznívá z tvého blogu, moc dobře to víš a poznáváš na vlastní kůži. Vaše neustálé pouti po vlastech českých, někdy i cizích, vám přinášejí poetiky, ale i drobných strádání střídaných s úžasnými nejen chuťovými zážitky dost a dost.
Máte bohatý život, který si dokážete vychutnat stejně jako sklenku dobrého Chardonnay.
Tak ať chutná dál, život i vínko.
A zas napiš….
25.08.2021 (7.35), Trvalý odkaz komentáře,
,Marka Mikova
MIlý Bilbo!
Nádherně jsem si početla. Skoro se opila tim proudem slov a propadání do jiných světů.
Juchůůů!
29.08.2021 (11.45), Trvalý odkaz komentáře,
,