Divadelní noviny > Rozhovor

Daria Klimentová: Z jednoho sálu do druhého

Ve dnech 26. 7. – 7. 8. 2021 proběhl ve zkušebnách Baletu Národního divadla v Praze již 19. ročník mezinárodních mistrovských baletních kurzů, International Ballet Masterclasses in Prague, pod vedením Darii Klimentové a jejích hostů. Jedná se o nejnavštěvovanější letní baletní masterclasses v Praze, kam se každoročně sjíždí kolem stovky studentů baletních škol nebo mladých profesionálních tanečníků z celého světa a přes desítku zahraničních pedagogů. Lekce probíhají v angličtině a vstupními požadavky jsou věk minimálně 16 let, nejméně jeden rok intenzívního prezenčního studia klasického tance v předepsané pokročilosti, doporučení pedagoga a fotografie v jedné ze standardních baletních póz.

Účastníci si mohou vybrat buď týdenní, nebo dvoutýdenní kurz. Ten obsahuje každý den dopolední trénink klasického tance (class), studium baletního repertoáru – variací zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce (virtuosity) a lekce klasického tance v páru (pas de deux) nebo současného tance (contemporary). Už druhým rokem znepříjemňují pandemická opatření „normální“ život lidem na celém světě. Přesto Daria Klimentová nepřestala pořádat pražské baletní kurzy. Soupis pedagogů se loni i letos oproti předchozím ročníkům znatelně proměnil – poměr zahraničních a „českých“ pedagogů se vyrovnal téměř na 1:1. Zajímavosti z každého dne kurzů, fotografie a videa byly průběžně zveřejňovány na webových stránkách v sekci Blog 2021. Jaký vliv měla pandemie na organizaci a průběh kurzů, nám v rozhovoru popsala Daria Klimentová.

Už po druhé jste během pandemie uspořádala v Praze baletní masterclasses. Stojí vám za to v tak složité době mezinárodní kurzy pořádat?

Organizace byla samozřejmě náročnější než v době před pandemií. Dodržovali jsme všechna hygienická opatření – dezinfikování rukou, baletních tyčí, sálů… Účastníci museli mít negativní testy nebo očkování. Naštěstí jsme kromě zajištění PCR testů před odjezdem domů nemuseli žádné další testování řešit. Strašně jsem se toho bála, ale vše dobře dopadlo, všichni se vrátili do své země. Mám ohromnou radost, když mi studenti sami říkají, že je kurzy baví a rádi v nich cvičí. To je pro mě největší odměna, a proto mi stojí za to kurzy pořádat i během pandemie.

Můžete porovnat účast loni a letos?

Minulý rok se kurzů zúčastnila zhruba polovina z obvyklého počtu, takže kolem šedesáti lidí. Hodně cizinců se bálo přijet, aby se tady nenakazili. Nebo naopak měli ve své zemi vysoký počet případů, a tak nechtěli případně nakazit ostatní. Naopak se oproti minulým létům zúčastnilo více Čechů. České studenty podporujeme tím, že mají levnější cenu kurzu a tanečním konzervatořím dáváme také stipendia.

Letos přijelo celkově více tanečníků než loni?

Určitě ano, bylo jich kolem stovky, takže téměř běžný počet. Hodně z nich přijelo z Ameriky, protože loni nemohli. Zbytek pak většinou z Evropy. Z Velké Británie strašně málo kvůli složitým karanténním podmínkám po příjezdu. Já jsem očkovaná, takže jsem mohla bez problémů přijet bez testů a karantény. I někteří studenti byli očkovaní. S účastí tanečníků letos problém nebyl. Těžko jsem ale sháněla pedagogy.

Ztratili zahraniční pedagogové zájem?

Problémem byla hlavně karanténní opatření, která měla každá země nastavená jinak. Požádala jsem například šéfa baletního souboru, aby přijel učit, ale on odmítl, protože by po návratu do své země musel do karantény. Ale v divadle by se už v té době začalo pracovat, takže to nepřicházelo v úvahu. Nebo se jim naopak nechtělo do karantény po příjezdu do Česka. Tak jsem obvolávala další a další pedagogy… Nakonec někteří souhlasili a na poslední chvíli přijeli. Byli mezi nimi naši hosté z předchozích ročníků Tamas Solymosi, Rodolfo Castellanos, Vladimir Shishov a Jason Reilly, premiéru v Praze zažili Giuseppe Picone, Ksenia Ovsyanick a Madeleine Onne.

Nabídku přijali také současní i bývalí tanečníci a pedagogové Baletu Národního divadla v Praze.

Ano a moc mi pomohli! Dopolední tréninky dávala Nikola Márová, Alina Nanu a stejně jako loni Tereza Podařilová. Připojili se také již tradičně Jiří Horák a Mário Radačovský, šéf brněnského baletu. Ondřej Vinklát s Honzou Kodetem učili modernu. I tak to bylo někdy dost napínavé. Přebíhala jsem z jednoho sálu do druhého, abych odučila variace místo Václava Janečka, který nemohl kvůli nečekaným zdravotním problémům se zády přijít, a pak jsem hned utíkala dělat partnerku pedagogovi na lekci pas de deux.

Byl velký zájem o pas de deux? Jsou alternovány lekcemi contemporary, takže si mohou tanečníci vybrat.

Na pas de deux chodí studenti radši než na modernu. Je to pro ně velmi lákavé, protože se ve školách učí velmi málo. Pak se stává, že osmnáctiletý chlapec neví, jak zvednout dívku, protože to ještě nikdy nedělal. Tady jim vše s partnerem předvedu, hlavně zvedačky, různé druhy piruet a promenád partnerky. Za čtrnáct dní se toho tady studenti samozřejmě moc nenaučí, ale mohou si alespoň vyzkoušet pas de deux z nejznámějších baletů. Spousta z nich pak zjistí, že to není tak jednoduché, jak si mysleli.

Jaká byla technická úroveň studentů? Většina z nich nemohla chodit poslední dva roky pravidelně do školy.

Byla jsem překvapená, že jsem na nich vůbec nepoznala, že byli doma. Každý rok se ale zvyšuje technická úroveň kurzů, protože se jich účastní studenti z nejlepších baletních škol na světě. Když jsme téměř před dvaceti lety s kurzy v Praze začínali, velké státní baletní školy jako například Royal Ballet School o nás ani nevěděly. Letos sice kvůli pandemii přijelo z této školy jen pět studentů, ale místo toho přijelo devatenáct studentů ze školy pařížské Opery.

Takže je na výkonech studentů hodně znát, že studují v celosvětově prestižních baletních školách.

Většinou ano, protože studenti z menších soukromých škol se pravidelně pokoušejí na prestižní státní školy dostat, ale nevezmou je. Atmosféra na kurzech je ale velmi přátelská. Všichni jsou nadšení z Prahy, baletních sálů, možnosti najít si tady kamarády z celého světa a ze spousty pedagogů… Zkušenosti jim předávají také současné baletní hvězdy, které jim v plné síle na sále zatančí variaci na špičkách, aby je inspirovaly.

Mají také tanečníci šanci, že některého z pedagogů na kurzu zaujmou, a ten jim nabídne práci ve svém souboru?

Samozřejmě. Například jeden student, který měl před sebou ještě poslední rok školy, se Tamasovi Solymosimu tolik líbil, že mu nabídl smlouvu hned poté, co dokončí školu. Skutečně na něj ten rok počkal a chlapec teď tančí u něj v souboru. V nedávné době také jedna Japonka a jedna Angličanka dostala práci na základě toho, že si jich na kurzech všimli šéfové baletních souborů v Plzni a v Brně.

Příští rok chystáte další ročník?

Ano, proběhne ve dnech 1. – 13. 8. 2022 a bude jubilejní dvacátý! Byla bych moc ráda, kdyby při té příležitosti někdo natočil o masterclasses dokument. Nemusí být dlouhý, stačila by jen krátká zmínka v televizi, že už dvacet let existují.

• Autor: Libuše Hronková
• Publikováno: 5. září 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Daria Klimentová: Z jednoho sálu do druhého

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ