Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 684)

Respirátor a schody nepatří mezi mé oblíbence. Není totiž vidět úsměv, jak po schodech stoupám.

Tvařte se důstojně, říká múza, jsme v divadle, které pamatuje slávu i pády mnohé.

Nebuď patetická, stěží popadám dech… Divadlo plné rouškami maskovaných diváků, věru, zvláštní kulisa pro premiéru Čechovova Racka.

Jevištní světla se snaží o lyrickou atmosféru tušeného letního oparu nad břehy jezera. Máša se nudí, učitel Semjon Medvěděnko jí vyznává lásku. Je nervózní. Má neklidné nohy. Milostnou tirádu končí slovy: Vy si mě kvůli mé chudobě pochopitelně nemůžete vzít a já tomu dobře rozumím… Za mými zády se ozývá dušený smích omladiny.

Na louce, před povívající oponou, pobíhá blonďatý klučina Konstantin Treplev. Strýci, po evropsky svátečně oděnému Petru Sorinovi sděluje představy o moderním divadle. Netrpělivě sleduje ubíhající čas na náramkových hodinkách. Přibíhá Nina Zarečná, aktérka, pro kterou napsal hlavní roli svého převratného představení. Má na sobě rozkošné šatičky a na nohou luxusní super modravé gumové holínky…

Je to možné, múzo?

Múza syká: Proč ne, jsme na Rusi.

Mlčím a sleduji módnost kostýmů venkovanů.

Milý kmete, rubaškám odzvonilo. A svět i názory na danosti jevištní tvorby se posunuly.

Ani hlasy zádumčivých balalajek neslyšet. Stesky rozumu však byly, jsou a budou.

A v tom je síla této inscenace.

Režisér Pácl velmi jemně rozehrává mnohoúhelník milostných vztahů lidí, kteří jsou milováni těmi, o jejichž lásku nestojí… Herci vědí, co mají hrát, mluví a je jim rozumět. Rytmus a melodie slov jsou dominantami pozoruhodného představení. Pohled na pozlacené lože obsazené diváky v respirátorech není radostný. Je spíše čechovovsky lyricko-ironický, dokreslující dění.

O vzrušivé, dobře hrané dramatické scény také není nouze. Hádky mezi výbušnou herečkou Arkadinovou (Tereza Rychtrová), jejím synem (Viktor Kuzník) nebo se správcem Šamrajevem (Jan Grygar) patří k vrcholům inscenace. Velmi působivé jsou i výstupy chorého, pozvolně tělesně chátrajícího strýce Sorina (Roman Nevěčný). Výtečně je režírován i závěrečný obraz, kdy do piruet matky a všeobecného jásání je oznámena smrt jejího syna Konstantina…

Smutný a zamyšlený opouštím útulné prostory zlatavého divadla.

Múza říká: Působivá inscenace, ve které herci i herečky dokázali, že jsou ve svých rolích důstojnými pokračovateli svých předchůdců.

Což je pro brněnské diváky moc dobrá zpráva, dodávám.

Vydrápal jsem se do tramvaje a jel do své milované komínské samoty…

Brno – Komín, 13. 9. 2021 

Národní divadlo Brno – Anton Pavlovič Čechov: Racek. Překlad: Jaroslav Vostrý, režie: Štěpán Pácl, dramaturgie: Jaroslav Jurečka, scéna: Jan Tereba, kostýmy: Alena Dziarnovič, hudba: Marko Ivanovič. Obsazení – Irina Arkadinová: Tereza Richtrová, Konstantin Treplev: Viktor Kuzník, Petr Sorin: Roman Nevěčný, Nina Zarečná: Eliška Zbranková, Ilja Šamrajev: Jan Grygar, Polina: Jana Štvrtecká, Máša: Zuzana Černá, Boris Trigorin: Jiří Suchý z Tábora j.h., Jevgenij Dorn: Petr Kubes, Semjon Medveděnkov: Pavel Čeněk Vaculík, Jakov: Jakub Julínek j.h., Kuchař: Michal Hubík j.h., Viktor Hanačík j.h., Služka: Irena Ráboňová j.h. Premiéra 7. září 2021 v Mahenově divadle.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 26. září 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 684)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Přiléhavá slova a vybrané záběry z nové inscenace
   jsou lákavou výzvou k návštěvě představení. Hra se stále časem objevuje v rozličných podobách, režii a hereckém obsazení na brněnské scéně ND. Jistě by všichni ti, kterým z jakýchkoliv důvodů nelze představení navštívit, uvítali možnost zhlédnout všechny zajímavé inscenace zprostředkovaně záznamem TV. Zde zmíněná premiéra Mahenova divadla by k nim jistě patřila.

   26.09.2021 (15.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ