Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 680)

Je takové chladno, že ani vlaštovky neloví, protože není co. Hmyz nelétá. Múza je praktická: Nabalte se, do pandemických bran přichvátal podzim. Na sedadlech letní scény možná zažijete jinovatku.

Překračuji kalužinky, obcházím kaluže, baťůžek mě hřeje do zad. Pódium je v kotlince, jeviště kryté plátěnou střechou, herecká šatna ve stanu za ní. Uprostřed praktikáblového stupně je namalováno bílé srdce a dvě šipky. Jedna míří nalevo, druhá doprava. Pro koruny stromů nevidět nebesa.

Sedím v čepici, kolena si chráním batohem, nos dýcháním do respirátoru. Nezbedný chlapeček se směje: Maminko, hele, mumie…

Pět reflektorů bliká jako o pouti. Na jeviště vstupuje Jan Šotkovský: Dovolím si upozornit, že arteakt, který nyní zhlédnete, není instalace, intervence ani infiltrace. Nejde ani o performance art, nevyužíváme principů site-specific ani neohledáváme provokativním způsobem hranice divadelnosti. Lze říci, že představení, které za chvíli zhlédnete, je činohra. Co hůř – tradiční činohra. V nejhorším slova smyslu tradiční činohra. Ale nebojte – s písničkami.

Do blikání světel naběhnou dva herci a dvě herečky.

Múza povídá: Byla jednou jedna právnička, které řekli, že je žena bez espritu, a proto si nikdy nenajde muže s fluidem. A pak jednoho pátku na České ulici potkala muže, který jí přišel jako muž s fluidem. Nejdřív to vypadalo nevinně. Ale druhý den byly čarodějnice. A třetí den byl První máj. A čtvrtý den… No zkrátka romantická komedie. Z Brna.

Skutečně. Aktéři hovoří o známých akvizicích brněnského „zlatého kříže“. Ulice Česká s obchody Zara, Baťa, náměstí Svobody s černým orlojem ve tvaru falu, úřad na náměstí Žerotínově či divadlo na náměstí Jakubském…

Herci jsou hbití jako rtuť. Mluví rychle a srozumitelně. Hrají na klavír, housle, ukulele, kytary, akordeon. Skvěle zpívají a se slovy žonglují jako artisté.

Dávají zapomenout na vlezlý chlad…

Múza šeptá: Je to zvláštní představení. Jakoby prvotřídní reportáž z rozhlasového studia, ve kterém „blbnou“ všichni, včetně techniků i režiséra…

Dodávám: Ztřeštěná komedie.

Když jevištěm pobíhají dívky v plavkách, mám po těle husí kůži. Když jedna z nich spustí Ej, nad Kamenkou, zelený pažit, co to dělají každý chce zažit, tleskám. A když chce hrdina zachránit situaci čtením Máchova Máje, je mi jako kdysi v mládí…

Je zima. Spouští se déšť. Baldachýn z větví stromů milosrdně zadržuje padající kapky.

Propletence dějů se uzlí, ale i rozplétají. Smích mi nadouvá roušku respirátoru. Mám strach o hlasivky aktérů.

Z jeviště mluví hlas Dany Medřické: Znějí všecky zvony světa, ale já je už neslyším…

Šrámek, Měsíc nad řekou…, šeptá múza.

Představení je u konce. Snažím se o poklonu, ale raději ji nedělám. Schody jsou kluzké…

Múza říká: Tohle byla komediální paráda. Vzpomínka na věk noblesně chytré operety a na tvůrce, kteří ji uměli dělat.

Prší. Roztahuji deštník. Šeptám: Bravo, BuranTeatr, bravo!

Kolik vlastně každý aktér odehrál postav? Nestačila jsem to spočítat, ptá se múza.

Řeknu: Hodně.

Sklapnu deštník a unikám do tramvaje.

Brno – Komín, 30. 8. 2021 

BuranTeatr, Brno – Jan Šotkovský: Vejminek: Čarodky. Režie: Mikoláš Tyc, dramaturgie: Jitka a Jan Šotkovští, texty písní: Jan Duchek, hudba: Miroslav Ondra, kostýmy: Lenka Černá, světla: Anna Laborová, grafika: Jakub Rejlek, scéna: Mikoláš Tyc. Produkce: Jana Fišerová. Obsazení: Kateřina Ondrová, právnička, v nejlepších letech – Kateřina Veselá, Miroslav Veselý, všeuměl a flákač, lehce středního věku – Miroslav Ondra Ti ostatní – Barbora Goldmannová a Petr Tlustý. Premiéra 22. 6. 2021. Psáno z reprízy 28. 8. 2031 na Letní scéně BuranTeatru.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 12. září 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 680)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ