Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
Skeptický optimista Milan Lasica
V dnešních Divadelních novinách 14/2021 vychází vzpomínka na v létě zesnulého herce Milana Lasicu z pera Jana Koláře. Profil této neopomenutelné osobnosti slovenské kulturní scény šedesátých a následujících let minulého i tohoto století nám již v létě napsal další náš spolupracovník, filmový a literární kritik, spisovatel a publicista Jan Lukeš. Z důvodu místa se oba texty do tištěných novin nedostaly, a tak tento publikujeme zde.
Skeptický optimista Milan Lasica
Kdo chce chodit do kina, musí něco vydržet, pravil prý Milan Lasica někdy v roce 1993 ke své malé dceři Haně, její sestře Žofii a jejich dvěma kamarádkám (jednou z nich byla pozdější moderátorka Adela Banášová, dnes Vinczeová), když je v Praze omylem místo na „veselou komedii“ zavedl na Frankensteina. Trochu herodesovský výrok, na který Hana Lasicová vzpomíná v knížce rozhovorů Všetko o mojom otcovi (2014, česky 2015), by se dal vztáhnout na celou Lasicovu uměleckou dráhu. I ten, kdo chce dělat humor, musí něco vydržet.
Milan Lasica se narodil 3. února 1940 ve Zvolenu jako syn bankovního úředníka, matka byla v domácnosti, vzápětí se rodina přestěhovala do Bratislavy. V jeho deseti letech se rodiče rozvedli. Syn si po nich odnesl do života zcela opačné vlastnosti: po otci, který později zemřel za dodnes nevyjasněných okolností, uzavřenost, po matce zábavné volnomyšlenkářství.
Divadelník
Od dvanácti let četl Stanislavského a snil o divadle, po střední škole vystudoval dramaturgii na VŠMU (1957–1962). To už společně s Júliem Satinským (1941–2002) vystupoval od roku 1959 v autorských pořadech v bratislavském hotelu Tatra, v letech 1964–1967 byl dramaturgem Československé televize. V letech 1968–1971 působila dvojice L+S v Divadle Na korze, normalizace ji odsunula nejprve do Večerního Brna (1971–1972), pak do operety (1972–1978) a nakonec i činohry Nové scény (od 1978). V roce 1982 se Lasica stal uměleckým šéfem bratislavského Štúdia S a se Satinským se sem vrátili představením Nikto nie je za dverami (1982). Dnes divadlo nese po privatizaci název Štúdio L+S a Lasica stál v jeho čele do poslední chvíle. Souborné dílo federálně oblíbené dvojice vyšlo ve svazcích L&S – 1 (1996) a L&S – 2 (1998).
Textař, zpěvák, moderátor
Intelektuální klaunerie L+S, inspirovaná dvojící V&W a Miroslavem Horníčkem a vrcholící poprvé představením Soirée (1968), není jedinou oblastí Lasicových aktivit. Souvisí s ní zejména jeho písňová tvorba, která poprvé vyšla v souboru Bolo nás jedenásť (1985), pak třeba v knihách Piesne a iné texty (2006) či Piesnenie (2016). Hudbu na ni psával Jaroslav Filip, pak Peter Lipa. Krom toho otextoval Lasica řadu divadelních zpěvoher a zahraničních i slovenských evergreenů. Některé i nazpíval a vydal na deskách, mj. s kapelou Bratislava Hot Serenaders. Textové tvorbě byl věnován i seriál České televize Kam zmizel ten starý song (2004–2005, 78 dílů), který Lasica moderoval.
Fejetonista
Lasicovo veršotepectví je zdánlivě naivisticky jednoduché, stejně jako jeho tvorba fejetonová (Spoza dverí, 2003; Bodka, 2007; Bodka 2, 2009; Dopisy bez hranic, s J. Stránským, 2010; Listy Emilovi, 2012), tají však v sobě přesný postřeh pro melancholii a absurditu života i pro všechno, co jej mění ve falešné harampádí ideologie a propagandy. A stejně tlumeně výstižný je i jeho herecký výraz uplatněný v desítkách, možná stovkách televizních pořadů, inscenací, seriálů (Kriminálka Staré Město, 2010) a dokumentů (Neobyčejné životy, 2011).
Filmový herec
Ve filmu debutoval v psychologickém dramatu Vždy možno začať (Ján Lacko, 1961) a komedií Výlet po Dunaji (1962) téhož režiséra, vrcholem tohoto období jsou impresionisticky požitkářské Sladké hry minulého leta (Juraj Herz, 1969). Pro slovenský film byli potom L+S na léta tabu. V Čechách však občas točili, ať už spolu (Nekonečná – nevystupovat, Radim Cvrček, 1978; Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Oldřich Lipský, 1982), nebo samostatně. Lasica upoutal v kreaci potrhlého celníka v Lipského pohádce Tři veteráni (1983), hlavní roli měl v komedii Otakara Fuky Samorost (1983). Mnohem důsažnější příležitost mu ovšem poskytl Dušan Klein v panoptikální feérii marasmu posledního roku reálného socialismu Vážení přátelé, ano (1989). To už opět působil i ve slovenském filmu, kam se vrátil jako kouzelník v mystické crazy Dušana Rapoše Utekajme, už ide! (1986). Z polistopadové doby je nezapomenutelná jeho role dr. Vlacha v Saturninovi (1994) Jiřího Věrčáka, dekadentní zbohatlík v komedii Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky (1998) či senzitivní dědečkovská úloha v Rukojemníkovi (Jak jsme hráli čáru, 2014) Juraje Nvoty. (Více zde.)
Dva mínus jeden
Jistou náhradu za zesnulého Júlia Satinského našel Lasica po čase alespoň na divadle v Bolkovi Polívkovi v inscenacích Garderobiér (2005), Mínus dva (2008) a Klíště (2019). Když v té poslední vcházel na jeviště v paruce a kostýmu Dona Juana se slovy: Vyzerám ako čurák, čo?, divadlo burácelo. Ale za šrapnelem hned v úvodu následovala nostalgicky sebezpytná meditace dvou přátel o životě, profesi a stáří, v níž to znovu jiskřilo přesným postřehem, vtipem, ironií a sarkasmem. Zadržovaný a zdrženlivě zdvořilý Lasicův projev se stal přirozeným dovětkem a korekcí Polívkovy spontaneity.
Tak jsem ostatně poznal Lasicu i já sám, když jsme kdysi spolu s režisérem Martinem Šulíkem natáčeli v Bratislavě s ním a s jeho manželkou, herečkou a političkou Magdou Vášáryovou rozhovory do seriálu Zlatá šedesátá (2009). Když mluvila Magda, trpěl trochu její výřečností, protože už tehdy se viditelně blížil skepticky vědoucímu minimalismu, jaký dobře vyjadřuje i jeden z jeho aforismů: Najlepším argumentom sú dobré otázky.
Takovou otázku položil nakonec i nám všem svou smrtí 18. července 2021 přímo na jevišti Štúdia L+S i tichým rozloučením, který mu v porozumivém duchu uspořádala rodina. Ja som optimista / je to pravda istá / že sa tomu dobře vodí / kto sa nenarodí, zazpíval v závěrečné písni koncertu s Bratislava Hot Serenaders, po které nenávratně odešel.
Co nám tím chtěl asi vzkázat?
///
Více na i-DN:
Nepatřím mezi zklamané (velký rozhovor s Janem Kolářem z roku 2012)
…
/Pro i-DN připravil hul/
Komentáře k článku: Skeptický optimista Milan Lasica
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)